Boj Česka o lidská práva na Kubě
V roce 2003 zavedla Evropská unie sankce vůči Kubě poté, co dal Fidel Castro uvěznit 75 disidentů, z nichž dodnes propustil jen 14. Nyní se unie, díky odporu České republiky a poté i několika dalších států, rozhodla sankce jen dočasně pozastavit. Co vedlo Česko k tak radikálnímu postoji? To je základní téma pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, politologa Jiřího Pehe. Do studia ho pozval Josef Kubeczka.
"Já si myslím, že to je dobrý kompromis. Ukázalo se, že totální sankce vůči Kubě nefungují, ale zároveň je samozřejmě nutné i nadále udržovat vztahy s kubánskou opozicí. Návrh Evropské unie, tak, jak ho prezentovalo Španělsko, byl příliš radikální, to znamená tím, že by odstranil sankce vůči kubánskému režimu, by zpřetrhal i většinu styků s disidenty, alespoň těch na polooficiální rovině. Ty se projevují například zvaním disidentů na různé recepce a podobně. Myslím si tedy, že to, co prosadilo Česko, je rozumný kompromis a každopádně to já považuji za úspěch české diplomacie."
"Myslím si, že Cyril Svoboda vychází z našich vlastních zkušeností. Víme přece dobře, že naši disidenti v osmdesátých letech byli schopni čelit náporu komunistického režimu vlastně jenom proto, že byli zváni na nejrůznější akce, že jim zahraniční politici věnovali pozornost, dodnes se připomíná ona slavná snídaně s Francoisem Mitterrandem, když byl v Praze, na kterou pozval i disidenty. Tento přístup k disidentům jim koneckonců dal i určitou legitimitu, kterou režim nemohl ignorovat. Myslím si tedy, že Cyril Svoboda vychází z našich vlastních zkušeností. Víme také, že se proti návrhu Evropské unie velmi ostře ohradil Václav Havel v článku, který byl publikován v mnoha novinách na celém světě. A to také jistě mělo svůj vliv, protože Havel je na Západě viděn jako člověk, který se zasloužil o pád komunismu ve střední Evropě a jeho slovo těžko může být ignorováno. Cyril Svoboda asi tak trochu vycházel z toho, co předestřel Václav Havel ve svém článku."
Jak už jste zmínil, motorem snah o zrušení sankcí vůči Kubě bylo v Evropské unii Španělsko. Není to tak trochu paradox? Přece Španělé mají stejně jako my neblahé zkušenosti s totalitním režimem a vědí, jak důležitá je zahraniční podpora jeho odpůrců?
"Španělsko je zemí, která má zkušenosti s totalitním, autoritářským režimem, ale na druhé straně je to také země, která má ze všech evropských zemí největší investice na Kubě. A právě tady se, myslím, v postoji Španělska projevuje tendence některých západních zemí obětovat lidská práva byznysu. V případě Španělska zřejmě ta kritická masa zájmů obchodních převážila nad zájmem lidskoprávním, a to není nikdy dobře, protože si myslím, že vždy je nutné usilovat o určitou rovnováhu."
"Já se bohužel domnívám, že v případě Občanské demokratické strany je to trochu spojeno s jejím negativním postojem ke snahám Evropské unie mít společnou zahraniční politiku a pokoušet se omezovat členské státy v tomto směru. Tak že to, že se Evropská unie pokusila o jakési společné stanovisko ve vztahu ke Kubě, jistě občanští demokraté nesli velmi nelibě, a to, že se české diplomacii podařilo toto jednotné stanovisko narušit, rozbít nebo oddálit, asi vnímají s uspokojením. Obávám se ale, a to je také to, proč jsem řekl na začátku bohužel, že to není záležitost, která by byla v jejich případě nějakým způsobem zakotvena v tom, že by chtěli bojovat za lidská práva na Kubě. To je spíše ten rozměr společné evropské zahraniční politiky, který jim vadí."
U mikrofonu Radia Praha byl politolog Jiří Pehe.
