Květnové dny roku 1945
Počátek května 1945 byl v českých zemích dramatický, trvání nenáviděného protektorátu se odpočítávalo už jen na dny a hodiny, vypuklo povstání, země byla z části osvobozena a z části ještě okupována, operovaly v ní tři armády. Právě u některých momentů květnových dní se zastavíme spolu s historikem Tomášem Jaklem z Vojenského historického ústavu.
Třicetiletá válka nebo napoleonské tažení na počátku 19. století, snad prý jen s tím se dá srovnat situace, která v českých zemích nastala na konci II. světové války. Větší počet vojáků se tady objevil třeba při okupaci v březnu 1939, ale potom byl protektorát dlouho hluboko v týlu, a Němci do něj proto umisťovali lazarety nebo výcviková zařízení.
"Ty květnové dny roku 1945 charakterizuje to, že do českých zemí a jejich nejbližšího okolí se stáhly milionové armády, které se chystaly operovat, svést nějakou finální velkou bitvu. Početní stav té německé frontové armády i těch zápolních posádek není bohužel ještě zcela exaktně stanoven, nicméně ty odhady kolísají mezi osmi sty tisíci až zhruba milionem a dvěma sty tisíci muži. Rudá armáda měla zhruba milion mužů, ty fronty, které byly nasazeny na Moravě, ve Slezsku a později i v Čechách. Americká armáda měla vzhledem k těm ostatním dvěma relativně méně mužů dvě stě padesát až tři sta tisíc, ale vynahrazovala to silnou motorizací a třeba v počtu tanků a samohybných děl, kterých měla zhruba 1 800, tak se mohla měřit jak s tou německou armádou, která měla 2 200 tanků a samohybných děl, sovětská armáda měla asi 2 100 tanků a samohybných děl. Do tohoto prostoru se zkrátka stahovaly síly, v jejichž moci bylo, pakliže by došlo k nějakým frontovým bitvám, srovnat tento prostor se zemí a z velké části jej zničit."
Jména velitelů armád se dostala do obecného povědomí a objevila se ve filmech i písničkách: třeba Jan Vyčítal zpívá, že trvá na tom, že Plzeň osvobodil Paton. Jiří Kodet zase ve filmu Pelíšky křičí na svého souseda vojáka: ty Koněve! Stejně tak ve stejném snímku padne jméno "maršála Malinovského." Shrňme si tedy, kdo operacím na českém území na konci války velel.
"Takže na straně Němců to byl velitel skupiny armád Střed, generál polní maršál Ferdinand Schörner, který velel z lázní Velichovky. Jeho skupina armád bojovala od Brna na sever, přes Ostravu, Opavu, slezské předhůří Krkonoš až po Lužici, od počátku května se součástí této skupiny armád stala i 7. armáda, která stála proti Američanům na Šumavě. Na jižní Moravu zasahovala skupina armád Ostmark nebo taky skupina armád Süd, které velel generál Lothar Rendulic. Z té strany sovětské útočil na jih Moravy 2. ukrajinský front maršála Malinovského, přes Opavu a Ostravu se do českých zemí probíjel 4. ukrajinský front maršála Jeremenka a jako poslední pak přišel 1. ukrajinský front od Berlína pod velením maršála Koněva. Z americké armády útočila do českých zemí 3. americká armáda pod velením generála Pattona."
Tomáš Jakl je autorem knihy Květen 1945 v českých zemích, která se věnuje pozemním operacím spojeneckých vojsk i vojsk Osy. Mluví se v ní třeba i o Ostravské operaci, která je velmi známá a kterou jsme připomněli i nedávno v našem vysílání. Na českém území byly svedeny i další boje.
To byly některé střety německého vojska a Rudé armády. Jak probíhaly boje na západní hranici?
