Mlynář si náhrobními kameny vydláždil cestu. K dokumentaci židovských hřbitovů pomůže výzkum
V Česku je více než 370 židovských hřbitovů. Zdokumentovaná je asi polovina z nich. Kvalitní záznamy jsou přitom základem obnovy a péče o ně.
Jednalo se o tom na kolokviu Evropské iniciativy pro židovské hřbitovy (ESJF), na jehož organizaci se podílely Ústav dějin umění AV a Židovská obec v Praze. Židovská tradice považuje náhrobní kámen (macevu) za dar zemřelému a jeho nedotknutelný majetek.
Čas od času se objeví další hřbitov
Přesný počet židovských hřbitovů na území Česka není jasný. Řada památek zmizela spolu s židovskou komunitou. Teprve po roce 1989 se mohlo začít s jejich postupnou obnovou. Jak uvedla Petra Vladařová ze společnosti Matana při Židovské obci v Praze, čas od času se objeví další hřbitov, třeba před několika lety v Bečově nad Teplou. "Věděli jsme, že tam pohřebiště bylo, ale v původních výzkumech v mapě hřbitovů nefigurovalo," dodala Vladařová.
V Bečově nad Teplou na Karlovarsku stával židovský hřbitov od 17. století, v roce 1938 se na něm nacházely asi tři stovky náhrobků. Pak ho ale zničil místní zfanatizovaný dav, přičemž větší množství náhrobních kamenů si odvezl mlynář z nedaleké Vodné, který si s nimi vydláždil příjezdovou cestu k mlýnu. Až v roce 2010 je objevil nový majitel pozemku a upozornil na ně odborníky.
V roce 2015 tak mohlo dojít k částečné obnově hřbitova. Především se postavila zeď, což je základní prvek každého židovského pohřebiště, a na místo se vrátily všechny náhrobní kameny z mlýna. Později k nim přibyly také náhrobní kameny z bečovského zámku a obřadní síně karlovarského židovského hřbitova.
Chybějící místo nahradila nová vrstva zeminy
"Na židovském hřbitově se hrobové místo jednou uhradí a pak je navždy garantováno zemřelé osobě či konkrétní rodině. Nemůže nikdy změnit majitele. V případě, že již žádní příbuzní nežijí, stará se o hrob příslušná židovská obec," píše se na webu Matany.
Zatímco na křesťanských hřbitovech je možné hroby po několika desetiletích otevřít a na témže místě pohřbít jiného nebožtíka, hroby na židovských hřbitovech nemají být nikdy porušeny. Když nebylo možné hřbitov rozšířit, navezla se na staré hroby zemina, a další tak byli pohřbíváni o něco výš. Náhrobky byly zasazeny do nové vrstvy, proto se na mnohých hřbitovech stává, že jsou tu nahromaděné náhrobky z různých dob.
K restaurování jednotlivých náhrobků a jejich umístění na původní hrobové místo je nutné mít k dispozici dokumentaci hřbitovů. Pomoci může i výzkum badatelů z Ústavu dějin umění AV, kteří se dlouhodobě věnují soupisům a analýzám uměleckých památek včetně těch v synagogách a na hřbitovech.
"Loni jsme zahájili pětiletý grantový projekt, který se zaměřuje také na poválečnou reflexi holokaustu v pomníkové tvorbě a výtvarném umění. Zpočátku jsme se domnívali, že jich bude třeba kolem dvou stovek v celé republice, ale už teď jsme u počtu asi tři sta padesáti pomníků," řekla historička umění Eva Janáčová. Výsledkem projektu, podpořeného ministerstvem kultury, bude veřejná databáze na webu Ústavu dějin umění AV ČR.