Kdo byl Jaroslav Hašek?

Formality a oficiálnosti patřily k hlavním terčům, na které mířil český humorista a satirik, jemuž Vilém Faltýnek věnoval kulturní rubriku. Spisovatel, který letos slaví hned dvojí výročí.

Kdo byl Jaroslav Hašek?

Jaroslav Hašek

Kdo byl vlastně Jaroslav Hašek? Jaký byl? Víme toho o něm relativně hodně, ale vlastně docela málo. Rád se schovával za mystifikace a legendy, které sám o sobě šířil. Dělal si legraci ze všeho, svaté mu nebylo nic. Smál se nabubřelým politikům, byrokratické blbosti, falši církevních hodnostářů, zesměšňoval každé lidské projevy, z nichž se vytrácelo pravé lidské jádro a převažovala mechaničnost, maska, pokrytectví.

Jaroslav Hašek byl autorem přes třináctiset povídek a několika větších próz, jejichž vrcholem, co do kvality, světové proslulosti i počtu stran jsou Osudy dobrého vojáka Švejka.

Jaroslav Hašek se svou ženou Jarmilou Mayerovou

Narodil se v roce 1883 v Praze, zemřel o necelých čtyřicet let později v Lipnici nad Sázavou. Tady strávil poslední léta. svého života. Tady koupil domek, snad se chtěl konečně usadit. Měl za sebou doby tuláctví, bohémského života a výtržnictví, působení v novinách, pletky s kabaretem, jedno manželství a dítě, ale i pokus o sebevraždu, zkušenost vojáka z 1. světové války, zajetí, komunistické působení v Rusku. Tady na Lipnici Hašek po návratu do vlasti psal Švejka, který je esencí všech jeho bohatých životních zkušeností a na kterého se jako autor dlouho připravoval.

Poslední období zachytil ve vzpomínce Kliment Štěpánek, který jako lipnický mladík byl u Haška písařem: "Stávalo se, že Hašek najednou v nejlepším diktování přestal a dal se do ohromného smíchu. Bylo to obyčejně, když nechal dlouho Švejka kecat nebo Balouna žrát nebo poručíka Duba křičet: Vy holoto, vy mě ještě neznáte, ale počkejte, až mě poznáte. Také sapér Vodička byl jeho zamilovanou postavou. Já sám jsem byl několikrát v těžké situaci. Smíchy jsem se třásl, takže jsem musel Haška poprosit o malou přestávku."

Haškovy povídky vznikaly po hospodách a jejich podhoubím je mluvená řeč. Hašek své texty neopravoval, protože je často před sepsáním sám v mnoha variacích vyprávěl a psaní sloužilo jen k tomu, aby měl na útratu. Povídky mají také často kolísavou úroveň. Haškovo vyprávění mělo hlavně pobavit.

Jaroslav Hašek se synem, rok 1921

Pobyt v hospodách měl ale taky svou druhou tvář. Nejen že alkohol Haška později zničil, Hašek také nebyl schopný "řádného" rodinného života. Haškův syn Richard v šedesátých letech na otce vzpomínal: "Hašek se nedal zavřít do nějaký škatulky. On se nehodil pro rodinnej život. A když píše v povídkách Šťastný domov, tak si tam dělá vlastně legraci z normálního rodinnýho života. Na druhé straně rád líčí život hospodskej, život opilejch, nebo co s lidmi dělá alkohol. Protože on sám to prožil. On sám začal žít tímhle způsobem od sedmnácti, chodil do hospody, chodil na toulky s bráchou a přišel třeba až za měsíc. V žádným zaměstnání nemohl bejt, protože šel vždycky někam na vandr. Bejt delší dobu redaktorem, to zkusil ve Světě zvířat. On to nevydržel, on musel bejt svobodnej, musel psát. A jak svobodnej v zaměstnání, tak v životě. Já když jsem se narodil, tak mě vzal všem ukazovat po hospodách a maminka mě nemohla najít, nevěděla kde jsem. On z velké radosti mě vzal, malý miminko, a ukazoval mě, měl radost. A taky se říká, že když dostal od svýho tchána na kočárek, tak to prohýřil a nakonec přivezl Jarmile, mojí mamince kočárek z hračkářství. Pro ten běžnej život se nehodil. Ale zas kdyby byl pro rodinnej život, zas by tohle všecko asi nenapsal."

Vymykat se takto výrazně všem normám, veřejně se vysmívat a provokovat zřejmě vyžaduje i značnou dávku odvahy. Syn Richarda Haška, rovněž Richard, dnes o odvaze svého dědečka soudí: "Právě ta v uvozovkách nezodpovědnost mu dala volnost takto uvažovat. Ale když byl potom v Rudé armádě, když odpovídal za to, že bude vydávat pět časopisů, když věděl, že si nemůže dát alkohol, tak byl sevřenej a humor nebyl. Proto Hašek psal jen před válkou, potom něco když byl v legiích, když byl svobodnej a byl redaktor, ale potom až Bugulmské povídky, ale ty nevznikly v Rusku, ty vznikly až ex post! Čili ta volnost ducha je i volnost vlastního života a organizace svýho bytí. To je svázáno jedno s druhým, to je psychologický determinant. Být svobodný? Ano, ale elementárně nesmím mít hlad, musím mít pero, abych mohl psát - pak můžu bejt svobodnej."

Jaroslav Hašek byl na jednu stranu podle vzpomínek pamětníků velmi mírné, laskavé povahy - a to nejen k hospodským kamarádům, ale i ke kamarádům na frontě, kde šlo o život. Potvrzuje to žijící legionář 106letý Alois Vocásek: "S Haškem jsem byl na rozvědkách. Ten byl s každým kamarád. Rozdělil se s vámi o poslední, co měl. Tomu bylo všecko jedno."

A ještě jedna Vocáskova vzpomínka dokreslující Haškovu dobrosrdečnost:

Jaroslav Hašek, rok 1915

"Hašek přišel a říká Medkovi:

Hele, co bys byl udělal na Sibiři, kdybys mě zajal?

(Tam bojoval Hašek proti nám.)

A Medek mu říká: Víš Jardo, celou noc bychom bužírovali, povídali bychom si a ráno bych tě nechal zastřelit.

A víš co já bych ti byl udělal?

Co?

To samý co říkáš ty. Celou noc bychom byli bužírovali a ráno bych tě kopl do zadnice a řekl bych - jdi si kam chceš!"

Jaroslav Hašek, rok 1920

Na druhé straně ale v Haškových groteskních historkách, v bugulmských povídkách a především ve Švejkovi vidíme tvrdost, až krutou ironii. Haškova první žena Jarmila Mayerová vzpomínala na Haška jako na vážného, melancholického člověka. Teoretik Jindřich Chalupecký přinesl v jedné ze svých studií názor, že Hašek byl homosexuál. Údajně tím trpěl a toužil po zařazení, po přijetí. A jestliže se nemohl spolehnout na normy tradiční, s plným nasazením se účastnil na vytvoření norem nových - v Rusku budoval komunismus, agitoval, bojoval. Dřívější rouhačství nahradila obětavá služba ideálům komunismu. To vše bez špetky humoru.

"Tato psychická odlišnost," soudí Chalupecký, "mu bránila dojít obyčejného lidského osudu. Nezbývalo mu než si život vymýšlet. Uskutečňoval jej v podobě hry."