Kauzy české zahraniční politiky

Česká zahraniční politika se v poslední době dost často stává předmětem vášnivých debat mezi vládní koalicí a opozicí. Její kritici tvrdí, že není konzistentní, vládními představiteli prosazována nedůsledně a nedostatečně, hlavou státu pak rozporuplně. Politologa Bohumila Doležala jsem se zeptal na jeho názor.

"Já si myslím, že ty výtky spadají celkově do všech výtek, které opozice činí vládě, a že je to kritika na základě zásady 'bez nás si ani ruce neumejou' a konfrontace, která připodobňuje českou politiku vlastně už od ustavení této Topolánkovy vlády k jakési studené politické válce. Čili já bych ty výtky nepřeceňoval, Je třeba to vzít konkrétně, případ po případu."

Co podle Vás zapříčinilo neúspěch Česka při volbě nestálého člena Rady bezpečnosti OSN? Podepsala se na něm skutečně vláda?

"Ano a ne. Za prvé je nesmysl tvrdit, že to ovlivnilo Klausovo stanovisko k globálnímu oteplování a k úloze člověka při tom. To myslím není pravda. Nejsem si také jist tím, jestli vláda opravdu něco zanedbala nebo nezanedbala. Mně se zdá být podstatné to, že naší kandidatuře byli velmi nepříznivě nakloněni Rusko a Čína z důvodů pochopitelných - z Ruskem máme napjaté vztahy kvůli radaru a Čína je jaksi země poněkud jiného ustrojení než Česká republika a kromě toho hodně větší a vlivnější. A zřejmě se těmto zemím nelíbí, že by v Radě bezpečnosti zasedl člen NATO a Evropské unie, navíc v současné době zatím relativně loajální ke Spojeným státům.

Mirek Topolánek, foto: ČTK

Takže v tom já bych viděl hlavní příčinu a nezdá se mi, že je to něco, za co by se vláda musela zrovna stydět. To je první věc. A druhá věc je, že já bych tu funkci, která nám unikla, nepřeceňoval. OSN je organizace napůl bezmocná, velmi podivná, založená kdysi jako sdružení evropských demokracií. Ve skutečnosti je to sdružení států demokratických, ale také hodně nedemokratických a velmi podivných, a ve svých krocích bývá velmi často hrozně bezmocná. Odráží se to i ve vážnosti, které se těší její jednotlivé instituce, a Rada bezpečnosti je důležitá jenom proto, že tam Spojené státy mají právo veta. Takže já bych to nepřeceňoval."

Jak hodnotíte reakci občanských demokratů na evropskou reformní smlouvu, kterou v Lisabonu přijali představitelé Evropské unie. Připomenu, že ODS hodlá tuto smlouvu nechat posoudit Ústavním soudem, zda její text odpovídá české ústavě. Přitom za Česko ji podepsal předseda ODS Mirek Topolánek.

"Já se domnívám, že tady má ODS trochu máslo na hlavě. Zřejmě ve vládě, ale asi také trochu v ODS není úplná jednota v přístupu k evropské integraci. Jsou tam prostě jestřábové a politici více méně umírnění a problém je v tom, že jestřábi horují za suverenitu České republiky, ale suverenita každého státu je relativní a vztahuje se k jeho velikosti, síle, vážnosti ve světě a tak dále. A mít silné spojence a být v silném spojenectví je také dobré. Takže na té kritice ODS vůči Evropské unii toho hrozně moc je. Tam existují takové socialisticko byrokratické tendence 'nalinýrovat' celý život států a jejich občanů, což samozřejmě je velmi těžké si nechat líbit. Evropská unie také nemá vůbec jasno v zahraniční politice.

Foto: Evropská komise

V Evropské unii se sváří proatlantická a skrytě antiatlantická linie, a ta skrytě antiatlantická linie prostě není slučitelná s našimi státními zájmy. A pokud jde o to posouzení Ústavním soudem, tak tady je jeden problém - Ústavní soud nerozhoduje o kauzách, Ústavní soud není poradní orgán vlády. A v tom je jakýsi právní problém té věci. Možná že by bývalo bylo upřímnější, kdyby vláda rovnou řekla, co chce a co nechce, než se tímto způsobem zaštiťovala Ústavním soudem, protože tím utrpí vážnost této instituce."

Obstojí názor některých domácích i zahraničních kritiků české vlády, že se Česko pro Evropskou unii jeví jako nepříliš spolehlivý kverulant?

"No, víte, my jsme měli obrovskou kliku, že máme v sousedství kverulanta, který je dvacetkrát větší než my, tedy Polsko. Jenomže v Polsku teď proběhly volby a Polsko se teď zřejmě s touto kverulantskou politikou velmi výrazně rozejde. Takže Česká republika si bude muset dávat o hodně větší pozor. Jinak se mi zdálo, že Česká republika vznášela spoustu výhrad, ale na druhé straně vždy velmi snadno nacházela kompromis s orgány Evropské unie. U Polska to bylo za bratrů Kaczyńských jinak. Polsko se 'šprajcovalo' do poslední chvíle a byly to vždycky nervy, což také dopovídá větší politické váze Polska, která je daná tím, že Polsko je větší stát než Česká republika, lidnatější a tak dále."