Ministr zahraničí ocenil Franze Olberta za snahu o zlepšení česko - německých vztahů

Dalším nositelem Ceny Gratias agit, která je nejvyšším resortním vyznamenáním českého ministerstva zahraničí, se stal Němec Franz Olbert. Cenu mu tuto středu v Černínském paláci v Praze předal ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Franz Olbert, loňský sedmdesátník, se už desítky let zasazuje za zlepšení česko - německých vztahů, přestože jako chlapec byl v roce 1946 s celou svou rodinou odsunut z Československa do Německa.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda předává cenu Gracias Agit Franzi Olbertovi, foto: ČTK

Franz Olbert byl téměř čtvrt století generálním sekretářem katolické sekce Ackermann - Gemeinde, sdružení katolíků z bývalých Sudet, které se už v letech totality snažilo o vzájemné česko-německé smíření. Dodnes pracuje v Česko - německém fondu budoucnosti. 28. října loňského roku převzal od prezidenta republiky Václava Klause státní vyznamenání. Zajímalo nás, co pro něj obě ceny znamenají a zda je vnímá jako určitou satisfakci:

"Vnímám toto ocenění jako uznání své práce a své osobní uznání, především to ale vnímám jako uznání práce Ackermannovy obce jako celku. A to proto, že to, co dělám, bych nemohl dělat bez podpory svých přátel a spolupracovníků."

Někteří Češi pociťují stále strach z německého vlivu v Evropě. Jaký je Váš názor a jak lze tento jejich strach vyvrátit?

"Já se domnívám, že na to, abychom lidi zbavili těchto obav, je zapotřebí setkávání, je třeba rozhovorů. To má velký význam. A kromě toho se domnívám, že obecně proti tomuto strachu hovoří vývoj, který v současné době existuje v Evropě, protože evropský vývoj dává malým národům jistotu. I takové Německo, které má osmdesát milionů obyvatel, si prostě nemůže dělat, co chce. Je vázáno evropskými smlouvami, je vázáno svými závazky v NATO. Aby nějaká země si sama dělala, co chce, to je věc, která patří v Evropě do minulosti."

Franz Olbert s cenou, foto: ČTK

Byl jste dlouholetým tajemníkem Ackermann-Gemeinde. Jakých vstřícných akcí vůči České republice si v této souvislosti nejvíc ceníte?

"Musím přemýšlet, protože těch akcí bylo hodně. Jedním z takových vrcholů bylo v roce 1994 setkání, kdy nás sem přijelo celkem asi čtyři sta pracovníků z Ackermann-Gemeinde. Účastnili jsme se slavnostní akademie v Břevnově a pak také velké bohoslužby v katedrále, kde byl kardinál i biskupové. Nebo jiná taková akce, menší, kde bylo asi dvě stě účastníků. Setkali jsme se se zdejšími novináři, vědci, politiky, byli tam přítomni také členové vlády. To pro nás bylo signálem a znamením, že i odpovědné kruhy v této zemi v oblasti vědy, kultury a politiky chtějí dialog."

Pracujete také v Česko - německém fondu budoucnosti. Jaká je podle Vás jeho budoucnost?

/Pozn. red.: jeho činnost má být ukončena v r. 2007/

Já se domnívám, že pan ministr Svoboda to ve své řeči velmi výstižně charakterizoval. Problém není v tom, že by vlády nechtěly. Otázka není zda, nýbrž co s tím mohou a chtějí udělat ministři financí. A k tomu, aby ministři financí také byli ochotni do toho jít, je zapotřebí neustále zdůrazňovat význam a nutnost tohoto fondu a také pro to vytvářet určitou společenskou atmosféru, aby tento fond mohl dál existovat. To je podle mého názoru velice důležité, protože ta práce, to setkávání, které fond podporuje, je nesmírně důležité."