Má vlast: Vrcholná díla české krajinomalby se představují na Pražském hradě

Antonín Slavíček, Partie z Kráskova, olej na plátně, ze sbírky Pražského hradu, foto: Pražský hrad

Dramatické scenérie Českého ráje, hluboké lesy, romantická silueta Bezdězu, venkovská idyla s dozrávajícím obilným polem i ostravské haldy. Tak vypadá Má vlast. Výstavou, která byla minulý týden otevřena v Jízdárně Pražského hradu, vás provede kulturní rubrika.

Antonín Slavíček, Partie z Kráskova, olej na plátně, ze sbírky Pražského hradu, foto: Pražský hrad
Nějakou tu krajinku měl svého času doma každý - les prosvětlený vycházejícím/zapadajícím sluncem, zaručeně věrnou kopii Antonína Slavíčka nebo pohled na místní zámek stokrát jinak. Možná právě to vedlo postupně k poklesu zájmu o krajinomalbu a k tomu, že se obdobně velká výstava, jaká je dnes k vidění na Hradě, celá léta nekonala. Kurátor výstavy Michael Zachař upřesňuje: "Poslední výstava tohoto rozsahu se konala více jak před 30 lety ve Valdštejnské jízdárně v Praze, tehdy ve spolupráci Národní galerie, Ústavu krajinné ekologie a dalších institucí. Prostor Jízdárny Pražského hradu si sám o sobě vyžaduje poměrně rozlehlé provedení a náplň."

A obojí výstava Má vlast bezpochyby má. O velká jména známá i laikům není nouze. Výstavu připravil Spolek výtvarných umělců Mánes a spousta umělců, jejichž díla jsou zde k vidění, patřila k jeho členům.

Michael Zachař, foto: Tomáš Adamec, ČRo
"Je to tak trochu panteon velikánů, panteon zemřelých, protože ta instalace klade důraz na ta největší jména z dějin české krajinomalby. V úvodu tady vidíte veliký obraz Luďka Marolda a tři Antoníny Slavíčky. Právě Antonín Slavíček jako jedinečný krajinář, naprosto nezastupitelný, je tady přítomen 25 obrazy a tvoří takovou nit od vstupu do výstavy, přes jednotlivé sekce až po krajinářské dialogy nahoře na balkoně."

Podobně je velikými soubory představeno například dílo Antonína Chittussiho nebo Adolfa Kosárka, své místo tady má dílo Václava Špály, Josefa Lady i imaginativní a surrealistické krajiny Toyen nebo Jindřicha Štyrského. V Jízdárně Pražského hradu je instalováno přes 550 obrazů, 80 kreseb, další jsou pak k vidění v Galerii Diamant. Dát dohromady průřez českou krajinomalbou nebylo lehké a obrazy byly zapůjčeny z mnoha institucí i soukromých sbírek. *Od 19. století do současnosti Výstava je členěna do několika částí, návštěvník se tak postupně seznamuje s různými obdobími a trendy v české krajinomalbě od 19. století do současnosti.

Adolf Kosárek, Letní krajina, olej na plátně, ze sbírky Pražského hradu, foto: Pražský hrad
"Sekce 1 je nazvaná Krajina jako ideál: Od klasicistních vedut k romantickým scenériím. Stojíme teď tady na začátku u Karla Postla, to byl zakladatel krajinářské školy na pražské akademii, stalo se tak v roce 1806. V Praze se krajiny samozřejmě malovaly už předtím. Jedním z předchůdců byl František Xaver Procházka, dědic barokní tradice Norberta Grunda a Václava Vavřince Reinera. Pak jsou samozřejmě zastoupena velká jména. Antonín Mánes jako zakladatel malířské rodiny Mánesů, naprosto unikátního fenoménu dějin 19. století u nás. Jsou zde i jeho děti, Amálie Mánesová, Quido Mánes a samozřejmě Josef Mánes."

Nechybí ani inspirace ze zahraničí, čeští umělci často z Prahy odjížděli na zkušenou do různých částí Evropy - Francie, Německa nebo tradičně Itálie.

Výstavu Má vlast - pocta české krajinomalbě, můžete navštívit do 1. listopadu. Na příští, svým rozsahem a významem srovnatelnou, si budete muset nějaký čas počkat. Organizátoři ale doufají, že i díky té současné proběhne dříve než za dalších 30 let.