Muzeum másla v Máslovicích
Dnes se vypravíme do Máslovic. Také vám ten název příliš neříká? A na stejný poblém naráželi i obyvatelé této vesničky, která leží jen několik kilometrů severně od Prahy. Nakonec je název inspiroval k vytvoření muzea másla a o víkendu otevřeli netradiční naučnou stezku zdejší chráněnou krajinou. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Máslovice jsou jedinou obcí s tímto názvem v České republice a jen málokdo o ní věděl. Spíše pobavil její název a představa másla. Jak říká starostka Vladimíra Sýkorová, právě tato souvislost lidi zaujala, když přemýšleli, co udělat dobrého pro oživení obce.
"Padl nápad, co takhle Muzeum másla, když to máslo máme v názvu. Je pravda, že ten název od másla vůbec nepochází a s máslem pravděpodobně Máslovice neměly nikdy nic společného. Historicky pochází ten název od rodového jména. Lidu toho stařešiny, který se tu kdysi dávno usadil, se říkalo Maslovci nebo Maslovicové. O tom hovoří i první písemná zmínka, že už tady Maslovice v roce 1052 existovaly."
Máslovice tak loni oslavily už 950. výročí, ale máslo je ještě starší. Zmínky o něm najdeme už ve starých indických literárních památkách z doby kolem roku 1500 před naším letopočtem. Máslovické muzeum ukazuje, jak výroba másla vypadala v rolnickém hospodářství u nás. Najdeme tu dížky, stoličky k dojení či široké krajáče na mléko, na kterých se nejlépe usazovala smetana, která se pak nalévala do tzv. máselnice."Nejrozšířenějším typem, alespoň u nás, je tlučka, nebo-li tlukačka a tím zvedáním, pohybem nahoru a dolů, se vlastně smetana dostává přes ty otvory, naráží tlouk a těmi nárazy se tuk ve smetaně shlukuje a po určité době toho stloukání vytvoří takovou krupičkovatou hroudu másla, které leží v tekutině, které se říká podmáslí.
Jak dlouho to trvá, jak dlouho se musí takto tlouct?Rozmezí je mezi 20ti až 50ti minutami. Zaleží na teplotě smetany, na teplotě venkovního prostředí, na umu a šikovnosti toho, kdo stlouká.
Zkoušela jste si stloukat máslo?
Zkoušela a sice až v době, kdy jsem to muzeum založila. Dvakrát do roka, na jaře i na pozdim pořádáme stloukání másla u nás v muzeu a návštěvníci si sami musí stlouct máslo, protože kdyby ho nestloukli, tak by ho nemohli sníst a namazat si ho na čerstvý chleba, který jim k tomu dodáme. Je pravda, že každý ocení, jak chutná čerstvé máslo, které se značně liší od toho kupovaného, i když také kvalitního."
Máselnic mají v muzeu spoustu druhů - bubnové, kolíbkové i houpavé. Na těch v domácnosti pomáhaly nevědomky stloukat máslo i děti, které se vesele houpaly a nevěděly, že vlastně pracují. Kromě máselnic tu najdeme i obaly od másla a to ze 40 zemí světa, jako kuriozitu tu mají i obal z Mosambiku.
"Jsme rádi, když na nás návštěvníci i jejich známí myslí a občas nám přijde promaštěná obálka s nějakým obalem z jejich cest.My máme posluchače po celém světě, mohou posílat obaly?
To bychom byli velmi rádi, velmi bychom to oceňovali. Jsme rádi i za články nebo zajímavosti, které se v určitých zemích kolem másla stanou. Například někde v Americe jedna paní tvořila sochy z másla. Jeden příznivec nám o tom poslal zmínku."
Kolem stěn jsou v muzeu další exponáty - například originální máselnice z Transylvánských alp, váhy na máslo a zdobené dřevěné formy. V návštěvní knize jsem zahlédla samé pochvalné zápisy, ale nejvíc mě zaujala věta od jedné školačky, která zněla: Nejvíc se mi líbil chlívek. Tedy něco, co už městské dítě uvidí spíše ve filmech pro pamětníky.
"Můžeme si otevřít dveře do chívku, tady máme pověšený kravský zvonec. V chlívku je pravá sláma a seno, ještě nám chybí ta pravá kráva nebo koza, ale to by asi dost dobře nebylo možné ji tady bohužel mít. V chlívku je dížka, protože se dojilo, stolička, lampička a kravské chomouty."Děti se tak v muzeu nenásilnou formou učí, jak to dřív vypadalo. Kromě stloukání másla se návštěvníci muzea mohou účastnit i turistického pochodu Šlapeme do Máslovic stloukat máslo. Od tohoto víkendu se mohou vydat i po nově otevřené máslovické stezce.
"Je to stezka dlouhá 1200 metrů od muzea k přívozu vltavskému, protože Máslovice sahají až k Vltavě dolů a cesta je to zajímavá. Probíhá přírodní rezervací, která se nazývá Máslovická stráň a ta naučná stezka se snaží upozornit na jednotlivé zajímavosti. Požádali jsme o spolupráci mladé lidi. Někteří z nich byli studenti Střední umělecko-průmyslové školy v Praze a ta stezka je velmi netradiční, jsou to dřevěné objekty a připravují vám zážitek z toho prostředí a zároveň obsahují i ty základní a potřebné informace proč je tady ta přírodní rezervace."
Maličké Máslovice se tak postupně dostávají do povědomí širší veřejnosti. Život ve zdejší obci určitě stmelují i výstavy s tématy jako například svadba, vojna nebo děti. A tak tu místní i turisté mohou vidět například svadby čtyř generací nebo se podívat, jak vypadala babička z vedlejší chalupy zamlada. Jak dodala starostka Vladimíra Sýkorová, Máslovice vydaly i zajímavou knihu s názvem Domy a lidé."Byl zmapován každý dům v obci a jeho dostupná historie, která se dala získat. Někde se podařilo zajít dost hluboko do 18. století, někde samozřejmě ne, protože ty domy jsou nové. Hodně občanů tuto aktivitu, která byla velmi náročná ocenilo a tímto vlastně získali povědomí o tom, kdo v jejich domě dříve žil."
Knihu najdou máslovičtí i v malém muzejním obchůdku. A protože je to muzeum másla, jsou tu i nejroztodivnější kravičky - plyšové, porcelánové i mýdlové. Nechybí hrníčky či hodnotné máslenky.