Martinů prožil větší část svého života v cizině

8.prosince si připomínáme 130. výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů Bohuslava Martinů. Umělec zanechal rozsáhlé dílo, v hudebních kartotékách najdete více než 400 skladeb, od drobných kompozic až po pět symfonií, několik oper a baletů.

Martinů nelze zařadit k jednomu uměleckému stylu, během svého života prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem až k ryze individuálnímu stylu.

Bohuslav Martinů|Foto: Centrum Bohuslava Martinů v Poličce

Skladatel byl jedním z mnoha umělců, který se ve světě dočkal větší slávy než doma.

„Byl sebevědomý, to bylo důvodem, proč opustil Prahu a vydal se do Paříže. Možná se mu v Československu uznání ne vždycky dostávalo,“ řekl pro Český rozhlas badatel Jaromír Synek.

Od svých 33 let žil Martinů trvale mimo vlast. Nejprve v Paříži, později ve Spojených státech a nakonec ve Švýcarsku. V době sílící mezinárodní krize 30. let se svou hudbou snažil upozorňovat na svou vlast. Jak napsal sám Martinů „skladby jsou pro tento okamžik daleko důležitější než co jiné, zvláště když se mi podařilo si zde v Paříži vydobýti pozici, kde mohu skutečně se značnými výsledky pracovati pro propagaci našeho umění.“ Přepadení Francie nacistickým Německem ho nakonec donutilo k emigraci do USA. Do Československa se nevrátil ani po válce.

Bohuslav Martinů, foto: archiv Městského muzea v Poličce

„Skoro celý život působil mimo republiku. Jeho hudba se tedy do tehdejšího Československa dostávala složitě. Oficiálními kruhy nebyla moc žádána. Přesto lákal běžné posluchače a hrál se. Už v 60. letech, kdy ještě byl takzvaně na indexu, třeba v Brně pořádali mezinárodní hudební festival, kde Bohuslavovi Martinů patřila celá sekce,“ vysvětlila Českému rozhlasu muzikoložka Monika Holá.

Typickým příkladem je skladba Half-time. Vyjadřuje napětí davu očekávající výsledek fotbalového zápasu. V premiéře ji uvedla Česká filharmonie s Václavem Talichem. Martinů se premiéry zúčastnit nemohl, protože neměl peníze na jízdenku z Paříže. Právě proti této skladbě se vymezil Zdeněk Nejedlý, který po válcebránil propagaci jeho díla. Možná i proto byl Bohuslav Martinů ještě donedávna ve světě slavnější než doma.