Má stavební spoření ještě budoucnost?

Češi investují stále hojně do stavebního spoření. Přestože od roku 2004 došlo k omezení státní podpory, počty uzavřených smluv opět rostou. Vyplývá to z údajů Ministerstva financí. Otázkou ovšem je, jak výhodné bude stavební spoření v dalších letech. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeně Vališ.

Vladimír Pikora
Evropská unie už několikrát upozornila, že se v Česku příliš plýtvá penězi z veřejných rozpočtů. Jako příklad také uvedla právě stavební spoření. Také letos stát totiž vyplatí na příspěvcích ke stavebnímu spoření více než 15 miliard korun. Přitom je notoricky známo, že jen menší část lidí ukládá peníze do stavebního spoření kvůli jeho původnímu účelu, tedy k podpoře bydlení. Jak podotýká Vladimír Pikora ze společnosti Next Finance, pro většinu lidí se stavební spoření stalo vcelku vítaným nástrojem rodinných financí.

„Lidé, ačkoliv nechtějí stavět, spoří přes stavební spořitelny, protože to je velice zajímavě úročený instrument.“

Ze stavebního spoření samozřejmě člověk nezbohatne. Částka, která se zde dá vydělat je velice nízká. Nicméně u pětiletých smluv uzavřených před rokem 2003 je možné získat při úsporách nad 18 tisíc korun ročně kromě úroků ještě každoroční státní příspěvek 4,5 tisíce korun. Takže výnosnost takové investice je vysoká.

„Je nadprůměrná vzhledem k tomu, jaké je zde minimální riziko. Většina investorů tedy správně volí stavební spoření jako základ a k tomu přidává další investice, které mohou být v daleko větším objemu, ale většinou nemají tak dobrý poměr mezi potenciálním výnosem a rizikem.“

Dodává Vladimír Pikora. Od roku 2004 došlo k určitému zpřísnění podmínek. Povinná doba spoření se prodloužila na šest let a nejvyšší státní příspěvek činí ročně tři tisíce korun k ročním úsporám nad 20 tisíc korun. Přesto ale stavební spoření vzhledem k nízkým úrokovým sazbám stále představuje jeden z nejvýhodnějších způsobů ukládání peněz, zvláště když má smlouvu o stavebním spoření každý dospělý člen rodiny. Do konce září lidé uzavřeli skoro 400 tisíc nových smluv, tedy o 15 procent víc než vloni. Nepotvrdily se prognózy, že určité znevýhodnění nových smluv povede k poklesu zájmu o tento typ investice. V současné době má stavební spoření většina dospělé české populace. Celkem v Česku běží přes pět milionů smluv. Fakt, že většině lidí jde jen o výhodné zúročení peněz ovšem nelze zatracovat. Vždyť stavební spoření funguje na principu zapojení co největšího počtu lidí. Jedni pak vlastně umožňují poskytovat výhodné úvěry jiným, kteří opravdu staví. Celý systém v podstatě generuje dlouhodobé úspory, které jinak v ekonomice chybí. Evropské unii a mnoha makroekonomům se na druhou stranu nelíbí to, že systém funguje na pupeční šňůře státní pomoci. Měl by prý prosperovat i při nižších dotacích. Státní podpora byla snížena už za vlády sociální demokracie. A změny se dají očekávat i v příštích letech. Ministerstvo financí zvažuje kroky, které by zajistily, aby peníze stavebnímu spoření byly více využity ke svému původnímu účelu.

Říká náměstek ministra financí Milan Šimáček. Jak toho ale dosáhnout? Vyplácet státní podporu jen těm, kteří prokazatelně spoří jenom na bydlení, nebo použijí úvěr ze stavební spořitelny na bydlení? Příkladem nám může být Slovensko. Tam takové rozhodnutí padlo v roce 1997, ale už za dva roky se vše muselo vrátit zpět. Rýsuje se ale ještě jiná, radikální alternativa. Stavební spoření prostě zrušit. Něco takového nadhodil ve svém závěrečném slově na sobotním kongresu ODS Mirek Topolánek, když nastiňoval další fázi reformy veřejných financí. Zrušit stavební spoření by nevadilo ani Markétě Šichařové ředitelce společnosti Next Finance.

Markéta Šichařová, foto: autor
„Už několik let jsme navrhovali zrušení stavebního spoření výměnou za větší podporu hypotečních úvěrů. Zrušení stavebního spoření neznamená automaticky konec podporování bytové politiky. Vtip je v tom, že tyto peníze, které stát vynakládá na stavební spoření, se dají využít efektivnějším způsobem. Pokud by stát například dotoval hypoteční úroky, potom by pravděpodobně peníze vynaložené na tuto podporu znamenaly, že při stejném objemu státních peněz by na bydlení dosáhlo více lidí než dnes.“

Jenže to by stát nic neušetřil. A Mirek Topolánek mluvil o úsporách ve výdajích. Úvahy o možném rušení stavebního spoření se ale vůbec nelíbí stínovému ministru financí ČSSD Bohuslavu Sobotkovi.

„Nelze tak jednoduše zrušit produkt, do kterého je zapojena většina obyvatel České republiky. Jsem jediný ministr financí, který má zkušenost se snižováním podpory v oblasti stavebního spoření. Prosadil jsem snížení podpory ze 4,5 tisíc na tři tisíce korun. Vím, jak to bylo obtížné něco takového prosadit. Myslím, že zrušení tohoto produktu není realistický cíl. Dokázal bych si představit nastavení poklesu státní podpory v delším časovém horizontu. Ale zrušení tohoto produktu není podle mého názoru politicky možné.“

Zatím se ale podle náměstka ministra financí Milana Šimáčka žádné zemětřesení nechystá.

„Jediné, co mohu říci v tuto chvíli, je, že od 1.1.2008 by žádné změny neměly vstoupit v platnost.“

K určité změně ale přece jen dojde. V příštím roce by měl nastat viditelnější pokles výdajů ze státního rozpočtu na stavební spoření už jenom proto, že dojde ke změně poměru mezi starými a novými smlouvami ve prospěch smluv nových.