Lapidárium Národního muzea - sochy na Karlově mostě

Dnes budeme pokračovat v naší výpravě za kamennými skvosty z Lapidária Národního muzea. Vydáme se mimo jiné za sochami, které stály či ještě stojí na Karlově mostě. Jednou z nich se dokonce nechal inspirovat i tvůrce památníku maršála Radeckého. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Karlův most byl založen a postaven ještě za života Karla IV. Ale sochy a plastiky se na mostě objevily až po jeho smrti. Řada z nich je dnes v Lapidáriu. Jako například plastika svatého Václava obklopeného anděly od Otavia Mosta. Právě tato scéna je spojena se dvěma epizodami v životě sv. Václava. Ten se jednou opozdil na zemský sněm do Řezna a všichni byli překvapeni, že ho císař Jindřich Ptáčník vůbec nenapomenul. Viděl totiž po boku českého knížete anděly.

Stejně dopadl i Radslav Zlický. Jak uvedl Stanislav Marchal, armády Václava a Radslava se měly střetnout nedaleko dnešní silnice na Kolín u obce Přistoupim.

"Václav byl v té době mladý a nevynikal nijak zvlášť válečnickým uměním. Radslav Zlický byl jeho pravým opakem. A Václav vyzval Radslava Zlického, aby neprolévali krev svých vojsk, bojovali jen oni dva a kdo z nich zvítězí, toho bude potom vítězství v celé bitvě. Radslav Zlický na to ochotně přistoupil, protože byl přesvědčen, že Václava porazí. Ale v okamžiku, kdy chtěl proti sv. Václavu vyjet, najednou překvapivě seskočil z koně, před svatým Václavem poklekl a prosil o milost. Uvedl, že spatřil po obou rukách českého knížete anděly, takže pochopil, že nebeská přízeň je na straně jeho soupeře. Tato plastika stála na Karlově mostě do 18. století. Roku 1780 přišla jedna z povodní, která poškodila Karlův most a plastika spadla do Vltavy. Poté, co byla vytažena, byla umístěna na rampu u Pražského hradu, kde do té doby bylo Braunovo sousoší svatého Václava se Svatou Ludmilou."

Socha Bruncvíka na Karlově mostě

Mimochodem, jeden ze dvou andělů po boku sv. Václava však nemusí být původní. Nedávno byla totiž pod Karlovým mostem objevena plastika anděla a spekuluje se, že by mohla patřit právě k tomuto sousoší.

Dalším významným sochařem je Matyáš Bernard Braun, který je autorem snad vůbec nejzvácnějšího sousoší na Karlově mostě a tím je Vidění sv. Luidgardy, slepé mystičky, která byla jednou z hlavních představitelek cisterciáckého řádu. Zrak se jí údajně vrátil v okamžiku, kdy se k ní na kříži sklonil Kristus. Dnes je na Karlově mostě pouze kopie této sochy. Nedaleko od ní je pak známý Bruncvík s taseným zlatým mečem v ruce, erbem po boku a se lvem u nohou. Na Karlově mostě je však jen jeho kopie upravená v 19. století.

"Původní gotický pomník byl poničen při obléhání Prahy Švédy roku 1648. Když se Švédové pokoušeli dostat přes Karlův most na Staré Město, tak mimo jiné poničili plastiku Bruncvíka a zajímavé je, že ta plastika s celým sloupem zachycovala práva staroměstských měšťanů, protože Staré Město bylo v té době samostatné."

Staročeská legenda o Bruncvíkovi vypráví, že se vydal do cizích zemí vydobýt si právo na vylepšený erb s vyobrazením lva místo dosavadní černé orlice. Lva na svých cestách opravdu potkal a podařilo se mu ho zachránit před devítihlavou saní - od té doby ho věrně provázel. Bruncvík vlastnil zázračný meč, který podle pověsti na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům. Po návratu domů ho zakopal na Karlově mostě - má ho vyzvednout sv. Václav v místě, kde jeho kůň kopytem rozkopne zem na mostě při cestě na pomoc české zemi. Při opravě Karlova mostu po povodni z r. 1890 byl prý v mostovce skutečně objeven velký zrezivělý meč. Takže, kdo ví...

Jak už jsem se zmínila, jedna ze soch, která stála na Karlově mostě se stala inspirací pro pozdější sochu maršála Radeckého, vynikajího vojevůdce 19. století. Je to monumentální černá plastika, kdy vojáci nesou štít a na něm Radecký stojí. Právě v jeho době vrcholilo české národní obrození.

"Maršál Václav Radecký je autorem známé věty na adresu českých vlastenců, kdy řekl: Já jsem také Čech, ale nikdo to nemusí vědět. Inspirací pro tu plastiku byla plastika sv. Františka Xaverského od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Plastika Radeckého stála do roku 1918 na Malostranském náměstí a byla zhotovena z odlitých děl ukořistěných v Itálii v 19. století."

Plastika maršála Radeckého se od ostatních liší. Drtivá většina soch v Lapidáriu je z kamene, ale Radecký z bronzu, stejně jako dvě další sochy vedle něho. Na návštěvníky tu shlíží dva císařové téměř shodného jména - František Josef I. a František I. Kromě materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, mají tyto plastiky společné i to, že byly ze svého místa odstraněny ani ne tak negativním vlivem ovzduší, ale spíše z důvodů politických. Sochu císaře Františka I. vytvořil sochař Josef Max.

"Tento pomník byl umístěn na dnešním Smetanově nábřeží. Původní záměr byl takový, že zde bude vybudováno tzv. franciskeum a že tam bude vybudováno i Národní muzeum. Měl to být jakýsi protipól Pražského hradu. Ale z celého záměru vznikla pouze Kranerova kašna nazvaná Hold českých stavů. Kašna je kamenná a pouze uprostřed byl bronzový pomník císaře Františka. Jistě si vzpomenete na známé verše Karla Havlíčka Borovského, který říká: Má to býti velká českých stavů chlouba, avšak uprostřed je velký....., asi tušíte ten verš. Císař má na hlavě svatováclavskou korunu, má český korunovační plášť a jinak za vlády tohoto císaře byly založeny dnešní Národní galerie a Národní muzeum, respektive jejich předchůdci."

Jak dodal Stanislav Marchal, originál plastiky je dnes v Lapidáriu, přičemž socha má dvě kopie. Jedna je na původním místě, na dnešním Smetanově nábřeží a druhá ve Františkových lázních, protože lázně nesou právě císařovo jméno.