Necelý týden nás dělí od volby prezidenta České republiky. Prodlouží svůj mandát Václav Klaus, nahradí ho Jan Švejnar, nebo snad bude zvolen někdo úplně jiný? To jsou otázky, které si v poslední době kladou mnozí z nás. S podobnými jsem se obrátil na komentátora Petra Holuba z internetového portálu aktuálně.cz.
Pokuste se alespoň krátce charakterizovat klady obou prezidentských kandidátů.
"Václav Klaus je kontinuita toho dosavadního vývoje. On je člověkem, který zde spustil ekonomickou transformaci, a jako prezident asistoval u vůbec největšího hospodářského růstu. Vlastně se osvědčil jako politik, který dokáže najít mezi rozhádanou českou reprezentací alespoň nějaký konsenzus. Proti tomu se ukázalo, že Jan Švejnar je silný soupeř zvláště díky tomu, že by mohl přinést nějakou změnu a nějaké nové myšlenky, protože České republika určitě stojí před velkými těžkostmi, které může přinést už v letošním roce globální ekonomika. Zpomalí se ekonomický růst, vyroste inflace, to bude také vinou probíhající reformy veřejných financí, a je tedy možná třeba mít čerstvého člověka, který by dokázal něco řešit, a ne jen uklidňovat případně rozvaděné politiky, ale jinak zase toho tolik nedělat. Jan Švejnar také přichází s jednou celkem zajímavou novinkou - on se pustil do kritiky působení Václava Klause v polovině 90. let při ekonomické transformaci a tvrdí, že právě jeho nepříliš promyšlený politický či národohospodářský postup způsobil recesi, která růst České republiky zdržela nejméně na dva roky."
Našel byste u těchto dvou prezidentských kandidátů také nějaké zápory?
Václav Klaus|Foto: Radio Prague International
"Zápory jsou právě v tom, že Václav Klaus, a na to poukazuje Jan Švejnar, je už přece jen příliš 'okoukaný' a nemůže přinést nic nového, a pokud bychom něco takového potřebovali, tak se toho od něj nedočkáme. Zároveň, jak se slušně říká, Václav Klaus je kontroverzním politikem, zvláště v zahraničí, což v překladu znamená, že se drží poměrně menšinových témat, velmi razantně je prosazuje, to je například jeho odpor k hlubší evropské integraci či jeho zpochybňování, že dochází ke globálnímu oteplování. To jsou celkem výjimečné názory. U běžného ekonoma by se to dalo snést, ale Václav Klaus marginalizuje tímto způsobem Českou republiku a vlastně už ani není zván na ta nejdůležitější mezinárodní fóra. Takže jiný prezident by v tomto mohl být užitečnější. Zvláště člověk, jako je Jan Švejnar, který má právě s mezinárodními fóry dobré zkušenosti jakožto americký profesor. V tom je ovšem na druhé straně zase Švejnarova slabina, protože on skutečně Českou republiku nezná tak dobře jako Václav Klaus. Zvláště nezná zdejší politickou scénu, a je otázka, jestli by dokázal tak dobře hledat kompromisy mezi různými stranami, jako to dokázal Klaus. A také veřejnost může vidět Jana Švejnara jako nepříliš dobrého českého prezidenta, který má být symbolem státu, a to může být těžko člověk, který prožil většinu svého života ve Spojených státech."
Značný rozruch v poslední době působí spekulace o možných zákulisních jednáních a obchodech mezi jednotlivými parlamentními stranami, jejichž poslanci a senátoři budou prezidenta České republiky volit. Jde podle Vás o pouhé spekulace?
Na Hradě opět vlaje prezidentská standarta...
"Pokud člověk mluví se zkušenými politology, tak ti říkají, že spekulace jsou vždycky, a posléze se ukáže, že byly pravdivé, pokud jde o nějaké politické obchody. To cituji Bohumila Doležala. Tam je skutečně ten problém, že Václav Klaus má k dispozici slíbených 122 hlasů občanských demokratů, a ostatní hlasy musí nějakým způsobem získat. On sám tvrdí, že většinu lidí přesvědčí tím, že vysvětlí, jak bude dobrým prezidentem, že se ukáže jako lepší řečník při té samotném volbě, ale příliš se tomu nevěří. Tato otázka byla tematizována odporem sociálních demokratů, kteří se obávají, že několik jejich poslanců bude 'přetaženo', jako se například stalo při důvěře Topolánkově vládě, a že by snad mohli hlasovat pro Klause a zajistit mu takto vítězství. Situace se sice průběžně mění, ale když se člověk podívá na těch 281 volitelů, pro koho by mohli hlasovat, tak v této chvíli se zdá jisté, že Klaus by měl dostat naprostou většinu hlasů občanských demokratů. Pak zřejmě dostane i většinu hlasů lidovců, protože tam došlo k obchodu, na který upozornil Cyril Svoboda, že zároveň s volbou Václava Klause se projednávají církevní restituce, které si přeje církev a tím pádem i lidovci. Ale je pravda, že tento součet nemusí být ještě těch potřebných 141 hlasů, takže se hovoří o některých nezávislých senátorech, kteří by mohli dát hlas Klausovi, ale jistý je zatím pouze hlas Liany Janáčkové, bývalé členky ODS. A další hlasy by mohli dodat již zmínění 'přeběhlíci' ze sociální demokracie. Tam se uvádějí čísla od 7 do 17, ale nic z toho není, kromě nějakých kuloárních debat, potvrzeno. Případně by pár hlasů mohli dodat komunisté. Z toho je vidět, že Václav Klaus má šance opravdu velké a zajištěn je na mnoha stranách. Ale jestli u to vyjde, to uvidíme až toho 8. února."
Nepovažujete za paradoxní, že i v letošních prezidentských volbách mohou být hlasy komunistických zákonodárců rozhodující?
"To je sice paradoxní pro českou politiku, ale je to zároveň i přirozené, protože pokud komunisté disponují 29 hlasy a poměry mezi levicí a pravicí jsou poměrně těsné, tak právě jejich hlasy mohou hrát roli toho rozhodujícího jazýčku. Dokonce se dá říct, že jedním z hlavních argumentů, byť nevyslovených, pro to, aby volba prezidenta byla tajná, jsou právě hlasy komunistů, protože žádný prezident nechce připustit to, že právě hlasy komunistů se dostal na Hrad (jak víme, Václav Klaus to nepřipustil ani za pět let svého prvního mandátu), a tudíž ty obchody s komunistickými hlasy právě umožňuje tajná volby. Ale samozřejmě jsou i rozumnější argumenty, proč zachovat tajnou volbu."
