Mozek je možné trénovat i v seniorském věku

Ilustrační foto: public domain

V Česku právě končí Týden uvědomování si mozku. Jde o šestnáctý ročník akce, během níž přední odborníci při přednáškách a besedách seznamovali veřejnost s novými objevy a poznatky ve výzkumu mozku i v léčbě mozkových onemocnění.

Ilustrační foto: public domain
Přednášky až do tohoto pátku probíhaly v Akademii věd v Praze. Zájemci se tu například dozvěděli, jak se onemocnění mozku promítá do snů během spánku, jak se mozek učí číst a psát,jak reaguje na hlad nebo jak se může "porouchat" paměť. Současně s Týdnem mozku proběhl i Národní týden trénování paměti, kde si lidé mohli vyzkoušet, zda si zapamatují třeba nákupní seznam o sto padesáti položkách.

S nápadem založit Týden uvědomění si mozku v České republice přišel před 16 lety neurovědec Josef Syka, manžel senátorky a ředitelky Ústavu experimentální medicíny Evy Sykové. Prof. Syková v telefonátu pro Český rozhlas připomněla, že Týdny mozku v Česku navazují na iniciativu původně ze Spojených států:

"Prapůvodní nápad je z USA, kde vznikla nadace pro výzkum mozku a informování veřejnosti o výzkumu mozku. Založil ji pan Dana a jmenuje se Dana Alliance. Rozšířila se brzy do Evropy a její evropské sídlo je v Londýně."

Eva Syková
Podle odborníků dnes více než třetina obyvatel vyspělých zemí světa má problémy s mozkem, případně trpí chorobami mozku. Prof. Syková vysvětluje, proč tomu tak je:

"Je to hlavně tím, že se dožíváme stále vyššího věku. Stoupá také procento úrazů mozku a míchy. Stáří s sebou samozřejmě přináší velká rizika, právě v důsledku degenerativních onemocnění, která se ve vyšším věku objevují, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba, skleróza a mnoho dalších. Také zachraňujeme malinké děti, hodně předčasně narozené, které pak mají celou řadu neurologických poruch. A díky léčbě dnes poměrně dlouho přežívá celá řada pacientů, i mladých lidí, a pak nastupují neurologické příznaky, které potřebujeme léčit."

Mozek je ale podle Evy Sykové možné také trénovat. Výzkumy ukazují, že dostatek podnětů a fyzické aktivity ho pomáhají udržovat mozek "v obrátkách" do vysokého věku:

"My víme, že takzvané obohacené prostředí a fyzická aktivita napomáhají vzniku nových nervových buněk. Čím více jsou starší lidé, ale i děti, stimulováni prostředím, ve kterém žijí, to znamená, že mají kontakty s okolím a stále něco nového, tím lépe vytváří mozek nové kmenové buňky. Není to však o kvantitě, ale o různorodosti podnětů. A pak je to fyzická aktivita. Kupodivu fyzicky aktivní lidé mají také větší neurogenézu, neboli se jim vytváří víc nervových buněk. A pak to jsou sociální kontakty, které jsou také velmi důležité pro správnou funkci mozku. Když někde pacienti sami leží a nemají kontakty, nebo jsou v domovech, kde mají kontaktů málo, tak to také zhoršuje činnost jejich mozku."

O tom, jak lze mozek a zejména paměť trénovat, hovořila i s předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging Dana Steinová:

Dana Steinová, foto: Alžběta Švarcová
Asi nejčastější otázka je, kdy to začíná být horší s naší pamětí? A je vůbec normální, že zapomínáme?

"Pokud je vám víc jak pětadvacet, tak máte na zapomínání plný nárok. Už v takto mladém věku je totiž ukončen vývoj lidského mozku a jeho funkčnost se začíná zhoršovat. Zpočátku je to nenápadné, takže si toho ani moc nevšimneme. Problémy se ale začínají postupně akumulovat a začínají být nepřehlédnutelné někdy mezi 50. a 60. rokem. A tehdy vlastně začnou lidé vyhledávat nás, trenéry paměti, abychom jim nějakým způsobem pomohli se s tím vyrovnat a zvýšit jim sebevědomí."

Záleží to, že si některé věci nevybavujeme a že zapomínáme, i na našem vzdělání? Lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání nebo jsou stále vysoce aktivní, čtou knihy nebo luští křížovky, tyto problémy nemají?

