Otvírání studánek: Bohuslav Martinů oživil lidový zvyk
Otvíráním studánek lidé podle dávné tradice vítali jaro. Symbolickým vyčištěním tak ukončili nadvládu zimy. Obyčej, který téměř upadl v zapomnění, pomohl oživit Bohuslav Martinů, který v roce 1955 složil známou kantátu.
Skladba působí neobyčejně silným dojmem, je vroucná a jímavá. Začíná zpěvem altových a sopránových hlasů, které společně s recitátorem vyprávějí o každoroční tradici čištění studánek. Vlastní obřad čištění, otvírání studánek, je rozvinut do sborových i sólových zpěvů, kde soprán patří královničce a alt sasance; obřad vrcholí sborovým zpěvem. V závěru baryton náleží poutníkovi, který se do milovaného kraje vrací zpět, stejně jako ve vzpomínkách autor.
Kantáta přispěla k oživení zapomenuté tradice
Kvůli změnám v krajině, výstavbě a především rozvoji vodovodních sítí začaly studánky pustnout. Najít v lese studánku bylo čím dál tím vzácnější. V posledních desetiletích však začali přibývat nadšenci, často různá sdružení ochránců přírody, kterým vadilo, že cenné studánky mizí. Podařilo se jim zmapovat výskyt studánek, které lidem sloužily po staletí, a daří se jim je obnovovat a udržovat. Svůj podíl na tom má i kantáta Bohuslava Martinů, díky které neupadla tradice v zapomnění. Dočkala se i filmového zpracování. V roce 1981 natočil režisér Vladimír Sís hudebně-poeticky televizní film Otvírání studánek s hudbou Bohuslava Martinů.Roku 1960 vytvořil Alfréd Radok pro Laternu magiku multimediální pásmo Otvírání studánek. To se ovšem veřejného uvedení nedočkalo a autora stálo režisérské místo v Laterně magice. A to navzdory tomu, že kantáta Otvírání studánek byla jedním z mála děl Bohuslava Martinů, které se mohlo v komunistickém Československu uvádět. Jinak dílo ve Francii žijícího skladatele provázel stejný zákaz jako na díla dalších emigrantů .