Komárek: Růst ekonomiky a obliba sociální demokracie spolu nesouvisí

Delegátem víkendového sjezdu sociální demokracie byl také Valtr Komárek, profesor ekonomie, někdejší ředitel Prognostického ústavu Akademie věd a místopředseda první československé popřevratové vlády. Jeho názory na některé společensko-ekonomické otázky zjišťoval Zdeněk Vališ.

Valtr Komárek, foto: Autor

Premiér Stanislav Gross na sjezdu připomněl, že sociální demokracie přebírala v roce 1998 zemi v době ekonomické krize a nyní vede Českou republiku v období ekonomické prosperity. Růst je silný, dvakrát vyšší než ve starých zemích Evropské unie. vzhledem k vyšší základně výpočtu hrubého domácího produktu se také Česko nejúspěšnější ze všech nových zemí unie. Přitom se růst opírá hlavně o investice, ne o spotřebu. Pokud jde o příliv zahraničních investic, stala se Česká republika za sociálnědemokratické vlády z Popelky šampiónem. To jsou, pravda, hezké výsledky, i když se na nich může také podílet normální vzestupná fáze hospodářského cyklu. Potíž je v tom, že preference sociální demokracie stále klesají. Proč, pane profesore?

"Obávám se, že moji kolegové si ne dost jasně uvědomují, že politika je psychologie, že je třeba uchopit určitá velká společenská témata, která lidi znepokojují, která je vzrušují, aby se skutečně hovořilo k lidem jejich myšlenkami, tužbami, nadějemi, starostmi. Myslím, že sklouzlo na takovou technokratickou polohu, že sociálnědemokratická strana a vláda splynuly dohromady a společně vykazují ten čtyřprocentní růst, exportní výkonnost, přiblížení se k maastrichtským kritériím. Moji kolegové si mysleli, že ty příznivé ekonomické výsledky za ně mluví dostatečně a že lidé je tudíž budou považovat za dobré státníky a budou jim dávat hlasy. Vývoj je přitom opačný. Na jedné straně roste ekonomika a na druhé straně klesají preference strany. To ukazuje, že mezi ekonomickými výsledky a oblibou není žádná přímá úměra."

Jaká velká společensko-ekonomická témata tedy většinu lidí u nás podle profesora Komárka vzrušují?

"Vyvstává nová aktuálnost lidské rovnosti a důstojnosti. Spousta lidí je přesvědčena, že demokracie u nás není plnokrevná, vyrovnaná. Zkratem řečeno - kdo má peníze, má lepší lékaře, právníky, děti na Harvardu. Kdo nemá peníze, nemá nic. Já to zjednodušuji. Lidi ale ta nerovnost znepokojuje. K tomu přicházejí útoky z titulu konkurenceschopnosti, tlak na snížení ceny pracovní síly. Kapitál se pohybuje směrem na východ, do oblastí levné pracovní síly a finanční kruhy u nás tlačí - i jinde v Evropě - na snížení nákladů na pracovní sílu. To znamená, že i ty reformy penzijní a zdravotní se nesou v duchu méně vynakládat na lidi, ať si to hradí sami. A tyto tlaky jsou ohromným tématem. Co na to sociální demokracie řekne? Postaví se proti tomu? Bude mít jasnou koncepci nebo se jen konformně tomu přizpůsobí a bude papouškovat v podstatě totéž, co mladí liberálové a říkat, že musíme udržet konkurenceschopnost a provést drastické reformy? Je to paradox, protože západní Evropa to, co bychom chtěli dosáhnout, zaváděla před padesáti lety. Dnes je dvakrát, třikrát bohatší a všichni se tváří, jako by najednou na to neměla, což je nesmysl. Já to ale říkám jako příklad témat, v tom samozřejmě by byly i mzdy a daně. Mzdy proto, že my jsme na třinácti procentech průměrné mzdy Dánska, což je zoufalé. Jsme naprosto druhořadí občané Evropské unie."

Buďme konkrétnější. Připomínáte jako téma mzdy a daně. Ale v tomto ohledu má ODS před sociální demokracií náskok. Jejím velkým tématem pro příští volby je rovná patnáctiprocentní daň. Vy o ní říkáte, že pro normální lidi je to jen velká bublina. V jakém smyslu?

"Ti, kdo dnes vydělávají do 18 tisíc korun měsíčně, a to je většina, mají dnes nižší daň než 15 procent. Těm, kdo vydělává víc, to přinese nějakou úlevu, čím více vydělává, tím větší. Přinese to úlevu podnikatelům. Není to ale vzrušující téma pro tři čtvrtiny obyvatel Česka."

Pojďme k jinému tématu. Eurostat, statistický úřad Evropské komise, zveřejnil nedávno zajímavé údaje, podle kterých Česko už vloni v podstatě splnilo podmínky maastrichtské dohody, nezbytné pro vstup do eurozóny. V cenové stabilitě jsme daleko lepší než je průměr, v úrokové stabilitě jsme v pořádku, celková výše dluhu k hrubému domácímu produktu je necelých 40 procent, což je jedno z nejlepších čísel v unii a dokonce deficit veřejných financí je už těsně nad tři procenta tam, kde měl být až za dva roky. Vy se ale o maastrichtských kritériích vyjadřujete trošku s despektem.

"Požadovat růst a současně dělat finanční restrikci je pro mě, pro ekonoma, stupidita. To nejde dohromady. Jediný, kdo teď dělá růst je Bush a ten jde do šíleného zadlužení. Stejně tak honil růst Reagan, který měl enormní dluh, a přitom to byl nejúspěšnější prezident. Maastrichtská kritéria se stala jakýmsi velkým symbolem, ale podle mě je to prázdný symbol. Je úplně jedno, jestli budete mít roční deficit veřejných financí tři a půl, tři nebo dvě procenta sedm desetin. Unie dnes také pod tlakem faktu, že Němci a Francouzi mají ten deficit tři a půl, od těch kritérií zlehka ustupují. Kdysi před deseti lety přišla ODS s nápadem, že uzákoní rozpočet bez deficitu, pak zjistili, že většina západoevropských zemí je v poměru k HDP zadlužena na 70 - 80 procent. To nejsou podstatné problémy. U nás ale se podařilo lidi tak vystrašit těmi dluhy, že to berou nyní skoro jako náboženství, než zase pochopí, že tyto otázky u nás tak žhavé zdaleka nejsou."

S mnoha názory profesora Valtra Komárka se naprostá většina sociálnědemokratických odborníků neztotožňuje. Nemají podporu ani v novém vedení strany.