"Vysokoškolské vzdělání je hodně důležitý faktor, který posunuje nástup demence o pět let. Lidé, kteří mají vyšší vzdělání, mají šanci, že demence, pokud se u nich vyskytne, přijde později. Vzdělání nás ale také předurčuje k životnímu stylu. Lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání, ho také většinou využívají a celý život se intelektuálně aktivizují. Proto jsou na tom mnohdy lépe. Nemusí to ale být úplně pravidlem. Vysoká škola samozřejmě není patent na rozum. Jsou lidé bez vzdělání, kteří ale mají přirozenou inteligenci a obrovský přehled a jsou na tom mnohdy ještě lépe než vysokoškoláci."

Doporučila byste lidem, kteří odcházejí do důchodu, aby žili ještě aktivněji, četli, žili společenským životem nebo navštěvovali třeba Univerzitu třetího věku? Je tu jasná úměra v tom, že čím déle budeme aktivní, tím menší budeme mít problémy s pamětí?

Ilustrační foto:  Filip Jandourek
"Odchod do důchodu je dnes aktuální problém. Kdy vlastně odejít do důchodu a zda prodlužovat věk odchodu do důchodu? Já myslím, že velmi pozitivní faktor je, když budeme v pracovním procesu déle. Tam totiž musíme být aktivní, musíme se vyrovnat s nároky povolání a nemáme čas tolik stárnout. Pokud už ale do důchodu nastoupíme, začnou nám chybět sociální kontakty, mentální aktivizace, začne nám chybět i pohyb. Nic totiž nemusíme! A pak je zapotřebí, aby existovala nabídka aktivit, aby si lidé mohli vybrat a vytvořit si nějaký náhradní životní program."

Každý z nás chce dělat věci, které mají v životě smysl. Nové věci se ale chceme učit tak, aby se nám to nějakým způsobem vrátilo. Má tedy smysl, aby se člověk dejme tomu v padesáti letech začal učit cizí jazyk? Nebo si už řekne, že to nemá smysl, protože žádné dokonalosti už nemůže dosáhnout?

"Zrovna studium cizích jazyků je skvělá forma, jak se udržet fit. Je to něco úplně nového, co jste dříve neznali, vyžaduje to tedy z vaší strany skutečně velkou aktivizaci. Vřele to doporučuji, učit se jazyky v co nejpozdějším věku je obrovsky prospěšné."

Musí to ale jít pomaleji...

Ilustrační foto:  Elpida
"Správně se zmiňujete o rychlosti. Hraje tam velkou roli motivace. Jestliže vaší jedinou motivací je to, že za pět let někam pojedete a koupíte si tam pohled ve stánku nebo kávu, tak vám to asi moc rychle nepůjde. Když ale máte motivaci, že někde budete muset jazyk použít a budete se skutečně muset spolehnout sama na sebe, tak vám to půjde podstatně lépe."

Když člověk odchází do penze a přihlásí se třeba do počítačového kurzu, může to pro něj být také vzpruha?

"Samozřejmě, protože si tím rozšíří svůj mentální potenciál. Je velmi důležité se učit nové věci, protože si tím budujeme tzv. rezervní mozkovou kapacitu. Ta nás může zachránit v případě, že dojde k cévní mozkové příhodě, k úrazu mozku nebo nástupu demence. V ideálních případech pak nemusíme ani tolik pocítit devastující účinky těchto situací, protože už máme nějakou rezervní kapacitu vybudovanou. Ta je schopná tyto devastující účinky kompenzovat."

Taky asi nemáte ráda, když někdo říká: tohle už se učit nebudu, na to jsem starý?

"Je důležité, aby lidé byli motivováni něco dělat. Já třeba vedu Centrum celoživotního vzdělávání, kam chodí tři a půl tisíce studentů. Jezdí tam z celé republiky. Mnohdy ale řeknou, že chtěli pozvat kamarádku, ona ale řekla, že už jí to za to nestojí. A to je velká škoda."

Kdy jste se vy začala učit nový jazyk, který jste na škole nestudovala?

Ilustrační foto:  Filip Jandourek
"My jsme byli generace, která nemohla cestovat, takže jsme skutečně neměli motivaci se učit cizí jazyky. A ačkoliv jsem na střední škole angličtinu měla, tak jsem ji pak vůbec 24 let nepoužila. Prakticky jsem se ji začala učit znovu až ve 42 letech, když jsem pro své studenty organizovala první reciproční výměnu se Spojenými státy. A protože jsem měla motivaci, tak mi to šlo docela rychle. Neučila jsem se ale jenom hodinu denně. Učila jsem se dvanáct hodin denně, každý den. A mohu říct, že asi po roce a půl jsem byla schopná mluvit bez přípravy na kongresu."

Během Národního týdne trénování paměti proběhlo na dvě stě padesát přednášek a akcí, ve kterých se zejména senioři mohli přesvědčit, že i jejich mozek je schopen si zapamatovat mnohem více věcí, než by vůbec čekali. Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging pořádá přednášky a semináře trénování paměti celoročně.