Krása Nipponu - pořad Daniela Forró a jeho japonských přátel
Krása Nipponu, tak se jmenuje česko-japonský projekt, který se v těchto dnech představuje českým divákům. Jeho hlavním organizátorem je český hudební skladatel Daniel Forró, jemuž japonská kultura už před lety učarovala a promítla se i do jeho kompozic. V programu vystoupí tanečnice Kae Kurači a Hanaka Sasano, hráčka na japonský nástroj koto Tomoe Sasano a jako klavírista se představí Daniel Forró.
"Dobrý den..."
Pane Forró, vysvětlete, co českým divákům nabídnete a jaká je koncepce koncertů...
"Pokusím se být stručný. V první části večera zazní japonské lidové písně, pak skladby japonských autorů 20. století, kteří využívali prvky západní hudby a snažili se o syntézu japonské a západní hudby. A potom některé moje skladby, v nichž také usiluji o syntézu, a jdu na to naopak od západu... protože jsem vyrostl a studoval v západní hudební kultuře."
Mohl byste konkrétně jmenovat ty japonské umělce?
Jak je v programu vyvážen ten mix tradice - současnost a Česko - Japonsko?
"My jsme ten koncert koncipovali tak, aby tam ve vyvážené podobě bylo obsaženo všechno, co jste jmenoval. České a moravské prvky jsou zastoupeny v melodice v mých skladbách. Nebo v harmonii. A kombinuji to s japonskou melodikou. Třeba ve skladbě Ukyio jsem využil dvě známé písně: nejznámější japonskou píseň Sakura, sakura a moravskou Ej, lásko, lásko! Ukyioe byly obrazy prchavého světa, které v éře Edo vytvářeli slavní malíři jako dřevoryty. Mě tam hodně zaujala pomíjivost věcí. Pomíjivost nálad a emocí, která je pro japonskou kulturu typická. A hledal jsem něco podobného i v české nebo moravské kultuře a historii a podařilo se mi najít písničku Ej, lásko, lásko, která je vlastně o tomtéž. O pomíjivosti vztahů a všech věcí na světě. A kupodivu jsem našel společné prvky i v melodice obou písní, čistě technicky. Ne jen ve filosofickém přístupu k životu. A dostal jsem se až na samý kořen hudby a pokusil, jsem se na této nejnižší rovině rytmu a melodiky společné prvky mezi japonskou a moravskou hudbou."
"My jsme udělali pro druhou část programu hudebně taneční projekt. Je to příběh o Okuni no Okuni. To byla zpěvačka, tanečnice, umělkyně, která žila v době Shakespearově a považuje se za zakladatelku kabuki. naše paní libretistka, která to celé tančí, rozdvojila postavu izumo do dvou taněčnic. Jedna část Izumo byla tanečnice miko. To jsou v tradici šintó chrámové služebnice, které tančí pro rozptýlení bohů za doprovodu hudby gagaku. A druhá část osobnosti Izumo byla divoká, nespoutaná tanečnice, která začala kabuki. Důležitou složku tvoří hudba. To je ze záznamu moje elektronická hudba a živě k tomu hrajeme já na klavír a paní Sasano na koto."
"My si to všechno financujeme v podstatě sami. Samozřejmě nějaký honorář tam je, ale je minimální, všechno to děláme ze své iniciativy. Já jem moc rád, že jsem našel v Japonsku mezi umělci tak dobré přátele, kteří jsou ochotni tuto věc udělat. My totiž tuto věc vždycky spojujeme i s turistickou cestou. A to je ideální spojit práci se zábavou. Vezmeme vždycky skupinku deseti, dvaceti lidí a uděláme týdenní turné, kdy jim ukážeme krásy naší vlasti, je tu přece 12 památek Unesco! Takže jim rád jako průvodce představím svoji původní vlast a navíc uděláme sérii koncertů. A to je ideální spojení, kdy Japoncům ukážu Českou republiku a českým divákům nabídneme něco z Japonska..."
