Mise Okřídlený lev splněna

3 oceány, 47 000 km, 3 kontinenty. Do těchto čísel se dá shrnout Mise Okřídlený lev. Historicky první samostatný český oblet zeměkoule podnikl letec Roman Kramařík v roce, kdy si připomínáme sté výročí Československa.

Roman Kramařík po návratu s rodinou, foto: ČTK / Vít Šimánek

Právě na toto jubileum mise upozornila. Roman Kramařík během ní navštívil různá místa s republikou spojená. Setkal se s dalajlámou i s českými krajany. Domů se vrátil 8.září.

Jak se sice s malým, ale přece jen odstupem, dnes na svou cestu díváte? Už jste se "vrátil zpátky na zem" a dostal se do pracovního režimu?

Cessna P-210, foto: ČTK / Vít Šimánek

"Určitě ano. Přirovnal bych to k pocitům po maturitě. Po obrovském vypětí a nasazení pro něco, o čem všichni tak nějak tušíme, že dobře dopadne, ale nemáme jistotu, z nás po úspěšném dokončení všechno úžasně spadne. A najednou přichází normální život. A pro mě je to stejné. Jakmile jsem přistál, tak pro mě začal normální život. Příští dny budou asi jiné v tom, že se budu muset hodně věnovat sepsání toho, jak ten let probíhal a napsání knížky, která se doufám stane takovým milým zdrojem inspirace pro Čechy v tom, aby byli hrdí na to, že jsou Češi a na to, co český národ dokázal."

Vy jste právě na to chtěl upozornit i svým letem. Chtěl jste se zastavit na místech, která jsou spojená s Čechy. Kde jste třeba byl a co vás na setkáních nejvíce zaujalo?

"Tohle je něco, co jsem doufal, že se mi podaří mnohem více a intenzivněji, než se mi nakonec podařilo. Kromě předem dohodnutých schůzek jsem čekal, že proběhnou i ty improvizované, to se ale příliš nešlo. Doufal jsem, že setkání s českými krajany bude více. Kvalita ale nakonec vykompenzovala kvantitu. Z těchto setkání bylo nejpůsobivější to v Chicagu, kde dokonce u příležitosti mise Okřídlený lev uspořádali malou recepci, na níž se sešli všichni ti, kteří žijí svým češstvím. Bylo to ohromně působivé. Dokonce mě přemluvili k tomu, abych se v říjnu do Chicaga, tentokrát už normálním letadlem, vrátil a povyprávěl své zážitky.

Roman Kramařík, foto: Eva Turečková

Úžasné byly i dny v Bostonu. Část z nich jsem strávil s vnukem Jana Antonína Bati a jeho archivem. Doufám, že z toho bude něco pro posluchače zajímavého v mé knize a že se také podaří spoustu věcí z toho archivu dostat ven a zpřístupnit je různým badatelům, protože jsou to opravdu velice zajímavé záležitosti.

Moje poslední setkání s krajany bylo nesmírně působivé. O půl dne jsem odložil odlet z Bostonu, abych mohl jít na takovou improvizovanou akci, kterou tamní československá asociace dělala v bostonském parku Boston Common. Dohodli se, že se tam sejdou a zahrají si na různé hudební nástroje. Tam se ukázalo, že platí "co Čech, to muzikant." Vědci, kteří tam působí na univerzitách okolo Bostonu, hned vedle je například Harvard, přinesli různé hudební nástroje a hráli. Lidé se zastavovali a obdivovali to. Pro mě bylo úžasné vidět, kolik českých mozků tam, v jednom z center americké vědy, je koncentrováno."

Co bude teď? Nechystáte Okřídleného lva II nebo nějaký jiný přelet?

"Já myslím, že jedna planeta by prozatím stačila."