Kněževes - muzeum krojů

Unikátní expozici lidových krojů sběratelky Věry Čurdové najdete v Kněževsi na Rakovnicku. Je tu i největší náves, na které rostou hřiby a kostel s vodním příkopem. Navíc se Kněževes může chlubit i svou chmelařskou historií.

O Kněževsi se mluví už v 10. či 11. století. Traduje se, že obec založila sama kněžna Libuše, když v prorockém vnuknutí vytýčila, kde má stát.

"Poddaní, kteří ji doprovázeli, tomu příliš nevěřili. Zahloubili do země a vykopali posvátnou rosničku. To bylo bráno jako dobré znamení, že opravdu toto místo, které kněžna Libuše vybrala, je správné,"

Kostel sv. Jakuba Většího, foto: oficiální stránky městyse Kněževes

říká Roman Hartl ze Svazku měst a obcí Rakovnicka. Mimochodem žába je i uprostřed znaku obce. Dominantou Kněževsi je kostel sv. Jakuba Většího, klasická barokní stavba. Kolem něj je vodní příkop, který pochází z románské doby, kdy byl kostel opevněný. Kdo do Kněževsi přijede, toho určitě upoutá obrovská náves.

Náves v Kněževsi, foto: Google Maps

"Náves je tu určitě největší v Čechách. Když se porovnávaly plochy, které jsou ve městech a vesnicích, tak se ukázalo, že jsou srovnatelné s Karlovým náměstím v Praze, které je největší obecní plochou u nás. Je to dědictví z doby, kdy se Kněževes zakládala, někdy za Jana Lucemburského. Tehdy bylo pravidlem vytyčovat takto velké tržní návsi. Kamkoliv se tu podíváte po okolí, tak jsou tu návsi takhle veliké. V Kněževsi měří asi 500 metrů na délku a v nejširším místě má zhruba 200 až 250 metrů. Rostou tady hřiby od května do září, což je taková zdejší rarita. Lidé je nesbírají, ale opravdu se na ně jen dívají a nikdo si je nedovolí utrhnout."

Kde rostou?

"Rostou tady všude po celé návsi. Původně začínaly jenom v jednom místě, ale zdejší mykolog pan Bazika na ně upozornil, že by se neměly trhat, že by se měly chránit. Dneska je to prestižní záležitost. Lidi si chrání ty místečka, kde je mají a špičkují se komu jich kolik před domem vyrostlo. Rostou tu hřiby koloděje a kromě toho i vzácný hřib kavkazský."

Kněževeský chmel, foto: oficiální stránky městyse Kněževes

I když v okolí bylo v 19. století několik dolů na kamenné uhlí, hlavní obživou byl chmel. Kněževes byla svého času největší chmelařská obec v Rakousko-Uhersku a později v Československu. Na chmel sem jezdilo až 5 tisíc lidí.

"Chmel se tady pořád pěstuje. Dá se říct, že na Rakovnicku je oblast kolem Kněževsi pořád nejdůležitějším místem. Celkový počet chmelnic na Rakovnicku je asi 1400 hektarů a většina z toho je tady kolem Kněževsi, Kolešovic a Přílep, takže chmelařství tady pořád žije."

Jak dodal Roman Hartl, střediskem chmelařů býval zdejší středověký hostinec. Sjížděli se tam převážně kupci z Německa. Česáči chmele však dřív neměli na růžích ustáno. Egon Ervin Kisch ve své reportáži píše, že spali na půdách, na zemi pokryté slámou a měli jedno teplé jídlo večer. Přes den si museli vystačit s kusem chleba nebo buchtou. V komplexu středověkého hostince by do budoucna mělo vzniknout muzeum chmele a českého venkova. Jedno zajímavé muzeum však už v Kněževsi je a to Muzeum krojů sběratelky Věry Čurdové. Jak řekla starostka Eva Janotová, dostalo se sem úplnou náhodou.

"Paní Čurdová hledala prostory, které potřebovala pro sbírku, chtěla mít stálou expozici. Domnívala se, že posílá dopis do Kněževsi u Prahy, ale on se zatoulal do Kněževsi u Rakovníka. My jsme se během dvou dnů hned dohodly a přijela se podívat. Potřebovala by větší prostory. Ale tady má možnost obměňovat, tak se mohou lidi opakovaně vracet."

Muzeum krojů v Kněževsi, foto: oficiální stránky městyse Kněževes

A v muzeu je na co se dívat. Jeden krásný kroj vedle druhého. Role průvodkyně se ujala sama sběratelka Věra Čurdová.

"Sbíráme kroje z celého bývalého Československa, od Aše až po Podkarpatskou Rus. Jsou tu kroje úplné, i jejich části. Proto je zde vidět daleko více věcí, než v normálních regionálních muzeích. Mezi státním muzeem a námi je ten rozdíl, že muzeum to, co je poškozené, nahradí novým materiálem. My však kroje zachováváme tak, jak je poslední majitelé nosili. Když se podíváte na některý celý kroj, tak třeba sukně je 200 let stará, ale blůzička u toho je třeba jen 100 let stará."

Kroje mají i krásné výšivky.

"Kromě asi třech věcí je zde všechno vyšíváno ručně. Když se podíváte támhle na krásnou vestu, to je vesta moravského chlapce, který byl odveden na vojnu, je tam použito krásných foukaných perliček. To byla obživa lidí na horách. A dole se podívejte na šáteček, to je šátek chlapce, který ho nosí od své milé zastrčený v kalhotách a je to jeden z nejkrásněji zachovaných vůbec v Čechách."

Muzeum krojů v Kněževsi, foto: oficiální stránky městyse Kněževes

Pokud někdo chce kroje muzeu darovat, toho paní Čurdová vždy prosí, aby ho hlavně nepral v automatické pračce. Ta dokáže s 200 let starou látkou pravé divy. Mnohem radši je, když přijde kroj tak, jak ho majitelé vytáhnout třeba ze skříně na půdě. Do muzea se dostali i takové unikáty jako například čepce, které jsou zdobené českými granáty. Nebo třeba kroj z jižních Čech.

"Je zdobený rybími šupinkami. Střed je z okouních šupin, je na nich použito hodně výšivek, korálků, flitrů. Každý jihočeský kroj měl vždycky alespoň jedno zrcátko a to představovalo jihočeské rybníky."