Machu Picchu střeží už dvacet let česká technika. Dva vědci nyní získali ocenění
Česká technika střeží Machu Picchu v Peru už přes dvacet let. Dva vědci, Vít Vilímek z Univerzity Karlovy v Praze a Jan Klimeš z Akademie věd nedávno získali cenu Hiroshi Fukuoka, kterou uděluje Mezinárodní konsorcium pro sesuvy půdy.
Cenu získali za svůj více než 20 let starý výzkum sesuvů v Peru, jehož výsledky dodnes chrání památky nesmírné hodnoty i lidské životy. Vše začalo už v 90. letech, kdy se Vít Vilímek vydal do Peru jako horolezec.
Díky kontaktům s českým velvyslanectvím se mohl v roce 1996 zúčastnit mezinárodní konference a zahájit tak spolupráci českých vědců, ke kterým od roku 2003 patří Jan Klimeš, s peruánskými kolegy.
Incké kultovní místo Machu Picchu se dostalo do centra pozornosti českých vědců kvůli japonskému výzkumu. Ten dospěl k závěru, že lokalitě hrozí zánik kvůli sesuvům půdy. Vít Vilímek výsledky považoval za "přehnané", a proto se rozhodl zahájit vlastní výzkum v terénu, který vedl ke zcela jiným závěrům. Zatímco Japonci měřili na povrchu a podávali poplašné zprávy, Češi měřili v hloubce.
Češi měří rozevírání trhlin s přesností na desetiny milimetru
"Na Machu Picchu jsme instalovali poměrně jednoduchý, nicméně přesný a účinný systém sledování rozevírání trhlin. Je to taková tyč, říká se tomu dilatometr, a měří to s přesností na desetiny milimetru rychlost rozevírání potencionálních míst. Pokud by tam mělo dojít ke zřícení buď bloků, nebo k nějakým sesuvům, tak by se ty trhliny musely začít postupně rozevírat."
Podle Víta Vílímka bylo třeba zvolit jednoduchý a účinný systém, aby jeho použití neznamenalo komplikace pro peruánské vědce v době, kdy Češi nebudou na místě. Proto právě český systém zvítězil nad komplikovaným řešením jiných mezinárodních týmů. Vzhledem k tomu, že se jedná o tak unikátní archeologickou památku zapsanou na seznamu UNESCO,také nebylo možné instalovat zařízení pevně daným způsobem.
Česká měření zatím nezaznamenala žádné znepokojivé údaje. Největším přínosem systému podle Jana Klimeše je, že v současné době probíhá kontrola už bez jakéhokoli zásahu ze strany Čechů.
"V jedné části Machu Picchu, v Intihuataně (rituální kámen spojený s kalendářem Inků), která je jedním z nejnavštěvovanějších posvátných míst, byly na skalnatém svahu naměřeny největší pohyby. Aby se zjistilo, zda to není důsledek velkého počtu turistů, tak dočasně zakázali nebo omezili vstup. Rád bych zdůraznil, že se tak dělo bez naší přítomnosti. Peruánští kolegové už měření přijali za své, naučili se s ním pracovat a teď to funguje bez nás, což mi přijde jako ten největší výsledek."
Jedna žena po nás házela kameny
Po Machu Picchu zahájili Vilímek a Klimeš výzkum v lokalitě Cordillera Blanca, ale v roce 2009 změnili své plány kvůli velkému sesuvu půdy v Cordillera Negra, který si vyžádal oběti na životech. Materiál o sesuvu sbírali dva roky. Když vyrazili na místo tragédie, překvapilo je, že se s nimi lidé nechtěli bavit, přestože sebou měli studenta, který mluvil kečuánsky.
"Jedna žena, když hnala domů krávy, tak na nás dokonce házela kameny. Bylo vidět, že je tam nějaká animozita, což jsme pochopili mnohem později. Teprve díky kolegům z Peru, kteří umí kečuánsky, a ví, jak pracovat s lidmi v těchto odlehlých oblastech, jsme zjistili, že ta komunita byla tím sesuvem překvapená. Byli zvyklí na sesuvy, které se pohnou o několik desítek centimetrů, maximálně dva metry a pak se samovolným přírodním procesem stabilizují. Půda se odvodní, a sesuv se zastaví. Počítali, že i tento sesuv bude probíhat stejně. Ale on se naopak výrazně urychlil, takže se změnil v přívalový proud. Byla to vlna bahna vysoká až tři metry, a byla zodpovědná za smrt několika lidí včetně skoro celé jedné rodiny."
Jak dodal Jan Klimeš, žádný peruánský vědecký tým to nebyl schopen místním obyvatelům vysvětlit. Ti si mysleli, že sesuv je spojený s hledáním drahých kovů a výbuchem dynamitu. Nechtěli proto do své vesnice pustit cizince.
Díky čtyřbarevné mapě českých vědců dostala vesnice opět dotaci
Od té doby se Janu Klimešovi postupně dařilo navazovat s vesničany komunikaci, jejímž cílem bylo najít opatření, která by zabránila budoucím sesuvům půdy. Rozhodující bylo zabránit dalším smrtelným nehodám. Obyvatelé přestali domky v okolí sesuvu celoročně používat a přestěhovali se.
"My jsme potom s kolegy z Peru udělali mapu, která ve čtyřech barvách ukazuje různou míru nebezpečí vzniku sesuvů. Díky té mapě, rok poté, co jsme to dokončili, tak byli schopní získat dotace a postavili si dvě nové nádrže na zachycování srážkové vody. Do té doby jim žádné nadřízené orgány nechtěly dotace dávat, protože paušálně považovaly celé území jejich obce za nebezpečné ve vztahu k sesuvům, a nechtěly, aby ty investice přišly vniveč."
Ve vesnici byly umístěny cedule upozorňující na nebezpečnou zónu, kterou je třeba co nejrychleji překročit, a také evakuační šipky. Ty například označují, že se nemá utíkat dolů.
Vilímek s Klimešem teď už rok monitorují sesuv půdy u další významné archeologické lokality Písac. Ve spolupráci s Ostravskou univerzitou také vytvořili seznam sesuvů v celém pohoří Cordillera Blanca, který má do budoucna velký vědecký potenciál.
V této lokalitě se nacházejí i další významné archeologické památky, například komplex Chavín de Huántar, rovněž zapsaný na seznamu světového dědictví, který je ohrožený přírodními procesy.
