Musíme to opravit! Barokní kostel ve Zlaté Olešnici čeká rekonstrukce
Není to vlastně tak dávno, kdy jednou z nejohroženějších památek v Česku byly kostely v bývalých Sudetech. Z mnoha z nich zůstaly jen základy nebo pouhé ruiny, jiné sice přežily, jsou ale v havarijním stavu. Kostel ve Zlaté Olešnici na Jablonecku věřícím na hlavu zatím nepadá, jeho oprava je však nutná. A obyvatelé vesnice se rozhodli, že už nebudou s rekonstrukcí barokní památky čekat. Vyhlásili proto veřejnou sbírku.
"První zmínky o Zlaté Olešnici jsou už ze 13. století a kostel sv. Martina je jeden z nejstarších kostelů na Tanvaldsku. Pochází ze 17. století,"říká současný starosta Olešnice Jiří Černý. Barokní stavba dokončená kolem roku 1780 nahradila dřívější dřevěný kostelík.
Polský kněz Krzysztof Mikuszewski, do jehož působnosti dnes farnost ve Zlaté Olešnici spadá, k historii kostela dodává: "Nacházíme se v kostele, o kterém se už v roce 1776 píše, že je podmáčený, sešlý a nezdravý. Proto se tam provedly zásahy, které trvají až do dnešní doby. Ten kostel akutně potřebuje vyřešit vlhkost. Odněkud tu stoupá voda. Máme strach, aby vlhkost nenarušila základy."
"My jsme přišli do Jizerských hor nebo do Libereckého kraje už v roce 1993 - 94 a v roce 2003 jsme se rozhodli, že budeme v Horním Maxově rekonstruovat jeden kostelík. Skamarádili jsme se s mladým farářem, kterému to padalo na hlavu, a tak jsme na tom začali se ženou pracovat. A dnes je kostel v Horním Maxově opravený. Tam je to zajímavé tím, že ho postavili sudetští Němci a opravili ho sudetští Češi. A potom jsme zavítali do této části Libereckého kraje, do Zlaté Olešnice. Nejdřív jsme v Navarově tři roky rekonstruovali celý areál. Byla to strašná práce, jako na kostele. Pak jsme tu byli na bohoslužbě, potkali jsme se s paterem Krzysztofem a řekli jsme si: barokní památka, a zase padá! A začali jsme s manželkou přemýšlet, jak bychom se do toho opět nějak zapojili. Navarov nás ale stál už dost peněz, tak jsme chtěli zapojit obec, kraj a případně stát."
"Vždycky říkám, že je to nejlepší podminovat, vyhodit do povětří a znova postavit. Za minulého režimu to tu bohužel kdosi zabetonoval, čili do budovy se zatáhla vlhkost. Bude se to muset odvodňovat, rekonstruovat, zkrátka všechno opravit. Já ten rozsah investice vidím na pět až dvanáct milionů. Pět milionů je optimismus, dvanáct realita."
A jsme u klíčové otázky - kde na takovou rozsáhlou investici vzít. Veřejná sbírka v obci, která má kolem pěti set obyvatel a kde do kostela chodí sotva pár věřících, takové náklady samozřejmě nepokryje. Kostel sice patří římsko-katolické církvi, není však podle patera Krzysztova jedinou církevní památkou, kterou je třeba opravit:
Pro Zlatou Olešnici může podle něj být inspirací, jak svůj kostel opravili věřící v Pasekách nad Jizerou: "V Pasekách je společenství lidí, kteří kostel sami opravili. To jsou vlastenci, kteří mají v úctě historii. Proto nečekali na faráře, nečekali, až jim někdo pomůže, ale dali se do oprav sami, vlastní prací. Proto je stav tamního kostela lepší. A můžeme říct, že z dnešního pohledu je to nejlepší z kostelů, které máme v našem farním obvodě."
S opravou olešnického kostela je podle starosty Jiřího Černého připravena pomoci i obec. S opravami památek a především získáváním finančních zdrojů už má zkušenosti:
A pomocnou ruku by podle starosty mohl podat i Liberecký kraj: "Každý resort má svá bolavá místa. V Libereckém kraji to jsou komunikace, zdravotnictví a sociální služby. Bohužel na kulturu se dostává až někde ke konci. Liberecký kraj se ale snaží každým rokem finanční prostředky do památek dávat, za což jsme samozřejmě rádi."
Stále ale platí, že hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji nejspíš na konci vlastní paže. Jedním z prvních kroků na záchranu kostela sv. Martina byl proto benefiční koncert, který tam proběhl na konci loňského roku. Pokračuje Petr Turek:
Petr Turek věří, že kostel ve Zlaté Olešnici by mohl být zrekonstruován do pěti let.
