Když se chce, všechno jde, říká režisér F.A.Brabec

Nový český film Krysař na motivy staré legendy označují jeho tvůrci jako Příběh lásky, hříchu a naděje zrozený v ďábelském tempu jediné noci. Co zaujme nejdříve a na co tvůrci upozorňují prvními titulky: film byl natočen za 24 hodin a dostal se tak do Guinessovy knihy rekordů jako nejrychleji natočený celovečerní film.

Když se chce, všechno jde, říká režisér F.A.Brabec

Z nového českého filmu Krysař

Tím, že jste ten film natočil během 24 hodin, tím, že jste ho ve velmi krátké době zpracoval a přivedl na plátno, jste porušil řadu konvenčních pravidel filmového průmyslu. Můžete říct, jakou zkušenost si z toho odnášíte? Obohatilo vás to? Co jste se vlastně tím filmem naučil?

"Co jsem se naučil? Naučil jsem se, že jak říkal můj dědeček, když se chce, všechno jde. A my jsme strašně moc chtěli a ono to jde. Samozřejmě je otázka, kde jsou ty hranice, jestli jde opravdu všechno. Ale chtění nese velkou energii. A jak mě to obohatilo? Dělá se spousta jednoduchých věcí příliš komplikovaně a já jsem si ověřil, že jdou dělat jednoduše. Určitě další film budu dělat ještě jednodušeji. Jestli jsem dělal Kytici 32 filmovacích dní celý rok, tak jiní by ji možná točili 80 filmovacích dní. A jestliže jsem tenhle fiilm dělal jeden filmovací den, tak můžu příště zcela reálně odhadnout, do dokáže tým za jeden filmovací den.

Režisér F.A. Brabec

Samozřejmě dělat film za 24 hodin je jenom výkřik, to je happening, prožitek. To co dělali konceptualisté v 70. letech, to bylo pro mě tohle. Já jsem si chtěl prožít něco, co si jindy neprožijete, a podařilo se to. A ten tým si to prožil taky."

Jeden z komparzistů, představujících potulné komedianty, Josef Rosen, potvrdil:

"Když začal padat ten sníh, tak to jsem si už začal připadat opravdu jako ve filmu. To už má člověk důvod pracovat a ví, že to není jen legrace. Ten sníh tomu hodně pomohl, i ta zima tomu pomohla. Ten dav, ti potulní herci, jsou celou dobu neuvěřitelně veselí, ale reagují na děj, takže ke konci už jsou opravdu unavení. A tomu odpovídal i ten čas, v pět hodin ráno jsme byli unavení, nehráli jsme a jen jsme tam ztělesňovali tu atmosféru, tu situaci."

Z nového českého filmu Krysař

"Z tohoto důvodu to bylo natáčeno, to bylo natáčeno proto, abychom něco prožili, a když se podaří něco z toho přenést na plátno, ta pravá emoco, to co přímo prožíváme, tak to je druh umění. Konceptualisti si třeba lehli na pláž a položili si knížku na prsa, večer ji sundali a měli tam otisk té knihy. Ale to jinak neuděláte, než že na té pláži odležíte deset nebo dvanáct hodin. A tento film byl o tom. Já jsem usiloval o to, aby se tento otisk zážitku, který se v danou sekundu odehrává, aby se dostal na plátno. Protože on se jinak uměle strašně těžko vyvolává. Musíte herce složitě navádět, připomínat mu, hodiny vysvětlovat, co točil před týdnem, před měsícem, a toho my jsme byli ušetřeni."

A jak to viděli první diváci - filmoví recenzenti? Mirka Spáčilová v Mladé Frontě napsala:

Z nového českého filmu Krysař

"Krysař je experimentem jen do té míry, dokud divák chce brát jeho zvláštní zrod v úvahu. Ve všech profesích snese běžná měřítka, ba leckdy ční nad průměrem české tvorby, která se kloní spíše k televiznímu 'civilismu' hraničícímu s pouhým záznamem. Hovoří vším kromě slov, ta zde téměř nejsou zapotřebí. Vypráví emocemi vyhnanými na ostří nože, časem hrozivě kvapícím k silvestrovské půlnoci, která má místo očekávaného spasení přinést nevědomým hříšníkům zmar."

Naopak kriticky film přijala recenzentka Lidových novin Darina Křivánková:

"Dykův filozofický text doznal tak masivního zjednodušení, že je takřka nesdělný. Zmizely motivace postav a herci jen naplňují předepsanou a relativně slušně nazkoušenou šablonu. Tím se ovšem vytrácí kouzlo nechtěného, které od projektu tohoto typu přirozeně očekáváme. ... Okolí se chová netečně a realita zrežírovaná pouhým faktem silvestrovského večera není vlastně nijak výjimečná. Nakonec tu nemáme ani 'dokumentaristickou' autenticitu, ani stoprocentní iluzi hraného snímku."

Z nového českého filmu Krysař

Význam Krysaře je především v experimentálním charakteru snímku.

Měla to být reportáž o divadelním happeningu?

"V podstatě jste blízko, ale ne reportáž o divadelním happeningu, ale filmový happening o divadelním představení. My jsme měli být v tom happennigu, ne oni. Ti herci to dejme tomu hrajou na ulicích každý den. Ten příběh mohla tahle partička hrát v různých městech, v uvozovkách, není tomu tak, ale dejme tomu. A já jsem ten filmař, který chce to představení svým vlastním prožitkem zaznamenat. To znamená, nebudu ty herce ovlivňovat, nechám je hrát, co potřebují, a já si budu s kamerou hledat taková místa, aby to představení bylo filmem."

Představitel Ďábla Karel Dobrý je divadelní herec z dostatečnými filmovými zkušenostmi na to, aby posoudil, čemu se happening podobal spíše. Byl spíš filmový nebo divadelní?

Plakát k novému českému filmu Krysař

"Spíš divadelní. V technických aspektech rozhodně film. V té akci, v tom hraní samotném to bylo hodně podobné nějsaké divadelní zkoušce. Cítil jsem podobnou mísu svobody, jako v divadle při zkoušce, když tam nejsou diváci, a člověk si zkouší různé polohy a snaží se situaci trefit."

Představitelka hlavní dívčí role Ester Geislerová vzpomíná na přípravu před natáčením. Byly nějaké zkoušky?

"Měli jsme dvě. Jednu dva dny předem. procházeli jsme tu trasu a František nám říkal, tady budete dělat tohle a tady tohle... a už tehdy nám byla za ty tři hodiny strašná zima! A pak ještě na Silvestra začalo sněžit. A pak druhý den byla čtená, seděli jsme já, Petr, Richard, Karel Dobrý a František v nějaké kostymérně, četli jsme si scénář a vysvětlovali jsme si to."

Ale vraťme se závěrem k námětu. V jeho inspiračních zdrojích najdeme starou legendu o městě Hammeln, adaptaci Viktora Dyka a skrze hudbu Daniela Landy také jeho současný muzikál.

"Šlo o to, že z Krysaře šel udělat klasický hraný nebo muzikálový film, který se odehrává na před sto lety, nebo v minulém století. Ale od téhle varianty jsem na podzim při přípravách upustil a chtěl jsem zasadit tenhle věčný příběh o krysaři, který čistí město od krys (díky panu Dykovi i krys v přeneseném významu), do současnosti a udělalo se to formou jakéhosi hereckého představení na kulisách normálního života a současné Prahy."