Projekt Patron nabízí klukům z dětských domovů mužský vzor
Více než polovina dospělých si umí představit, že by se starali o cizí dítě. Vážně o pěstounství či náhradním rodičovství uvažuje 28 procent Čechů a Češek. Postižené děti či děti z menšin by ale případní zájemci většinou nepřijali. Ukázaly to výsledky březnového průzkumu, který pro Nadační fond J&T provedla agentura STEM/MARK.
Průzkum je součástí kampaně Hledáme rodiče, která začala v roce 2012. Jejím cílem je získat tisícovku nových pěstounů pro děti z ústavů. Jak uvedla Jana Rydlová z nadačního fondu, zatímco počet krizových pěstounů, kteří pobírají plat, roste, počet klasických dlouhodobých pěstounů spíše stagnuje:
A s jakými obavami se u lidí, kteří uvažují o pěstounství, nejčastěji setkáváme?
"Velice nás překvapilo, že hlavní obavou je strach z finanční nouze. To jsme si nemysleli. Potom převažují obavy z dlouhého procesu přípravy a čekání na svěření dítěte do péče a samozřejmě také obavy ze selhání výchovy."
Projekt Patron usnadní vstup do života
Podle Nadačního fondu J&T v dětských domovech a ústavech vyrůstá na 8000 dětí. Usnadnit vstup do života jim chce projekt Patron. Je zaměřen na mladé muže, říká manažer projektu Lukáš Talpa:
"V tuhle chvíli máme do projektu zapojeno asi 50 mladých mužů. Zaměřujeme se na české kraje. Letos poprvé expandujeme i na Moravu a dá se říct, že máme tímto projektem zapojených nebo oslovených asi čtvrtinu mladých mužů. My se nezaměřujeme na úplně nejchytřejší děti z dětských domovů. Ty už většinou bývají zapojené do nějakých jiných nadačních programů na vzdělávání. Spíš se zaměřujeme na běžné kluky, kteří jsou někde na učilištích nebo středních školách. Mají o to stále větší zájem."
Jak program probíhá?
Vytvářejí dvojice podle toho, jak si vzájemně sednou, nebo jsou určeni dopředu?
"Až na výjimky nejsou určeni dopředu. Je to hodně na nich. Patronům říkáme, ať zvažují hlavně vzdálenost, protože za nimi budou jezdit. Ukazuje se, že je velkou překážkou, když je to víc než sto kilometrů. Velkou roli hrají sympatie, společné zájmy, aby měli spolu co podnikat, aby si měli o čem povídat. Protože o tom to je především. Je to taková škola hrou. Ti kluci se od patronů učí, dívají se, jak se chovají ve svém životě. Po seznamovacím víkendu proběhne do měsíce první schůzka, kdy patron jede do dětského domova, tam se představí vychovatelům, ředitelce. Klukům ukáže to prostředí v kterém bydlí a pak už se začínají setkávat zhruba jednou za měsíc. Patron musí chodit na pravidelné supervize."
Jak vypadá program? Jdou si zahrát třeba fotbal? Jdou do kina nebo si někam popovídat?
"Pro nás je nejdůležitější, aby to bavilo toho patrona. Když to baví patrona, tak to bude bavit i toho kluka. Říkáme mu: buď sám sebou, dělej, co tě baví. Pokud tě bude bavit chodit na fotbal, tak ho vezmi na fotbal, nebo do kina, jděte na procházky. Určitě si najděte čas, kde máte možnost si popovídat. My muži si většinou radši povídáme při něčem, co spolu děláme, než si sednout do kavárny. Ale i tam můžou jít. Říkáme jim, aby nechodili do hospody, spíš do kavárny nebo cukrárny. Můžou jet na kole, na lodi, někdy si jdou zastřílet na střelnici, zarybařit, i když tam se moc nepovídá. Dobré je se domlouvat i s tím klukem, co by chtěl dělat a nechat ho to zorganizovat. Při tom se přenáší zodpovědnost a kompetence na něj. Tím se ten kluk učí, že jeho názor má váhu a dokáže něco zorganizovat."
Jak dlouho tahle aktivita probíhá, kolik let?
"Začínáme třetí rok. Je to velice úspěšný a oceňovaný projekt."
Jaká byla vaše motivace, když jste do toho šel?
"Já jsem byl zaměstnán v Lize otevřených mužů na jiném projektu. Když přišel tento projekt, tak mi zajiskřila očička, protože už dlouho jsem se chtěl nějakým způsobem podílet na podpoře dětí v dětských domovech. I ve svém volném čase podporuju děti v dětských domovech v jiné charitativní organizaci už víc jak patnáct let. A věděl jsem, že tohle je obtížné období, kdy opouští ústavní výchovu. Když jsme na projekt dostali peníze, rád jsem se toho ujal jako manažer. Bohužel nemůžu být sám patronem, protože by se míchaly role."
