Kdo je to Středoevropan? Zeptal se režisérů jihlavský festival dokumentárního filmů
Sedmý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který se konal minulý týden, představil stovkám diváků tvorbu dokumentaristů ze Slovinska, Maďarska, Polska, Slovenska, Rakouska a České republiky. Cenu za nejlepší středoevropský dokumentární film získal film Sentiment Tomáše Hejtmánka a 66 sezón od slovenského režiséra Petera Kerekese. Jihlavský festival založila skupina sedmnáctiletých studentů místního gymnázia, a během několika let se festival stal jednou z nejnavštěvovanějších filmových akcí svého druhu v republice.
"Po loňském šestém ročníku jsme si ověřili, uvědomili, že jsme jediní ve střední Evropě, kdo se takto soustředěně věnuje dokumentárnímu žánru bez dalšího omezení. Jsou festivaly lidských práv, ekologických filmů, festivaly pro krátkometrážní filmy, dokumentární animované, ale ve střední Evropě neexistuje festival, který by se soustředěně věnoval dokumentu. Proto jsme vyhlásili soutěž o nejlepší středoevropský film. Byli jsme příjemně překvapeni odezvou na tuto sekci. V průběhu festivalu jsme se snažili prostřednictvím krátkých seminárních úvodů definovat problematiku střední Evropy, otázku blízkosti nebo naopak vzdálenosti těchto zemí. Byli jsme překvapeni, jak zajímavé téma je to nejen pro české diváky, ale i pro zahraniční hosty, kteří ze střední Evropy nepochází. Pro ně slyšet o středoevropské identitě bylo novum, nikdy o tom nepřemýšleli, a přesto je to vyprovokovalo k zajímavým otázkám."
Filmových festivalů je v ČR vcelku přehršle. Faktem zůstává to, že nejnavštěvovanější akcí tohoto druhu je karlovarský festival, pražské a brněnské přehlídky, ale Jihlava jako město není příliš frekventované. Proč jste vybrali místo konání festivalu právě Jihlavu?
S jakou ideou jste festival zakládali? Vám bylo tenkrát sedmnáct let, vašim přátelům také nebylo více než dvacet. Řekl bych, že jste začínali na zelené louce. Jaký nápad stál u zrodu tohoto festivalu?
"Ta idea byla naprosto banální, chtěl jsem se přihlásit na katedru dokumentární tvorby, a abych viděl reprezentativní výběr dokumentárních filmů nejen za posledních třicet let, ale hlouběji třeba do šedesátých, třicátých let, tak jsme se s přáteli rozhodli uspořádat festival. Cílem bylo ale to, abychom my ty filmy viděli, abychom si je promítli pro sebe. To, že přijely stovky dalších lidí, mnoho autorů a režisérů, živě diskutovali od rána do večera, to nás překvapilo, s tím jsme nepočítali. A když to tak dobře dopadlo, rozhodli jsme se posunout, doplnit ho o zahraniční filmy, strukturovat ho. Také se proměnil tým lidí. Ten první tým byli moji přátelé z místního gymnázia, ti šli nakonec studovat DAMU, JAMU, zajímalo je spíš divadlo než film, takže tým se krystalizoval. Jednou z nejdůležitějších postav, která od začátku provází festival je Petr Kubica, dramaturg festivalu. Společně jsme profilovali další vývoj festivalu. Tuším, že v roce 1999 odstoupili v Karlových varech od soutěže dokumentárních filmů, tak jsme se rozhodli festival proměnit na skutečně mezinárodní. Začali jsme přinášet nejlepší dokumentární filmy, vlastně to, co se ve světě za poslední léta natočilo. Vary se poté k soutěži dokumentárního filmu vrátili, za což jsme rádi, protože si myslíme, že tak významná filmová událost by měla věnovat pozornost i dokumentárním filmům. My jsme se mohli profilovat jako festival, který shrnuje to nejpodstatnější v českém prostoru. Cenu za nejlepší český dokumentární film jsme už udělili už po čtvrté. Po několik let sledujeme prostor střední Evropy, to že jsme letos vyhlásili novou soutěž v této sekci, vyvrcholila naše snaha o monitorování tohoto prostoru."
Říká Marek Hovorka, prezident jihlavského festivalu dokumentárních filmů. Jedním z letošních lákadel festivalu pro autory filmů byla veřejně přístupná Burza námětů tedy obchodní setkání autorů dokumentárních filmů a zahraničních televizních producentů. Každý z režisérů si mohl najít přímo na festivalu svého budoucího producenta nebo sponzora.
