Miroslava Němcová podá i potřetí návrh na udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi

Ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně proběhl křest knihy Nickyho rodina. Kniha zachycuje příběhy židovských dětí z Československa, které před 2. světovou válkou zachránil Sir Nicholas Winton. Je ale i součástí širšího projektu na školách, kdy samy děti, inspirované činem Nicholase Wintona, pomáhají druhým. Některé pátrají po dalších Wintonových dětech, jiné se starají o seniory nebo dokonce pořádají akce na podporu ochrnutého spolužáka. Patronkou projektu, do kterého se zapojily školy po celé České republice, je předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová.

Miroslava Němcová

Paní předsedkyně, vy jste přijala záštitu nad celým projektem Nickyho rodina. Co vás osobně na příběhu Sira Nicholase Wintona a zachráněných dětí nejvíc oslovilo?

"Nejvíc mne oslovila zdánlivá samozřejmost toho činu. Sir Nicholas Winton v době, která byla vymknuta z kloubů, v šíleně době, se zachoval normálním způsobem. Věděl, že je tady třeba pomoci lidem, kteří by bez jeho pomoci skončili v plynových komorách. A udělal to. Netušil vůbec, co rozpoutal. Ta samozřejmost, s jakou se ujal úkolu, který viděl před sebou. Moc o něm nepřemýšlel, nediskutoval, šel a udělal to. A mně se zdá, že to je ten nejsilnější moment."

Měla jste sama příležitost se s ním setkat?

"Setkala jsem se se Sirem Nicholasem Wintonem právě během premiéry filmu v lednu roku 2011 v Kongresovém centru v Praze. Předala jsem mu zlatý pamětní peníz za Poslaneckou sněmovnu, protože si myslím, že mu máme všichni zač děkovat. Bylo to báječné setkání v tom, že on má úžasnou jiskru v očích. To je člověk, který je pořád vesele naladěný a temperamentní. Tehdy mu bylo necelých 102 let. Tak jsem se před ním skláněla, jak to šlo nejhlouběji."

A poznala jste i některé z těch zachráněných dětí? A pokud ano, co je vlastně spojuje?

Hugo Marom

"Poznala jsem jich několik. Paní Zuzanu Marešovou, kterou jsme mohli přivítat dnes v Poslanecké sněmovně. Dalším z nich byl Hugo Marom, který se narodil v Brně. Také vystupuje ve filmu Nickyho rodina. Ten byl oceněn cenou ministra zahraničních věcí Gratias agit v roce 2011. Mluvila jsem tam s ním o tom, že bychom se pustili ještě do dalšího projektu, totiž sochy na Wilsonově nádraží v Praze, připomínající právě rodiče. Mluví se hodně o dětech, mluví se samozřejmě o Nicholasi Wintonovi, ale pan Hugo Marom myslí, že ten, kdo to měl úplně nejšílenější, byli rodiče. A ty chce vzpomenout. Na tom ale teprve začínáme pracovat. Ty lidi, kteří dnes nesou označení Wintonovy děti, jednak spojují kořeny v naší zemí, jednak je spojuje ten neobvyklý osud a vděk muži, který je zachránil. A myslím, že jsou to lidé, kteří chtějí toto poselství dávat dál. Chodí do škol, baví se s dětmi. A to autentické svědectví je úplně něco jiného, než číst o tom v knize."

Tady na semináři vypovídaly děti ze základních a středních škol o tom, co dělají poté, co zhlédly film Nickyho rodina. Jaké často i drobné akce dělají, aby pomohly svému okolí. Jak to na vás působilo?

"Vystoupení těch studentů bylo místy velmi dojemné, já jsme to z nich ale cítila po každém filmovém představení, kterých jsem v průběhu roku absolvovala několik desítek. Chtěla jsem přesvědčit, že to má smysl, aby mladí lidé na tento film šli. A viděla jsem, že se v nich něco hýbe. To je prostě generace, která potřebuje takový impuls, a vydá ze sebe to nejlepší. Tak s tím jsem moc spokojená."

Vy sama jste iniciovala návrh na udělení Nobelovy ceny míru Siru Nicholasi Wintonovi. Bohužel zatím k tomu nedošlo. Budete v tom pokračovat?

"Zvažovala jsem to. Opravdu jsem zvažovala, jestli do třetice podávat tento návrh je smyslupné nebo ne. Považuji to ale za tak výjimečný čin! A v dnešní době se ukazuje, jakou výzvou je pro mladou generaci celý život Nicholase Wintona. Inspiraci, kterou hledáme, nemáme nalézat u modelek a fotbalistů, ale máme ji nalézat u lidí, kteří se samozřejmostí vykonali mimořádné věci. Proto jsem se rozhodla, že to do třetice udělám a podám ten návrh."