Komix - pro Rudiše malý levný film
Jaroslav Rudiš, autor velmi úspěšného debutu Nebe pod Berlínem a kulturní redaktor deníku Právo, pokračuje ve své literární práci komiksovým příběhem o hrabalovské postavě nádražáka Aloise Nebela. V autorském tandemu s kreslířem Jaromírem Švejdíkem (který své kresby podepisuje Jaromír 99) Rudiš vydává druhou část třídílného literárního komixu Alois Nebel.
První část Aloise Nebela Bílý potok vyšla v loňském roce, druhá Hlavní nádraží měla křest na začátku června. Jak to všechno začalo?
"Na začátku byla taková malá povídka nebo skica možného budoucího románu o nádražákovi, který sloužil na malé stanici v Sudetech jako můj dědeček před válkou a po válce, než se z toho trochu zbláznil (jmenoval se Alois). Chodili jsme s Jaromírem do restaurace, nejdřív pili piva a neudělali nic, jenom o tom žvanili, pak jsme začali pít nealkoholická piva a začali konečně něco dělat. A dohodli jsme se na literárním komiksu, tedy že tam bude víc textu, než bývá v komiksech. Ale myslím, že to není jen otázka množství textu, ale celkového pojetí. Tohle není žádný akční komiks, není to superman, ten hrdina je vůbec myslím velmi česky literární. Obyčejný člověk válcovaný velkým světem. Myslím, že je to hrdina jako opsaný z Hrabalových knížek. Já mám prostě Hrabala rád, je to silný tón v literatuře, který nemůžu popírat, a ani nechci. Prostě hlásím se k němu. To je myslím to literární na našem komiksu."
Jak sám pro sebe definuješ komiks?
"Pro mě to není ani víc ani míň než román, písnička nebo povídka. Komiks je malý film, který nestojí miliony, ale energii dvou lidí: jednoho kdo píše příběh, a pak zejména druhého, který sedí u stolu a u počítače a třeba tři měsíce v kuse kreslí a překresluje obrázky, což je docela dřina. Ale je to něco strašně svobodného a zábavného, a určitě ne méněcenného. Mě štvou, když říkají, že je to něco míň, a proč jsem nenapsal radši román o Aloisu Nebelovi, že by to bylo lepší. Tak to vůbec není. Nám šlo o ten příběh a chtěli jsme si vyzkoušet něco nového, co se tady v Čechách moc nedělá."
Jak se liší druhý díl Hlavní nádraží od prvního dílu Bílý potok?
"Liší se v příběhu: První se odehrává na malém nádraží v Jeseníku a přilehlém blázinci Bílý potok, kde Alois Nebel skončí, protože vidí na nádraží to, co jiní lidé nevidí. My sami nedovedeme rozlišit, co je realita, co sen nebo halucinace... Oni se na to lidi hodně ptají, ale my to v tom příběhu moc neřešíme, ty světy a podsvěty se prolínají. Je to myslím docela vrstevnatý příběh. Nebel odvypráví dějiny vlastní rodiny, je to člověk posedlý vlaky, on v těch jízdních řádech hledá řád, protože cítí, že svět ho nemá. A nachází ho alespoň v tomhle. A to platí i pro druhý díl. Poté, co se stane v 90. letech bezdomovcem, se rozhodne, že si splní nádražácký sen a odjede do Prahy na Hlavní nádraží. Jeho budovu neopustí, protože se tak traduje, že kdo odsud odejde, už se nevrátí. A on se světa za okny té budovy, magistrály a parku bojí. Takže se celý rok pohybuje jen na nádraží. Zažívá nejrůznější dopbrodružství, najde taky něco, co hledal celý život: zamiluje se.
Nakonec se vrátí tam, odkud přišel. Zase se vrátí do hor. A my s Jaromírem doufáme, že se tam jednou vrátíme taky, protože jsme stejně jako Alois Nebel v Praze jen tak jako na chvíli. V tomhle to je hodně autobiografické. Prahu pozoruju, pohybuju se tady na Žižkově, ale když můžu, tak vypadnu z Prahy a cítím se mnohem svobodnější někde v lese nebo na stráni než na Václaváku. Tohle není úplně můj svět."
V třetím díle to bude takový návrat k přirozenosti. On si tenhle svět vyzkoušel a ví, že město nebude pro něj, takže se vrací zpátky do hor a jako vysloužilý nádražák dostane strážní domek. Máme naskicovaný úplný konec Zlatých hor, které vyjdou za rok."
Liší se druhá část od první nějak formálně?
"Ve stylu vyprávění nebo jazyka ne, a byla by to i chyba. My nejdřív mysleli, že uděláme jen jeden příběh, nápad s Hlavním nádražím se zrodil už u toho, jenže by to bylo strašně obsáhlé, tak jsme se rozhodli, že to rozdělíme na tři díly. Tři kapitoly jednoho komixového románu. Jazykově je to podobné, náš Alois používá hodně germanismů a snažil jsem se mu napsat specifickou nádražáckou češtinu. Podsunulo se to trochu výtvarně. Jaromír pracoval s fotografiemi, které upravoval v počítači, což tomu dalo ještě temnější výraz. Protože se odehrává mezi bezdomovci, tak je i sociálnější.
Já moc komiksy nečtu, pořád čtu víc knížky nebo poslouchám hudbu, než bych četl komiksy, ale když, tak mě zajímají třeba francouzské komixy. Moc se mi líbil samozřejmě Maus, který se pokusil vyrovnat s dějinami komiksovou formou. Mně to přišlo na jedné straně drzé, na druhé straně strašně přitažlivé, proč by to nešlo?
Píšu knížku Grandhotel, která se odehrává v Liberci v jednom starém hotelu. Doufám, že vyjde příští rok na podzim. A s Jaromírem 99 bychom rádi po dokončení trilogie s Aloisem Nebelem udělali příběh, který už máme vymyšlený, odehrával by se v podzemí Brna v 80. letech, hlavní hrdina je deratizér, mánička, rocker a trochu narkoman. Bude to takové feťácké blues z podzemí Brna."
Padlo tady, že komiks je malý levný film. Znamená to, že bys rád někdy napsal i film?
"Já jsem se spolupodílel na scénáři podle Nebe pod Berlínem, mé první knížky, nakonec jsem se z toho musel stáhnout, protože jsem zjistil, že o Berlíně už nemůžu napsat nic víc, než co jsem do té knížky dal. Ale zároveň zkouším i Grandhotel přepracovat do filmového scénáře. Mě to moc zajímá, je to výzva. A vlastně komix je něco podobného, protože je hodně vizuální a krok od něj k filmovému scénáři je poměrně malý.
To Hlavní nárdaží je hrozně napínavé místo. První, které cizinci vidí, když k nám přijedou, a ne zrovna moc radostné. Ale já se stejně obávám, protože během přístích let ho mají změnit, celé rekonstruovat, co z něho zbude. Aby za těmi novými fasádami nepohřbili i nějaké tajemství a příběhy. Takže jsem i rád, že jsme ho takhle komiksově zachytili."
