Když měl “prezident Osvoboditel” narozeniny…
Před 160 lety slavil své první narozeniny budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Nevíme, jak se toto "jubileum" tehdy u Masarykových v rodině připomnělo, zato víme, jak o několik desetiletí později probíhaly oslavy u Masaryků doma i na veřejnosti. Pro Historické obzory o tom vyprávěla Dagmar Hájková z Masarykova ústavu AV. Rubriku uvádíme v repríze.
Hodonín je na svého slavného rodáka patřičně hrdý. Když do města v roce 1947 zavítal Edvard Beneš, řeč se točila především kolem jeho předchůdce.
"Přeji Hodonínu, aby se stal opravdovou kolébkou Masarykových zásad a jasným příkladem nám všem. Buďte zde, drazí spoluobčané, hodně spokojeni a buďte zde všichni zdrávi."
Přesuneme se teď o několik desetiletí, do doby, kdy je oslavenec už Tomášem Garriguem Masarykem a má vlastní rodinu. Dagmar Hájková se snažila vypátrat, jak se u Masaryků doma narozeniny slavily.
"Pátrání bylo úspěšné, protože jsem se mohla chytit jednoho dopisu z padesátých let, ve kterém Olga Revilliodová-Masaryková vzpomínala na oslavy doma, které byly velmi prosté, jednoduché, intimní. Vyznačovaly se tím, že dali tatínkovi šest červených růží, protože Masaryk měl nejraději podle tohoto dopisu červené růže. Proč šest? Bylo to za každého člena rodiny - maminka a pět dětí. Samozřejmě si všichni řeknou, že byly jen čtyři děti, ale Masarykovi měli dohromady pět dětí, přičemž Eleonor, která se narodila v roce 1890, zemřela. Takže Masaryk každý rok v rodině dostával šest růží k narozeninám. Slavilo se, gratulovalo. Děti někdy napsaly taková přáníčka. Zachovalo se jedno od Jana Masaryka, v němž přeje tatínkovi všechno nejlepší, aby ještě dlouhá léta živ a vesel byl. Takže se slavilo velmi jednoduše, nemyslím, že by se tam nějak oslavovalo alkoholem nebo se vyvářelo a pekly dorty, ale že se ta rodina sešla a připomněli si tuhle událost."
Masarykovy narozeniny byly veřejně připomínány už před první světovou válkou. K jeho šedesátým narozeninám v roce 1910 vyšly novinové články, sborník i pohlednice, oslavy proběhly na Žofíně a v Národním domě na Vinohradech.
"Samozřejmě velká změna nastává po vzniku republiky. Ty oslavy jsou úplně celostátní a stává se z nich další svátek republiky, tedy nejen 28. říjen ale i 7. březen. Dokonce byly počátkem dvacátých let snahy, aby 7. březen byl uzákoněn jako státní svátek. Masaryk to odmítl, a tak se 7. březen stal památným dnem až zákonem z roku 1946."
Na narozeniny “prezidenta Osvoboditele” vycházely oslavné články v tisku, občané se scházeli na veřejných shromážděních, byla prý zvýšená poptávka po filmech s vlasteneckou tematikou i po slavnostních řečnících. Oslavy probíhaly také ve školách, děti často přednášely básničky, které bývaly jejich osobními výtvory. Jednu takovou najdeme dodnes i na internetových stránkách Základní a mateřské školy v Adamově. Prezidentovi byla poslána v roce 1935.
„My, žáci obecné a měšťanské školy v Adamově, které jste propůjčil své slavné jméno, jako svému tatíčkovi, přejeme Vám v den Vašich narozenin jménem všech: Buďte nám ještě dlouho zachován, ¨ veďte nás dále, učte nás stále, jste námi všemi vřele milován."
V tento den nebylo ale všechno takhle ´báječné´, protože se občas ukazovaly známky nesouhlasu s Československou republikou, byla pošpiněna vlajka, počmáraný portrét T.G.M nebo katolický kněz ve Starém Jičíně vyjádřil svůj nesouhlas...Tyto protesty ale nikdy nenabyly žádných masových rozměrů tak, jako samozřejmě ty oficiální oslavy."
Ty největší proběhly v roce 1930, tedy na Masarykovy osmdesátiny.
"Tady se projevila spontaneita, protože lidi začali posílat Masarykovi dárky. Přicházely odevšad a byly nejrůznější - upečené dorty, vyřezávané valašky...prostě všechno. Nakonec se z těchto darů udělala výstava ve Vladislavském sále, několik týdnů se na to lidé chodili dívat. Z mnohých těchto darů se potom stal základ muzea, které ale bylo naprosto zničeno a povyházeno v padesátých letech, takže se z toho moc nezachovalo. Masaryk se v té době stal námětem pro nejrůznější pamětní věci, takže byl vymalován na talířích, vajíčkách, hrnečkách. V té době bylo také po celé republice odhaleno velké množství jeho soch a některé budovy, ulice nebo mosty se pojmenovávaly jeho jménem."
Jaký vztah měl k oslavám svých narozenin sám Masaryk? Nijak výrazně jim neholdoval, podle Dagmar Hájkové je spíše bral jako formující prvek nového státu.
"Nejsem si jistá, že by tomu Masaryk sám přikládal nějaký extrémní osobní význam, ale uvědomoval si nezbytnost té své účasti. V roce 1929 si posteskl v jednom soukromém dopise, že i když je mu špatně, má horečku, polehává, tak musí jít na ty audience a vojenské večeře, že to musí podstoupit, protože je to nutné."
Velké oslavy prezidentových narozenin nebudily právě nadšení ani u všech jeho příznivců, už za první republiky se volalo po tom, aby se spíše vydávaly a četly jeho spisy a přes ně lidé Masaryka lépe poznali.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 14. března 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
A nakonec ještě připomeneme některá výročí týdne.
"Když jsem začal dělat prvního krtka, Jak krtek ke kalhotkám přišel, tak v tom filmu se mluvilo. Toho krtka namlouval takový malý chlapec, velice sympatický a roztomilý a říkal to moc hezky. František Filipovský tam mluvil rákosníka, pan Hlinomaz mluvil raka a Viola Zinková namluvila len. A potom jsem měl těch filmů 12 za sebou, celý takový seriál, a protože se ty filmy měly prodávat do celého světa, tak vznikl takový problém, jak to udělat, aby se to nemuselo přetáčet do jiných řečí. A tak jsme museli od těch dialogů ustoupit a všechny ty filmy jsme udělali pantomimicky, takže se v nich zvířátka, samozřejmě s krtkem, smějí, diví, pláčou...A také, kdybychom to bývali dabovali, tak ty filmy by utrpěly na své kvalitě, což je v animovaném filmu velice špatně."
A ještě dvě olympijská výročí: před pěti lety vybojovala zlatou medaili na zimních olympijských hrách v Itálii běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová.
O čtyři roky později na olympiádě v Kanadě získala svou druhou zlatou medaili rychlobruslařka Martina Sáblíková. Patří jí tak právem výsadní místo v české i československé historii, přivézt ze zimní olympiády dvě zlaté se před ní ještě nikomu nepodařilo.
