Pražské sochy
V dnešním pravidelném cestování se půjdeme se Zdeňkou Kuchyňovou projít po Praze, která je plná zajímavých soch.
Když procházíte Prahou a díváte se kolem sebe, uvidíte neuvěřitelné množství soch. Zdobí náměstí, parky, hřbitovy, různá zákoutí i domy. A pražských sochám se věnují ve své knize manželé Eva a Josef Hrubešovi. Kniha, kde sochy představují, nese název Ve stínu pražských soch a pomníků. A za příběhy pražských soch se vypravíme dnes i my. Manželé Hrubešovi sbírají knihy a materiály o Praze už několik desítek let a v současné době mají bezkonkurenčně největší soukromou sbírku pragensií na světě.
"Máme zhruba přes 4 tisíce publikací, 600 tisíc novinových časopiseckých výstřižků, plány, mapy, fotografie a pohlednice staré i novější Prahy.
Na to snad musíte mít samostatný pokoj.
Manželka je velice šikovná. K nám když přijde někdo do bytu, tak na první pohled takřka tedy mimo vyrovnaných knih od podlahy až ke stropu okolo celé místnosti, nic nepozná. My jsme za minulého režimu v podstatě psát nemohli a nesměli, poněvadž se zabýváme i dějinami církve, dějinami sakrálních památek a podobně, takže jsme začali publikovat až po roce 1990.
Kolik už jste vydali knih?
Zatím sedm dílů Pražské domy vyprávějí. V každém dílu je 52 pražských domů. Jsou tam vloženy osudy těch lidí, lidiček a osobností, které tumu objektu dávají ten genius loci. - My všechny objekty navštívíme nebo si je alespoň prohlédneme.
Jsou lidé vstřícní?
Ano, určitě. - Dokonce někteří majitelé, kteří získali ten objekt v restituci, tak se nabízejí, že nám řeknou určité zajímavosti, aby se právě ten jejich dům do knihy dostal. "
Jak už jsme se zmínili, manželé Hrubešovi nezůstali jen u zajímavých pražských domů. Vydali další knihy, například Toulky pražskou minulostí, publikaci Cizinci v Praze, a nyní se zaměřili na pražské sochy a pomníky. Vyšly už dvě knihy a jak sami říkají, výběr soch byl velice těžký a mnohdy museli vážit takřka na lékarnických vahách, kterou sochu zařadit a kterou ne.
Patrně nejznámějším pražským i českým pomníkem je Myslbekův Svatý Václav na Václavském náměstí. Okolo něj stojí čtyři sochy světců sv. Anežky, Ludmily, Prokopa a Vojtěcha, kteří jako by stáli patronovi české země sv. Václavovi čestnou stráž. Druhým pomníkem, se kterým se návštěvník Prahy určitě setká je Šalounův Mistr Jan Hus na Staroměstském náměstí, který má zajímavý příběh. Ani ne tak pomník, jako nekončící diskuse o jeho umístění. Jak uvedl Josef Hrubeš, ty se promítaly i v dobovém tisku.
"Právě u toho Mistra Jana Husa kupříkladu tehdejší satirický časopis kritizoval nekonečný výběr místa tím způsobem, že by snad bylo lépe tento pomník dát na nějaký podvozek na kolečka a vždycky při nějaké příležitosti ho na příslušné místo přivézt, aby byli všichni uspokojeni."
"Ten pomník objednal starobylý spolek Světobor pro úmrtní město Máchovo Litoměřice. Ovšem když představitelé Svatoboru přišli do ateliéru Josefa Václava Myslbeka, který tento pomník dělal, byli uchváceni podobou toho díla, takže sobecky rozhodli, že pro Litoměřice je takového pomníku "škoda" a rozhodli se, že pomník musí zůstat v Praze a pro Litoměřice, že objednají pomník nový. Tak zůstal Karel Hynek Mácha v Praze a stojí dnes na Petříně."
Zajímavé pomníky a náhrobky najdeme v Praze také na hřbitovech. Mezi sochami, které při procházkách po těchto melancholických místech určitě zaujmou, patří pomníček na Olšanských hřbitovech. Jsou na něm dvě ležící děti.
"Holčička a chlapeček, kterým chybí nožičky. Náhodnému návštěvníku se zdá, že je to dílo vandalů, ovšem ti, kteří znají, tak vědí, že asi před 150ti lety došlo na Žižkově k neštěstí, že tam povoz přejel těmto dětem nožičky a ony zemřely. Ten sochař je tedy zpodobnil na náhrobku v okamžiku jejich smrti."
"Ten byl za nacistické okupace odstraněn z nařízení nacistické správy a měl být zničen. Našli se ovšem stateční čeští vlastenci, kteří ho ukryli v Obecním domě v Karlíně. Pomník byl samozřejmě rozebrán a ukryli ho ve vysokém plevelu. Pomník se tam dočkal konce války a pak po drobných opravách byl slavně instalován na svoje místo."
Jak uvedl Josef Hrubeš, tak bychom mohli v našich procházkách po pražských sochách pokračovat. Jejich počet snad ani nejde spočítat. K Praze se připojují stále nové části, a skoro ve všech se najde nějaká socha nebo památník. Zajímavá jsou i různá domovní znamení. Jsou to vlastně sochy na fasádách domů. Mnoho Pražanů možná neví proč je na jejich domě určitý znak, kdo ho tam udělal a co symbolizuje. I domovní znamení se už částečně objevila v knihách manželů Hrubešových, kteří se o pražskou historii a architekturu zajímají v nejširším slova smyslu. Jak říkají, při procházkách Prahou to chce jenom zvednout hlavu a dívat se.
