Miloš Šuchma o boji o rozhlas, vzniku Klubu angažových nestraníků i Josefu Škvoreckém

Prahu v těchto dnech navštívil místopředseda Českého a slovenského sdružení v Kanadě Miloš Šuchma. Do Toronta emigroval po srpnu 1968 a od té doby se věnuje práci pro českou krajanskou komunitu. V čele Českého a slovenského krajanského sdružení stál řadu let. Miloše Šuchmu jsem pozvala do studia. Cestou si vzpomněl, že právě u Českého rozhlasu v květnových dnech r. 1945 bojoval i jeho tatínek:

Miloš Šuchma a Milena Štráfeldová

"Já si na to pamatuji dost dobře, protože mně bylo pět let. Na rádiu jsem slyšel to volání o pomoc. Otec měl loveckou pušku, tak ji vyndal, vzal si pás nábojů a šel k rozhlasu. Matka z toho byla mírně řečeno nervózní. Shodou okolností tam byli filmaři, kteří to filmovali z jednoho domu v Balbínově ulici. Je to dokument Boj o rozhlas, kde on taky je. Byl tam zraněný kouskem granátu, takže omdlel. Pak se ale vzpamatoval, takže dobojovali až do konce. Myslím, že to bylo 5. května."

My bychom tu ale mohli vzpomenout ještě jednoho výročí, a to byl KAN, u jehož zrodu v roce 1968 jste stál...

"Já jsem nebyl úplným zakladatelem. Zakladatelem byl dr. Rybáček z přírodovědecké fakulty. Já jsem se o tom ale dozvěděl velice rychle a hned jsem začal kontaktovat lidi a stal jsem se členem hlavního výboru, což bylo asi 15 lidí. Tam byli i lidé jako Ivan Sviták a podobně. Myslím, že Klub angažovaných nestraníků udělal dost dobrou práci, zrovna tak jako K231 nebo obnovený Sokol a možná i sociální demokracie. Mám na to velice dobrou vzpomínku, protože jsem organizoval podpisovou akci nestraníků. S poměrně velkým nadšením to podepsali akademik Wichterle, básník Seifert nebo spisovatel Škvorecký. Někteří byli dost váhaví, například spisovatel Ivan Vyskočil nebo malíř Zrzavý, ten se bál. Například Jan Werich to nepodepsal, přestože Jiří Trnka ano. Argumentoval tím, že nevidí důvod, proč by se měli nestraníci organizovat. Několik z těch lidí stále ještě žije v Praze, jako doktor Rybáček. Dr. Štěpánek je ve Švýcarsku."

Setkal jste se s některými z těch signatářů potom v Kanadě, v emigraci?

"Samozřejmě, můj poměrně dobrý známý a kamarád je Josef Škvorecký. My jsme spolu vydávali časopis Západ. Já jsem byl z nutnosti šéfredaktorem, i když pochopitelně Josef Škvorecký by na to byl mnohem kvalifikovanější. Nicméně on toho měl hodně, učil na univerzitě, psal a pomáhal Zdeně Škvorecké vydávat knihy, takže jsem to z organizačního hlediska jako šéfredaktor dělal. On byl ale významným přispěvatelem. Nehledě na to, že je odpovědný za redigování všech asi 234 knih, které v Sixty-Eight Publishers vydali."