Lendlovi vyšel návrat do Ostravy znamenitě
Po dlouhých třiceti letech se do rodné Ostravy vrátil Ivan Lendl. Nejslavnější československý tenista všech dob zde odehrál exhibici s další obrovskou legendou tohoto sportu - Švédem Björnem Borgem. Lendl vyhrál 6:4 a 7:6, ovšem výsledek nebyl při této akci to nejdůležitější. Názory a vzpomínky Ivana "Hrozného", jak se mu v dobách největší slávy přezdívalo, teď zprostředkujeme ve sportovní rubrice.
"Šestnáct let jsem nehrál žádný zápas. Ze začátku mně to chybělo, ale pak jsem začal jezdit s dcerami po golfových turnajích a měl životní náplň."
Na druhé straně návrat nebyl nijak jednoduchý, neboť raketa pravidelně vypovídala poslušnost, na což Lendl nebyl zvyklý.
Jak můžete slyšet Ivanův přízvuk má s tím moravským pramálo společného. Ovšem vraťme se k výrokům, které ho provázely po celou bohatou hráčskou kariéru. Jedním z nich bylo neustále opakované tvrzení o nedostatku talentu. Mnoho tenisových komentátorů tvrdilo, že zatímco Jimmy Connorsovi stačí trénovat dvě hodiny denně a John McEnroe si se svou "zlatou" rukou může troufnout jít na kurt rovnou z diskotéky, Ivan Lendl, aby se s nimi mohl poměřovat, musí trénovat od rána do večera. Lendla tyto řeči nijak neznepokojovaly.
"Já to tak nevnímal. Někdo má víc talentu někdo méně, ale tvrdá práce je také talent, to ne každý dokáže."
Na druhé straně hlasy komentátorů o tom jaký je dříč nepřímo potvrdil tím, že se tenisu skutečně věnoval denně od svítání až do tmy.
"V podstatě celý den. Ráno se člověk rozcvičí, udělá testy, pak jde na kurt, fyzička, odpočinek, zpátky na kurt, večeře, nějaká masáž a je večer."
"Slavit se dá i bez pití. Není třeba se opít, abych ukázal, že mám radost. Bylo to divné, protože my už vyhráli v sobotu a oni nám předali pohár až v neděli. Ani si ale nepamatuji, co jsme dělali. Je to dávno, mně bylo tehdy dvacet a myslel jsem, že Davis cup vyhrajeme ještě pětkrát. Nenapadlo mě, že to bylo naposledy."
Lendl byl od mládí velký profesionál. Na své soupeře si vedl podrobné složky, kam si zapisoval nejen styl jejich hry, ale především silné a naopak slabé údery svých soků a hlavně kam míří a jak hrají v kritických okamžicích. To ho před zápasem dostávalo nejen do klidu, ale také do psychické výhody.
"Ty složky mi dávaly smysl, ale když se bavíme o psychice, tak ji považuji za největší momentální rezervu ve sportu. O ní se ví tak málo, jako o životosprávě před 40 lety. Bylo by fajn, kdyby se někomu podařilo to dekódovat a my viděli hrát všechny sportovce v té nejlepší formě."
"Samozřejmě je na to psychický i fyzický trénink. Když se cítím dobře a vím, že se neunavím, tak nemusím ukazovat soupeři, že mám nějaké problémy. Člověku to sebevědomí dodává obrovskou sílu."
Ivan Lendl se několikrát vyznal ze svého obdivu ke Švýcarovi Rogeru Federerovi. Na závěr projevil přání setkat se s ním přímo na kurtu.
"Bylo by hezké si s ním zahrát. Zápas by byla hloupost, ale rád bych poznal na vlastní kůži, co míč vypálený z jeho rakety dělá. Něco jiného je vidět to v tv nebo i na kurtu a něco jiného je být na druhé straně."
Po vydařené ostravské exhibici Lendl prohlásil, že by se sem rád vrátil v podstatně kratším časovém horizontu, než opět až za třicet let.
