Kriminalita dětí z dětských domovů není tak vysoká, jak tvrdí ministr vnitra
Až 51 procent dětí, které prošly dětskými domovy, má problémy se zákonem. Před pár dny tuto alarmující zprávu zveřejnil ministr vnitra Ivan Langer jako výsledek rozsáhlého šetření kriminality dětí a mládeže. Pracovníci dětských domovů ale protestují - výsledky průzkumu jsou podle nich chybné.
"Myslím si, že data, která samozřejmě byla sbírána, vím o nich, sami jsme je vyplňovali, jsou trochu zkreslující z toho důvodu, že byly dány dětské domovy a výchovné ústavy dohromady."
Právě do výchovných ústavů jsou ale umísťovány problémové děti, kde je riziko kriminality vysoké. Ani péče o děti v dětských domovech není podle Martina Lněničky tak "úřední", jak se často soudí. Srovnává ji přitom se situací dětí v běžných rodinách, které tráví čas "s klíčem na krku" na ulici:
"Skoro je to takový paradox: děti, když jdou ze školy domů, většina z nich přijde do prázdného bytu. Včetně mých vlastních dětí. Kdežto do toho dětského domova přijdou a vždycky je někdo čeká. Ty domovy se postupně vyvíjejí, za těch posledních deset let zase udělaly velký krok kupředu, abychom se mohli dostat do té fáze, že bychom fungovali jako pěstounská rodina. S tím rozdílem, že tam máme osm dětí a že tam nejsou bohužel ti dva stálí rodiče, ale střídají se tam vychovatelé."
Zajímavá jsou i čísla: v počernickém domově s kapacitou 42 dětí je jich nyní 33, z toho dvě desítky jsou starší patnácti let. S nimi tu pracuje celkem dvacet pedagogů. Děti tu mohou teoreticky zůstat až do 26 let, pokud studují vysokou školu. Tomášovi je 17, učí se kuchařem a číšníkem a v Počernicích je rok a půl. Přišel sem z diagnostického ústavu a v dětském domově je to podle něj "v pohodě":
"Když člověk vychází s tetama, tak taky povolí všechno. Když je člověk hodnej, tak cokoliv bude chtít, tety mu to dají. V diagnosťáku člověk nemohl nic, ani jít pomalu ven, a já jsem se tam ptal, kdy pojedu. Připadá mi to lepší."
"Proti tomu je dětskej domov úplně boží,"
dodává patnáctiletá Marie. I ona přišla do Dolních Počernic z diagnostického ústavu:
"Dostala jsem se tam, protože jsem utíkala z domu, byla jsem záškolák, prostě parta mě stáhla."
A tohle skončilo v dětském domově?
"No, určitě jo. Už se s tou partou nevídám."
Tomáš i Marie chtějí v dětském domově zůstat co nejdéle, vyučit se a dostudovat. Podle ředitele Lněničky se stává, že v osmnácti letech některé z "dětí" z domova sice odejde, brzy se tam ale zase samo vrátí. I tady ale popravdě mívají problémy se zákonem:
"Byl jsem bohužel i u soudu klučiny, který u nás vyrůstal. Bohužel vykradl zrovna náš domov před Vánocemi, museli jsme kvůli tomu i pořídit mříže. Rozhodně ale nejsme na těch padesáti procentech, o kterých se teď mluví."
Dolnopočernický dětský domov byl jedním ze zařízení, která ve čtvrtek v Obecním domě v Praze od společnosti Provident Financial dostala sponzorský dar ve výši 40 000 korun. Další šeky dostaly například Fond ohrožených dětí Klokánek, Základní škola Korálek z Kladna nebo Středisko komplexní sociální péče Fontána.
