Marta McCabe: Nápady ze setkání českých škol v USA a v Kanadě nezapadly
Na virtuálním květnovém setkání českých škol v USA a Kanadě se objevila řada nápadů. Jak to s nimi vypadá? Zapadly nebo na nich školy pracují?
Na to jsme se zeptali Marty McCabe, která před pěti lety založila českou školu v Severní Karolíně a nyní přijela s rodinou do České republiky.
"Na setkání jsme všichni zjistili, že i během pandemie se dá vyučovat a to on-line a zjistili jsme, že nápadů máme všichni plno, ale nemáme způsob, jak je sdílet. Takže jedním z výsledků burzy bude, že budeme vymýšlet způsob, jak sdílet nápady a pracovní materiály pro výuku nejen on-line."
Kolik lidí se zúčastnilo Burzy nápadů?
"Přihlásilo se 140 účastníků, každému tématu se věnovalo 90 až 100 lidí. Burza trvala dva dny po čtyřech hodinách. Čas jsme naplánovali tak, aby se mohli zúčastnit lidé z USA i Evropy. Účastníci potom měli možnost o těch tématech diskutovat mezi sebou."
Jak se lišil evropský pohled na výuku a pohled v USA?
"Bylo velice zajímavé poslouchat názory učitelů z Evropy. Také oni měli pocit, že diskutovat s někým mimo Evropu je přínosem. Nejen, že čelíme podobným problémům, ale hlavně jsme o sobě pořádně nevěděli. Ty školy v Evropě se scházejí samy, stejně tak my děláme konference pro sebe. Bylo příjemné vidět, že máme hodně společného."
Víte, kolik je v USA škol?
"Je jich tam kolem 25, pokud bychom přidali Kanadu, tak je to ještě víc. Pořád vznikají."
Je v nich rozdílná úroveň nebo mají nějakou jednotnou nastavenou laťku?
"Každá funguje samostatně, nespadají pod nějakou asociaci. Výukový plán si sestavují podle toho, jakou mají populaci dětí. Například v Kalifornii mají děti, které mluví více plynule, protože tam lidi jezdí na dva roky a zase se vrací. Jiné školy mají děti, které rozumí, ale nemají tak plynulé ovládání jazyka. Každá škola si tak dělá vlastní plány, učebnice nejsou, takže se domlouváme a sdílíme, co můžeme."
Nediskutovalo se na Burze nápadů o zastřešení těch škol?
"Plánujeme začít sbírat statistiky a sbírat informace o tom, co se děti učí, kolik jich tam chodí, jaké jsou po roce výsledky, abychom mohli něco takového zrealizovat. Ale každá škola je nezávislou organizací a ne každá se chce podřizovat nějakému plánu."
Neuvažujete o zapojení do nové krajanské sítě, která vzniká při ministerstvu zahraničí? Ta síť se jmenuje Czech.global a měla by propojit krajany po celém světě.
"Určitě, tahle iniciativa je úžasný nápad. A ještě úžasnější je, že ministerstvo zahraničí to je ochotno zastřešit. Měla jsem možnost zúčastnit se otevření toho projektu. Plánuji s nimi spolupracovat a zapojit školy, které mají přístup ke krajanské komunitě a mohou přivést krajany na tuto platformu."
Vy jste ze Severní Karolíny, jaké je školství tam?
"V Severní Karolíně existuje jedna česká škola. Založila jsem ji v roce 2015. Stále funguje a před dvěma lety se nám podařilo otevřít ještě jednu pobočku v dalším městě Severní Karolíny."
Koronavirus ovlivnil určitě i vaše školy. Jak probíhala on-line výuka? Chtělo se do toho dětem?
"Děti by si raději hrály hry na svých tabletech. Když se zavřely státní školy, tak jsme přerušili výuku i v té české a slovenské škole. Přemýšleli jsme, jak dál. On-line pokračovala výuka dospělých. Ti to zvládli výborně, protože mají vnitřní motivaci. Děti potřebují motivaci vnější a to velmi důsledně. Přemýšlíme, co bude na podzim a doufáme, že se budeme moci scházet ve škole a ne jenom on line."
Jak vy jste se dostala do Ameriky?
"Já jsem tam odjela jako student na program Work and Travel. Líbilo se mi poznávat nová místa. Dojela jsem do Yellowstonského parku a tam jsem strávila léto v roce 2002. Pak jsem se vrátila do Čech a o dva roky později jsem se do Ameriky vdala a od té doby tam žiji."
Ve kterém městě?
"Město se jmenuje Durham a je uprostřed Severní Karolíny. Já jsem tam odjela ještě jako studentka a dodělávala jsem magisterskou práci pro Karlovu Univerzitu. Potom jsem zůstala doma s dětmi. Pak jsem tam ještě studovala vysokou školu a pracuji až teď."
Co Evropana v Americe nejvíc překvapí?
"Já jsem si dokonce takové postřehy zapisovala. Jednou z věcí je, že člověk musí všude jezdit autem. Bydlí se v takových čtvrtích, kde se nikam nedá dojít pěšky. Je tam hrozně moc místa a všechno je daleko. Nejen obchod, ale třeba i někam dojet na výlet. Já jsem zvyklá z Prahy vyjet na jakoukoliv stranu a do půl hodiny objevit nějakou krásnou krajinu. V Americe je to všechno mnohem dál."
Jak jste v Americe našla krajanskou komunitu?
"Já jsem tam přijela a snažila jsem se zapojit, ale v Severní Karolíně žádný spolek není. Našla jsem pár dalších Čechů a s nimi jsme se stýkali. Ta mnou založená škola je první a doposud jedinou krajanskou organizací v Karolíně."
Jak často jezdíte domů?
"Snažím se jezdit každý rok. Nejezdím jenom kvůli sobě, ale abych přivezla děti na návštěvu za rodiči a prarodiči. Děti se těší, je to jejich léto, které plánujeme už od ledna. Letos jsme plánovali také a v jednu chvíli jsme mysleli, že se všechny plány budou muset zrušit, ale nakonec vše dobře dopadlo a dojeli jsme."
Jak děti zvládají češtinu? Narodily se už v Americe.
"Ano. A mají situaci ztíženou i tím, že tatínek mluví anglicky. Zvládají mluvit, ne úplně plynule, ale domluví se, když potřebují. Je to velkou zásluhou toho, že máme možnost sem jezdit v létě a strávit tady třeba šest týdnů. Česká škola určitě pomůže, ale pokud to dítě necestuje a nestráví tady ten čas, tak je to o mnoho těžší."
