Machoninová: Opravujeme kostelíky a vracíme je místním

Při Dnech evropského dědictví jsme se mohli přesvědčit, že Česká republika je poseta památkami, z nichž mnohé nejsou v dobrém stavu, chátrají a zasloužily by opravu. Občanské sdružení Přátelé podlipnických kostelů je příkladem, jak takovým památkám pomoci aktivitou zezdola. Pouze z peněz dárců zajišťuje od roku 2001 postupnou opravu tří vzácných gotických kostelů ze 14. století v blízkosti hradu Lipnice na Havlíčkobrodsku: kostela sv. Martina v Dolním Městě, sv. Markéty v Loukově a sv. Jiří v Řečici. S předsedkyní sdružení Lízou Machoninovou hovoří Vilém Faltýnek.

Co to je vlastně za kostely, o které se staráte?

"Jsou to tři gotické kostelíčky ze 14. století, na havlíčkobrodsku, tzn. v nejbližším okolí je hrad Lipnice, který je ze stejné doby, taky ze 14. století, takže má s nimi velice úzkou souvislost. jsou to v podstatě vesnické kostely, nicméně velice vzácné, zejména svojí středověkou výzdobou. Ve všech se nacházejí nástěnné malby ze 14. století, což je opravdu unikum na takhle malém území taková hustota středověkého umění. Tenkrát naše země byla takovými stavbami protkaná. Často to buď byly donace některých šlechticů nebo to patřilo do určitého děkanátu, pod určitý klášter. tady jeden z těch našich kostelů spravoval kláštěr želivský, který je nedaleko a který v té době patřil už premonstrátům. Takže zas tak neobvyklé to ani v této oblasti není, těch kostelů je v této oblasti mnohem víc. A my se staráme jenom o takový... kousíček toho území."

Jak jste na ty kostely přišli?

Taky proto, že jsem katolička, mě to potom začalo víc zajímat. A takhle vlastně... jsem potom viděla, že ty kostelíčky jsou na tom špatně a že místní lidé si jich vlastně moc nevšímají, už jim to moc neříká, tak jsme se rozhodli jim to přiblížit."

To zanemená, že vaše sdružení kromě toho, že se stará o jejich obnovu, je také zapojuje do toho místního života?

"Přesně tak, to byl v podstatě náš hlavní a první cíl. To že ty kostely taky opravujeme, to se k tomu přidalo až postupně. Kdysi o tom hezky řekl Miloš Doležal, který vlastně tam působí v té lokalitě..."

Básník a náš rozhlasový kolega...

V jakém stavu ty kostely na začátku byly, když jste se o ně začínali starat? A kam jste tu péči po těch pěti letech dotáhli?

A letos jsme takovým malým zázrakem získali poměrně veliké peníze ze státního rozpočtu, to není tajemství, že jde o 6,5 milionu - to znamená, že teď v letních měsících kostelíčky jsou jak mraveniště, pobíhají tam restaurátoři, tesaři a postupně se přistupuje k jednotlivým opravám. Samozřejmě co se za tyhle peníze, to je naprosto nutný základ. To vůbec neznamená, že ty kostely budou opravené. To co se udělalo letos, je to naprosto nejnutnější pro to, aby se to dalo dál zachraňovat."

Máte při tom všem taky čas vzít třeba do ruky lopatu nebo zednickou lžíci a něco tam udělat?

"No tak vyloženě lopatu jsem tam ještě v ruce neměla, ale pravda je, že čas od času organizujeme takové jako brigády, ale je to zřídkakdy..."

Ptám se proto, že při takovém konkrétním fyzickém dotyku s těmi stavbami a s tím místem přece jenom to člověk poznává jinak.

"Přesně tak, naprtosto souhlasím. A právě máme takovou zajímavou zkušenost, že pokavad se nám podařilo, a už se to několikrát podařilo, zaměstnat skutečně jako brigádu skutečně místní lidi, tak ti místní k tomu postupně našli vztah, že to najednou přijali za své. Když jsme tady ty kameny rozebrali my, nebo postavili naopak... tak to už je přece něco, co už je naše."

A běda, aby nám to teď někdo znova zboural!

"Přesně takhle to funguje, úplně jednoduše."