Priessnicz a Schroth - zakladatelé lázní na Jesenicku

Minulý týden jsme cestovali po Jesenicku. Možná jste si říkali, že tam něco podstatného chybí. Byly to lázně a tam se podíváme právě teď. Priessnitzovy lázně a Lázně Lipová proslavili dva ne příliš vzdělaní sedláci. Byli spolužáci a aplikovali zcela opačné metody, jeden nabízel vodu v obrovském množství, druhý ji zakazoval.

"Jesenicko se proslavilo hlavně jmény Johann Schroth a Vincenz Priessnitz. Hlavně jméno Priessnitzovo dosáhlo takové popularity, že za jeho života stačilo napsat Vincenc Priessnitz, Evropa a došel dopis až z Ameriky. Ten dopis se nachází v místním archivu,"

říká historik Tomáš Knopp. A my naši lázeňskou cestu začneme právě u milovníka vody Vincenze Priessnitze, který na začátku 19. století založil nedaleko Jeseníku první vodoléčebné lázně na světě. Tehdy se osada jmenovala Gräfenberg, dnes je to místní část Jeseníku. Priessnitz prosazoval léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Zpočátku ho měli lidé za šarlatána, ale on byl přesvědčen o své pravdě a sice, že voda léčí. Vypráví se legenda, že ho k tomu inspirovala zraněná srna, kterou pozoroval, jak si v potoku léčila zranění. Léčbu vodou si vyzkoušel na vlastní kůži, když jako 16tiletý mladík utrpěl vážný úraz.

"Splašil se kůň, který táhl jeho vůz a ten vůz mu přejel hrudník. Místní ranhojič označil Priessnitzovo zranění za nevyléčitelné a konstatoval, že pokud mladík tu příhodu přežije, tak určitě bude nadosmrti mrzák. Ovšem Priessnitz se sám vyléčil, jak praví legenda, studenými obklady, které namáčel do studené vody. Všichni byli svědky toho, že nejenom přežil, ale potom dále pracoval. Začalo se to považovat za zázrak a začali se sem trousit místní lidé, kteří měli nějaký zdravotní problém. Později ta pověst přeletěla i hory a začali přicházet lidé z celé tehdejší habsburské monarchie."

Vincenz Priessnitz se v roce 1822 rozhodl přestavět svůj původně dřevěný rodný dům v prostornější kamenný se speciálními prostorami určenými pro léčení. Tento dům se tak stal prvním vodoléčebným ústavem na světě. Okolní lékaři však rozpoutali proti laickému a "nevědeckému" způsobu léčení kampaň. Neviděli rádi, že je Priessnitz připravoval o zisky a udali ho úřadům.

Priessnitzovy lázně

"Chtěli Priessnitzovi napařit veřejné pobuřování. On se však neustále odvolával, až nakonec byla z Vídně vyslaná odborná komise pod vedením respektovaného doktora Türkheima, která nakonec konstatovala Priessnitzův postup jako značný objev v oblasti medicíny a povolila mu provozovat lázně bez lékařského dozoru."

Historik Tomáš Knopp, foto: autorka

Vrcholem lázeňského provozu Priessnitzovy éry byl rok 1839, když se tu léčilo přes 1.500 pacientů. Přijelo i 120 lékařů z celé Evropy, aby tu studovali Priessnitzovy léčebné metody a podle jejich vzoru pak založili vodoléčebné lázně. Priessnitz měl i vynikající pokračovatele, kteří jeho metodu doplňovali o vědecké poznatky. Dnes navštěvuje lázně ročně asi 15 tisíc lidí z toho 20 procent ze zahraničí. A Priessnitzova metoda se uplatňuje i dnes. Například tzv. čapí chůze v bazénku s chladnou vodou či namáčení rukou do studené vody zlepšuje srdce a cévy. Své dělá i zdejší mikroklima s unikátním léčebným efektem. Zaujímá třetí místo ve světě hned za velikány jako rakouský Bad Gastein nebo americký Carlsbad.

A teď budeme mít žízeň. Přesunuli jsme se do Dolní Lipové, kde vodu při svých léčebných postupech odmítal druhý známý muž Jesenicka Johann Schroth.

"Jeho zkušenosti se zvířaty se promítly i do léčitelských schopností, na dnešní dobu bychom řekli velice drsných. On totiž razil názor, že kůň, který míň pije, lépe táhne. A na tom založil svou metodu. Spočívala v tom, že radikálním způsobem omezil u pacienta příjem tekutin, radikálně omezil jídlo. Jeho pacienti dostávali jenom různé jahelné kaše a neslané nemastné žemle. Pak tam byly i zábaly a pohyb v přírodním prostředí. Je zajímavé, že někteří jeho pacienti toto všechno přežili a dokonce se i uzdravili. Ovšem na druhé straně musíme konstatovat, že mnoho pacientů takový postup nevydrželo. On totiž ve snaze omezit příjem vody, nedával pacientům vůbec žádnou vodu, ale alkohol. Potom se v Dolní Lipové aplikovala taková terapie, že probíhaly tzv. malé a velké pitné dny. Voda nepřicházela vůbec v úvahu, pilo se zkrátka víno."

Metoda Johanna Schrotha vzbuzovala u Priessnitze smích, protože on alkohol absolutně neuznával. Naopak doporučoval svým pacientům vodu a to v obrovském množství - až 10 litrů denně. Byly to dva extrémy, které však oba léčily. V současnosti se v Lázních Lipová léčí především obezita, lupénka či poruchy látkové výměny. Ročně sem přijíždí asi 3000 pacientů, říká historik Tomáš Knopp.

"Je celkem jasné, že moderní doba se na Schrothovy postupy dívá velice kriticky, protože pokud takovým radikálním způsobem odvodníte organizmus, tak můžete pacientovi zlikvidovat játra, ledviny a podobně. Ale přesto se v Dolní Lipové i v bavorském Oberstaufenu tzv. šrotovka čili Schrothova kůra ještě aplikuje. Pacient, který se chce podrobit Schrothově kůře, musí být důkladně vyšetřen. Pokud vím, tak kůru může absolvovat zhruba asi každý 50. pacient. Nebo-li, kdo chce absolvovat šrotovku, musí být zdravý jako ryba."