Lázně Jeseník

Dnes se v naší rubrice vydáme do nejsevernějšího výběžku Moravy do města Jeseník, známé svými lázněmi, které založil zdejší rodák Vincenz Priessnitz. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Lázně Jeseník

Jeseník leží na soutoku dvou horských říček, které tu vytvořily rozsáhlá štěrkoviště. Podle nich pak dali osadníci ve 13. století městu jméno Frývaldov. Stalo se známé výrobou železa a později plátenictvím. Zdejší život v 17. století poznamenala série čarodějnických procesů, která si ve městě a okolí vyžádala stovky obětí. Jen v Jeseníku se ví o 102 osobách, upálených na popravišti. Později, v 19. století ovlivnili rozvoj města dva muži. Podnikatel Adolf Rayman, který zde založil manufakturu na výrobu jemného prádla a Vincenz Priessnitz, který svou vodoléčbou získal v Evropě i v Americe nevídanou popularitu. Jak uvedl zástupce obchodního ředitele lázní Robert Rychlý, voda a její léčivé schopnosti zaujaly Priessnitze už jako mladíka.

Lázně Jeseník

"Vincenz Priessnitz byl syn rolníka. V dětství jej přejel koňský povoz a malý Vincenz se potom vykoupal v pramenité vodě, která teče u nás v lázních a zjistil, jakou má ta voda sílu léčit. Později z našetřených peněz založil první menší dům, kde začal provozovat léčbu vodou. Byl to malý domeček, ve kterém měl jenom dvě vany, ve kterých lidi koupal. A postupně, jak se šířil věhlas toho, že to doopravdy funguje, že voda léčí, tak začal rozšiřovat, přistavovat, až se mu podařilo vybudovat více lázeňských domů."

Vincenz Priessnitz založil svůj první vodoléčebný ústav na světě v roce 1822. Napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, nemoci jater a žaludku. Pověst o jeho nové léčebné metodě a jejích výsledcích se rozletěla do světa. "Vodní doktor jesenických hor", jak se mu říkalo, měl mnoho příznivců, ale i nepřátel v řadách závistivých lidí a lékařů. Památku Vincenze Priessnitze připomíná dnes jeho rodný dům, kde je muzeum. Jak uvedla Jiřina Gregorová ti, kteří pečovali o Priessnitzovu památku žádali o jeho otevření už kolem roku 1910, ale došlo k tomu až před čtyřmi lety.

"Jsou tam doklady nejenom o tom, jak se rozvíjela vodoléčba v Jeseníku, ale také o Priessnitzových konkurentech nebo lidech, kteří vycházeli z jeho názoru na vodoléčbu. To byl například vodoléčitel lékař Weiss v Jeseníku, pak to byl v Lipové Lázních Johann Schrott, a také německý léčitel, bylinkář Kneipp, který sice vyšel z učení Priessnitze, ale nikdy se k němu nepřiznal. Naopak vždycky tu svoji metodu prohlašoval za původní, což nebyla úplně pravda."

Největším vrcholem lázeňského provozu Priessnitzovy éry se stal rok 1839, kdy se v jeho lázních léčilo přes 1.500 pacientů a přijelo i 120 lékařů z celé Evropy, aby tu studovali Priessnitzovy léčebné metody a podle jejich vzoru pak doma založili vodoléčebné lázně. Vincenz Priessnitz se dočkal už za svého života vynikajících poct. Například rakouský císař Ferdinand V. mu udělil Zlatou občanskou záslužnou medaili I. třídy. Priessnitz pracoval od časného rána do pozdních večerů a pracovní tempo ho vyčerpávalo. Jak uvedla Jiřina Gregorová, i když měl Vincenz Priessnitz dva syny a mezi nimi ještě šest dcer, žádní potomci zde nežijí. První syn brzy zemřel a Priessnitz si přál, aby nejmladší šel v jeho stopách.

"Priessnitz zanechal závěť, kde projevil přání, aby se jeho syn stal lékařem. Protože Priessnitz byl člověk přírodní, neměl žádné lékařské vzdělání. Jeho syn byl vychován vychovateli a sestrami a žil jako mladý muž, který měl velké prostředky, protože ty lázně znamenaly velké peníze. Medicínu však nedokončil. Měl dvě děti a umírá poměrně brzy, bylo mu asi 37 let. Manželka vychovávala děti někde ve Vídni a jeho syn se stal později akcionářem společnosti, která ovládala zdejší lázně, ale zemřel v prvních letech druhé světové války a byl bezdětný, takže tato linie už nepokračovala."

Foto: CzechTourism

Po zakladateli lázní se dnes jmenuje i hlavní pavilón. Byl postaven roku 1903 architektem Bauerem. Když do něj vkročíte, dýchne na vás atmosféra salónů první republiky, jako kdyby jste se vrátili do filmů s Oldřichem Novým. Jméno zakladatele nesou i lázně, které mají ve svém znaku lva, symbolizujícího vítěznou cestu Priessnitzovy vodoléčby. Atmosféra zdejšího místa i postava Vincenze Priessnitze opět ožije a to ve filmu režiséra Pavla Linharta, kterého jsem se zeptala čím, se nechal inspirovat.

"Především knihou doktora Miloše Kočky Prameny živé vody. Je to v podstatě taková životopisná kniha nebo film, mluvíme-li o filmu, který popisuje počátky zrodu vodoléčby. To jak na tu vodoléčbu mladý Vincenz přišel, jak se nechal inspirovat přírodou a hlavně je to o jakémsi géniovi, jehož měl v sobě."

Vincenz Priessnitz by mohl být na své pokračovatele hrdý. Lázně se neustále modernizují, ročně je navštíví kolem 15 000 klientů. Lázně mají mimořádně podmínky. Ze tří světových stran je chrání vysoké hřebeny hor a zdejší mikroklima je vhodné pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu a nervové soustavy. K procházkám může sloužit nejen areál lázní, ale i okolí, kde se nachází na osmdesát pramenů a pomníčků. Ty nechali postavit obyvatelé dvanácti různých národností z celé Evropy a Ameriky. Podobné množství pramenů na tak malé ploše nenaleznete na celém světě.