Kutná Hora - první část

V dnešní rubrice zamíříme do Kutné Hory a protože toto město má turistům co nabídnout i my vám nabídneme miniseriál. Dnes v první části, zamíříme do dávné historie. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Kutná Hora je starobylé město, známé především středověkou těžbou stříbra. Spisovatel a humorista Švandrlík se do ní přímo zamiloval a uvažoval o vydání kutnohorských pověstí, kterých je nepřeberné množství a my vám některé z nich ve třech pokračováních nabídneme. Ale nejdříve začneme pradávnou historií města. Vydáme se do kuntohorské čtvrti Sedlec kam, jak uvedla průvodkyně Zuzana Kocourková, pozval ve 12. století šlechtic Jan z Cimburka 12 mnichů nově vznikajícího řádu cisterciáků. 12 mnichů jako 12 apoštolů a daroval jim pozemky zhruba 10 vesnic včetně území dnešní Kutné Hory.

"Dodnes se neví přesně, proč sem mniši přišli. Jestli už věděli o těch stříbrných nálezech, a nebo jestli byl jejich výběr spíše náhodný a přišli sem kvůli těm pozemkům. Historici se kloní k té druhé verzi. Proč? Protože mniši ačkoliv vlastnili takové pozemky a ačkoliv byli velice pracovití, tak klášter až do století 13., které bylo zlomovým pro význam Kutné Hory, tak klášter více méně živořil. Teprve až po bohatých nálezech stříbra v roce 1260 klášter velice zbohatl. Oni pronajímali ve městě pozemky různým těžařským společnostem a z toho jim potom plynuly obrovské zisky."

Na přelomu 13. a 14. století si mniši postavili v Sedlci nádhernou katedrálu, která neměla v Čechách obdoby. Její největší rozkvět nastal za opata, který se jmenoval Heidnreit. Byl to blízký přítel krále Václava II. a dokonce se v této katedrále ujednávaly i sňatkové podmínky mezi Eliškou Přemyslovnou a Janem Lucemburským. Pohroma přišla během husitských válek. Husité povraždili 500 mnichů a klášter vydrancovali. Částečně lehla popelem i katedrála, i když podle pověsti se Žižka rozhodl katedrálu ušetřit.

"Nějaký vojín, pravděpodobně chtivý peněz, a nebo nějaký kariérista už tenkrát se chtěl asi zavděčit a tak přes to Žižkovo varování tu katedrálu podpálil. Já nevím, co od toho očekával, jestli nějakou sumu. A Žižka se velice rozlítil, prohlásil, že toho, kdo podpálil odmění tak, aby měl stříbra už do konce života dost. Takže vojín se radostně přihlásil, myslel si, jak si polepší, no a Žižka se s ním moc nepáral, on to stříbro roztavil v kotli a ten rozžhavený kov mu nalil do hrdla, či-li opravdu měl stříbra až nadosmrti dost."

Katedrála v Sedleci, foto: CzechTourism

Katedrála, jejíž výška klenby je úctyhodných 28 metrů, pak čekala na svoji opravu až do 17. století. V době opata Jindřicha Snopka na ní pracoval stavitel starého města pražského Bayer a na něj navázal vynikající stavitel českého baroka Jan Blažej Santini Aichel. Během přestavby byl objeven zcela jedinečný skvost.

"Kat, který měl udržovat katedrálu, aby na ní ptáci nedělali škodu, tak sem přišel a střílel ptáky na štítu katedrály, ale nepovedená střela se odrazila, uloupl se kousek omítky a najednou se na slunci něco zatřpytilo. A tím byla po dvou stech letech ukrývání - pravděpodobně před husity - nalezena a znova vytažena na světlo krásná gotická monstrance, která byla zhotovena z kusu ryzího stříbra, váží 4,5 kilogramu, měří kolem metru, je silně galvanicky pozlacená a uvádí se, že pro svou krásu vůbec nemá v Čechách obdoby. Ona je totiž typicky gotického věžičkovitého až filigránského zpracování, kdežto ty pozdější monstrance, ty už byly všechny kulaté, jakoby paprsčité."

Sedlecká monstrance, foto: Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0 Unported

Nedaleko katedrály je další kutnohorská zajímavost - místní hřbitov, kde jsou pohřbeny oběti moru i husitských válek. Zajímavá pověst se váže i ke vzniku hřbitova. Podle ní byl opat kláštera Jindřich poslán Přemyslem Otakarem II. do Jeruzaléma s poselstvím. Tam z Kalvárie nabral hrst svaté země a tu po návratu potom rozesel zde na kutnohorském hřbitově.

"Tím se stal hřbitov vlastně součástí Svaté země a pro tuto svoji zázračnou pověst přitahoval řady poutníků, kteří zde chtěli spočinout. On ten hřbitov měl takovou pověst, že tělo spravedlivě zesnulého zde do 24 hodin zetlí tak jako kdyby v zemi bylo uloženo už řady let. Tento hřbitov je zlomek toho původního hřbitova. Ten měřil až 3,5 hektaru. Pohřbívalo se zde nejen z Kutné Hory a z okolí, ale z českých a moravských zemí a dokonce i z Polska, z Belgie a z Bavor."

Na hřitově stojí kaple, jejíž zvláštostí je, že je dvoupatrová. Horní patro, které je nyní v rekonstrukci, znázorňuje život, je prosklenné a světlé. Spodní znázorňuje smrt. Právě kolem kaple byly totiž po husitských válkách, kdy byla část hřbitova zrušena, kosti naskládány.

Působilo to ale všelijak a tak už kolem roku 1511 poloslepý mnich ty kosti urovnal zde do spodní části této kaple do šesti velkých pyramid kostí a potom se vlastně dlouhou dobu nic nedělo.

Sedlecká kostnice, foto: Archiv Radia Praha

Potom majetek sedleckých cisterciáků zakoupili Schwarzenberkové z Orlíka a ti si k výzdobě pozvali řezbáře Františka Rinta z České Skalice a ten vytvořil z kostí zajímavé výtvory. Například lustr, který je složen ze všech kostí v lidském těle či erb Schwarzenberků s havranem který klove oko Turkovi a je oslavou vítězství nad Turky v bitvě u Rábu. Památkáři však mají o osud kostnice, zejména o pyramidy velké obavy.

"Ty kosti jsou tam na sebe volně naskládány a jedna z těch pyramid obsahuje 10 tisíc kostí. Památkáři se bojí do toho zasáhnout, protože nikdo si neumí udělat představu, co by to vlastně udělalo a jak to vevnitř vypadá, je to tedy hrozná představa."

I když bude první patro místní kaple působit daleko optimističtěji, turisté, podle zkušeností průvodců, dají zřejmě přednost ponurému a trochu strašidelnému přízemí. Dnes se s Kutnou Horou rozloučíme. Za týden v naší cestě staletími trochu pokročíme a navštívíme další zajímavosti. Možná vás zaujmou i pověsti o Meluzíně, zvonu zvaném Ptáček, či proradné dceři, která vydala nepřátelům klíče od města.