"Jednak šlo o boje přímo o město Cheb, potom to odražení německého protiútoku, který směřoval na chebské letiště. Těžké boje probíhaly zejména kolem vrchu Čerchov na západní hranici. Nicméně ten charakter na západní hranici byl poněkud jiný. Zatímco 1. a 4. ukrajinský front útočili čelně do českého vnitrozemí, tak americká 3. armáda až do 4. května chránila levý bok mohutného uskupení několika spojeneckých armád, které postupovaly ze středního Německa do jižního Německa a do Rakouska směrem k Alpám, takže ten styl bojů amerických jednotek byl spíše v tom, najít přechody přes ty horské průsmyky, přes přirozenou horskou hradbu Čech a dejme tomu zničit mosty nebo zablokovat cesty a tak odrazit hrozbu případného německého protiútoku do amerického týlu. Vlastně až po 4. květnu zaútočila 3.armáda přímo do vnitrozemí a tam už německá armáda neměla sílu svádět nějaké velké tankové operace."
"1.května došlo k povstání v Přerově, pak povstalo horní Pojizeří, Úpice, pak Nymburk, Rakovnicko, tam ty nepokoje souvisely s průchodem Ruské osvobozenecké armády tzv. Vlasovců. Takže ta povstalecká nálada se skutečně šířila po celém protektorátu, po tom neosvobozeném území."
4. května obdržely pošty, četnické nebo železniční stanice od protektorátní vlády nařízení, kterým němčina přestala být úředním jazykem. Zpráva byla samozřejmě přijata s nadšením a lidé začali strhávat a přepisovat německé nápisy, vyvěšovali vlajky a došlo i k incidentům s Němci. Den poté povstala Praha.
"Všichni do českého rozhlasu! Jsou stříleni zde čeští lidé. Voláme české vojsko, české četníky, přijďte ihned do Českého rozhlasu, přijďte nám pomoct. Přijďte nám ihned na pomoc, voláme všechny Čechy! Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc Českému rozhlasu! Přijďte co nejdříve! Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu! Esesáci zde vraždí české lidi!"
"Ten signál pražského rozhlasu vedl k tomu, že povstalo i to území, které zatím nebylo povstáním zasaženo a to povstání připravilo německou armádu na frontě o přísun munice, materiálu a potravin ze zápolí, přerušilo se komunikační spojení. Takže Němci, kteří plánovali zde bojovat tak asi do 16. - 20. května, stáhnout se bojem přes celé české území, tak zjistili, že dál nemohou. Vydali se jednak do Remeše podepsat kapitulaci před spojenci a také vyrazili na západ do amerického zajetí. Tato ustupující armáda obešla Prahu, stáhla se na tu demarkační linii, nicméně Američané tu demarkační linii uzavřeli, přestali brát další zajatce. Poté, co okolo 12. května, na celou délku té demarkační čáry dorazila Rudá armáda, tak jí byli němečtí vojáci předáni do zajetí. Poslední boje s těmito ustupujícími Němci proběhly v noci z 11. na 12. května v Březnici, kde ještě brzy ráno sovětský tank nebo protitankové dělo zničilo jeden obrněný transportér, který se snažil dostat k té americké demarkační čáře."
Takže platilo to, že se Němci snažili za každou cenu dostat do amerického zajetí?
"Všechny dárce krve voláme do Všeobecné nemocnice. Voláme československé občany, aby stavěli na okrajích Prahy, zejména u Bránika, barikády proti tankům!"
Podobných výzev, rad a pokynů se vysílalo v době posledních bojů mnoho. Mělo ale vůbec povstání na samém konci války smysl?
"Mělo smysl, ať už ekonomický nebo vojenský v tom, že zabránilo německým vojákům přejít toto území bojem. Přinutilo k ústupu daleko početnější takřka milionovou armádu. Když se podíváte na osudy a vzhled obcí v českém Slezsku nebo na jihu Moravy, kterými ta skutečná fronta prošla, tak je jasné, že to české povstání uchránilo velké materiální a lidské hodnoty. Když to porovnáme s těmi německými plány, které předpokládaly obranu do toho 16.- 20., plány sovětské, které předpokládaly ukončení pražské operace někdy okolo 20. května, tak to české květnové povstání zkrátilo průběh II. světové války a uchránilo velké množství životů v tom nejcennějším období, kdy už se nikomu umírat nechtělo."
