Kouřim
Při dnešním putování za zajímavostmi České republiky se zastavíme kousek od Prahy, kde leží městečko Kouřim, známé svým skanzenem, ale i zajímavou historií. Například tu mají Lechův kámen, který podle pověstí na Velký pátek otevírá poklady. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Kouřim je malé ani ne třítisícové městečko. Když si dnes na jeho kameny dlážděnném náměstí odmyslíte auta, a zapojíte fantazii, můžete se přenést o několik století zpět. Toho také využívají filmaři, pro které je Kouřim se svým skanzenem lidových staveb ideálním místem pro filmy a pohádky. Víte proč se vlastně Kouřim jmenuje Kouřim. Jak uvedla Radka Jirkovská z informačního centra, zasloužil se prý o to kníže Lech.
Jako symbol osídlení Slovany, je v Kouřimi i tzv. Lechův kámen. Říká se, že když na Velký pátek obskáčete kámen po jedné noze, pak se vám otevřou poklady. Ale zanechme pověstí a pojďme hledat i jiné důvody pro pojmenování města. Některé prameny uvádějí, že Kouřim dostala své jméno podle častých požárů. Ty jsou doloženy již kolem 10. století. Na zdejším hradišti sídlil kmen Zličanů a při boji s Přemyslovci tu vznikl první archeologicky doložený požár. Mimochodem, víte o tom, že se možná v této dávné době rozhodovalo o hlavním městě. Říká se, že představitelem Zličanů byl kníže Radslav, který se utkal s knížetem Václavem.
"Tehdy Václav vyhrál - historikové si dodnes pohrávají s otázkou, co by bylo, kdyby vyhrál Radslav, zda by Kouřim nebyla hlavním městem."
"Na prvním místě byli řezníci, pekaři, sladovníci. V okolí města byly i chmelnice. Byly tady dokonce i šafránice, pěstoval se šafrán. V 16. století bylo v Kouřimi již 15 řemeslnických cechů, 20 kupeckých krámů, 12 masných krámů. Na tak malé městečko dost a všichni se uživili."
Pak však nastal soumrak blahobytu. Přišla první konfiskace statků za účast ve válce českých stavů proti německým protestantům, druhá pak po Bílé hoře. Následovala třicetiletá válka, kdy město vydrancovali Švédi. A všechno neštěstí dovršil mor a opět katastrofální požár, kdy hořely celé ulice. Městečko povstalo z popela a začalo stavět, takže i dnes mají turisté co obdivovat. K nejhodnotnějším raně gotickým stavbám ve střední Evropě patří kostel sv. Štěpána s unikátní podzemní kaplí sv. Kateřiny, kde jsou malby z 15. století. Jak dodává Radka Jirkovská, jsou tu i další zajímavosti.
O tom, proč je zvon obrácen, se vedou polemiky. Jeden názor praví, že symbolizuje husitský kalich. Další možnost říká, že to je za trest. Bylo totiž zvykem, že když do města přijela nějaká významná osobnost, tak se zvonilo, ale to se prý jednou nestalo.
"Jednou přijel císař na návštěvu do města. Ono s ním město vedlo nějaké majetkové spory, a nezazvonilo mu na jeho počest. A on jim tedy za trest nařídil ty zvony otočit srdcem vzhůru."
Historii kouřimska mapuje zdejší muzeum, ve kterém většinu žen určitě zaujmou nádherné šperky. Byly objeveny při archeologickém výzkumu a patřily kouřimské kněžně, která jak uvedla Dagmar Chmelařová, zřejmě žila na zdejším starověkém hradišti.
V době, kdy kněžna žila, se nosila u pasu či na krku zajímavá taštička, říkalo se jí kaptorga a byl v ní ukryt amulet. Mohly to být například vlasy milované osoby. A kaptorga se našla i v tomto hrobě.
"Pan doktor Šole, který prováděl výzkumy na Kouřimi, tvrdí, že tam objevil kus textilie. Expertízou bylo prokázáno, že tam byla, že tam bylo kus textilie s kapičkou krve."
Muzeum připomíná i slavné kouřimské rodáky. K těm patří například bratři Jan Evangelista a Rudolf Růžičkovi. Sochař a grafik. Oba se na počátku 20. století proslavili v Americe. Jan Evangelista vytvořil v Chicagu plastické výzdoby pro světovou výstavu a jeho plastiky zdobily dokonce místnosti Bílého domu. Jeho bratr Rudolf Růžička se proslavil jako knižní ilustrátor. Kouřim má i další slavné rodáky.
"V Kouřimi se narodil zakladatel moderní české zoologie a profesor karlovy univezity František Vejdovský. Velmi bohatá byla Kouřim i na výtvarníky. Na počátku stojí cukrářský mistr a vlastně naivní umělec a malíř samouk František Václav Netáhlík. V oblasti hudby můžeme jmenovat Marii Rejholcovou, Kamilu Ungrovou. Marie Rejholcová byla dcera místního učitele a je o ní známo, že v roce 1917 zpívala v opeře Libuše v Národním divadle ještě s Emou Destinovou."
Jak dodala ředitelka muzea Dagmar Chmelařová, nedaleko Kouřimi, ve vesničce Chotouň se narodil i sv. Prokop, zakladatel Sázavského kláštera.
