Kdo hledá Firenze, najde Florencii

Současný trend cestování s sebou přináší dokonalejší dopravní značení a podrobnější mapy, které umožňují snadnější orientaci v odlehlých končinách. Důmyslnější dopravní značení může cestovatelům pomoci, ale někdy také pěkně zamotat hlavu.

Rozhodneme-li se vyrazit do Vídně, automaticky se řídíme navigačními tabulemi směr Wien. Žádného Čecha při cestování po Evropě nezarazí, že při cestě do Benátek ukazují cedule směr Venezia, jedeme-li do Říma, zvolíme směr Roma. Pro některá města (ale i řeky, oblasti, pohoří) existují česká pojmenování, která se od těch místních, tedy "originálních", mohou podstatně lišit. Někdy může jít pouze o hláskoslovnou variantu (např. Paris - Paříž), někdy se české pojmenování plně začlenilo do systému českých místních jmen (např. München - Mnichov), jindy se cizí jméno přeložilo (např. Petěrburg - Petrohrad).

To, že zejména města v jižní, střední a západní Evropě mají české ekvivalenty, které se plně zařadily do systému češtiny, dokládá, že se české země v minulosti čile podílely na politickém, kulturním i obchodním životě Evropy. Česká pojmenování některých zahraničních měst dále prozrazují, kam se ubíral politický zájem českého prostředí a s kterými místy jsme měli rozvinuté kulturní styky. Proto nepřekvapí, že zejména v příhraničních oblastech, kde se hojně obchodovalo, existují dvojí názvy - např. Chotěbuz - Cottbus, Cmunt - Gmund, či dokonce Cáhlov - Freistadt. S přerušením kontaktů ve 2. polovině 20. století ale tato jména začala upadat v zapomnění a po otevření hranic v roce 1989 se jen těžko vracejí. Směrem od hranic českých pojmenování samozřejmě ubývá, české názvy dostávala pouze větší a významnější města (např. Řezno, Basilej, Florencie, Kodaň a další).

Některé české názvy mají tedy dlouhou kulturní tradici, ale s jejich současným užíváním už to tak žhavé není. Do Štýrského Hradce (Graz) už zřejmě dojede jen málokdo, nemluvě o Celovci (Klagenfurtu), Cáchách (Aachen) či Trevíru (Trier). Složitě možná bude hledat cestu i ten, kdo se rozhodne navštívit Vratislav či Postupim.

Domácí podoby cizích zeměpisných jmen tedy ustupují těm originálním, nová pojmenování míst, se kterými Česká republika přichází častěji do kontaktu, ale nevznikají, ani se neobnovují starší neužívané názvy (např. Nový York). Na dopravním značení jsou české názvy podle mezinárodní normy schválené příslušnou komisí OSN systematicky nahrazovány názvy autentickými. Při cestování se tak pro všechny řidiče sníží riziko, že zabloudí, ale při dosažení kýženého cíle může být český turista zaskočen tím, že dorazí-li např. do města Bautzen, ocitne se v "prachobyčejném" Budyšíně, či ve městě Chemnitz zjistí, že je vlastně v Saské Kamenici.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.