Máme se po dvaceti letech lépe?

Jak se za uplynulých dvacet let změnila česká ekonomika? Co se povedlo a co již méně? O tom jsme si před týdnem povídali v ekonomické rubrice, v jejíž závěru pak zazněla otázka, zda se ve světle dosažených změn máme nyní lépe. A odpověď jsme vám slíbili na dnešek.

V pátek 27.listopadu si připomínáme dvacet let od dvouhodinové generální stávky, která výraznou měrou přispěla k pádu komunistické totality v tehdejším Československu. Tři čtvrtiny občanů se do stávky zapojily den poté, co Občanské fórum zveřejnilo svých sedm programových zásad. Kromě požadavků svobody, plurality nebo začlenění země do evropské integrace se hnutí vyslovilo pro rovnoprávnou existenci různých typů vlastnictví a pro otevření československé ekonomiky světu. Jak už dnes víme, těchto ekonomických cílů bylo dosaženo. Co nám ale přinesly? Máme se dnes lépe?

"Zda se máme jako společnost lépe, to si tvrdit netroufám, a myslím, že to taky není věc ekonomů, nebo pouze ekonomů. Existují sice různé indexy štěstí a podobně, ale do toho bych se nerad pouštěl. Rozhodně se máme lépe v tom smyslu, že máme v porovnání s koncem 80. let výrazně vyšší reálné mzdy v České republice, a to průměrné i různými jinými způsoby počítané. Čili až na malé části společnosti převážná většina si po hmotné stránce pomohla," soudí hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík.

Markéta Šichtařová

Podobně uvažuje i ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová, která říká, že zlepšení hmotné situace obyvatel České republiky lze statisticky jednoduše doložit výrazným růstem hrubého domácího produktu na hlavu ve srovnání s rokem 1989: "Čili to nám skutečně říká, že se společnost má lépe, než se měla. Bohužel je to trošičku jednostranná statistika, která v sobě nezahrnuje nic řekněme o středné délce života, o míře nějakého soukromého štěstí a podobně. Čistě ekonomicky vzato, samozřejmě, ta společnost je na tom mnohem lépe, než byla."

Jistě, společnost je více sociálně diferencovaná a její – byť menší - část se potýká s problémy, které před dvaceti lety prakticky neznala, zdůrazněme například nezaměstnanost. Podle ekonomů je to ale daň, která provází převažující ekonomický vzestup. A navíc, jak zdůrazňuje Pavel Mertlík, například ani v kontextu vyspělé Evropy nejsou stinné stránky české ekonomiky nyní nijak drastické:

"Nezaměstnanost u nás samozřejmě je v současnosti poměrně vysoká, stejně jako v jiných zemích ve světě, které jsou zasaženy ekonomickou recesí. Ale zase je třeba říci, že máme pořád pátou nebo šestou nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Jinými slovy, je tady mnoho zemí, které trpí recesí mnohem více, než česká ekonomika, které se projevily být ekonomicky méně pružné."

Foto: Evropská komise

Mimochodem – krize. Jak moc nám ukousla z růstu, na který jsme si zvykli v předešlých letech? Podle Markéty Šichtařové bychom míru propadu neměli zveličovat:

"Velice často lidé hodnotí tu stávající hospodářskou krizi jako nějaký velký průšvih a jako něco, co nás vrací o 'x' let zpátky. Tady si musíme uvědomit, že to není pravda. To, že česká ekonomika klesá o několik procentních bodů, a v současnosti vlastně už ani z mezikvartálního pohledu neklesá, jenom svědčí o tom, že jsme se - coby společnost a naše bohatství - posunuli o řekněme jeden, maximálně v některých oblastech o dva roky zpátky.

Ale já nemám pocit, že by před rokem nebo i před třemi lety česká společnost byla chudá nebo že by se měla špatně. Prostě ten vývoj pouze nejde dopředu tak rychle, jak by se nám mohlo zdát. A ta společnost dneska není chudá. Jenom prostě je stejně bohatá, jako byla před dvěma lety, což je pořád hodně."

Pavel Mertlík

Na druhou stranu nelze očekávat od nejbližší budoucnosti příliš velké ekonomické zázraky, míní Pavel Mertlík, i když si netroufá definitivně odpovědět na otázku, zda současná krize přinese nějaké zásadnější korekce tržní ekonomiky, jak ji známe dosud, nebo lze mluvit spíš jen o jejím cyklickém výkyvu:

"Já si myslím, že platí tak trochu obojí. Samozřejmě to je běžný tržní výkyv, ale v tomto smyslu byla běžným tržním výkyvem i ona 'velká deprese' z přelomu 20. a 30. let. A to, co na ní nebylo obvyklé, byla jednak hloubka a za druhé to, že neměla obvyklé pokračování. To znamená, že po ní nepřišel hospodářský růst, ale stagnace a krátce před válkou nová recese.

My samozřejmě nevíme, jak to dopadne, každopádně ta krize současná je mimořádná jak svou hloubkou, tak trendy dalšího vývoje, které zatím nejsou příliš dobré. Očekáváme v každém případě pro světovou ekonomiku poměrně velmi pomalý růst pro příští roky, a to bude týkat i české ekonomiky, kde by se dalo s ne velkou nadsázkou říci, že po sedmi tučných letech přijdou roky mnohem hubenější."

A jaký bude pokrizový svět podle Markéty Šichtařové? Možná o něco regulovanější, soudí analytička, ale v zásadě stejný. Snaha ekonomů vymyslet způsob, jak předcházet krizím, je totiž podle ní marná a občasné krize jsou v zásadě nejen neodvratné, ale v konečném důsledku dokonce prospěšné:

"Protože ta hospodářská krize, to je něco, co posouvá ekonomiku dopředu. Je to vlastně něco, co je extrémně nezbytné. Kdyby hospodářské krize nebylo, tak by firmy a lidé nebyli přinuceni hledat nové cesty, jak být úspěšnější. Oni by nebyli donuceni opustit svůj starý byznys a hledat nějaký jiný, se kterým uspějí i v době krize. A právě to neustálé hledání něčeho efektivnějšího posouvá celou ekonomiku vpřed. Vede nás k tomu, že jednáme efektivněji a tím pádem jsme schopni generovat čím dál tím větší bohatství."