Muži na "mateřské"

Mužů, na plný úvazek pečujících o děti, už několik let pozvolna přibývá. Až do té míry, že zákon už nemluví jako kdysi o mateřské dovolené, ale dnes ji nazývá rodičovskou. Jak se ale nedávno ukázalo, v tomto ohledu muži podle zákona nejsou a ještě téměř rok ani nebudou rovnoprávní se ženami.

Ilustrační foto: archiv Radia Praha

V první polovině července Ústavní soud zrušil části dvou zákonů o důchodech, které znevýhodňovaly muže. Ženám se totiž doba rodičovské dovolené (či péče o zdravotně postižené dítě) do nároku na penzi započítala více-méně automaticky. Muži si ale na rozdíl od nich o zahrnutí této doby do výpočtu penze museli ve stanovené lhůtě zvlášť požádat, jinak o nárok jednou provždy přišli. Jde o zřejmý projev nerovnosti, řekl tehdy k rozhodnutí soudce zpravodaj Vojen Güttler.

Ústavní soud ale zrušil ustanovení s platností až od 1. července 2007. Do té doby mají zákonodárci čas upravit normy tak, aby odpovídaly nálezu Ústavního soudu. Až pokud by to parlament ve stanovené lhůtě neudělal, ustanovení pozbudou platnosti. Mužům pak bude automaticky stačit, když stejně jako ženy až při podání žádosti o důchod předloží potřebné doklady.

Přitom, jakkoliv by se zdálo, dnes už nejde o pár jednotlivců.

V současné době je na tzv. rodičovské dovolené 3088 mužů, i když je to "jen" 1,30 procenta osob, pobírajících rodičovský příspěvek. Podle poznatků z praxe obvykle je důvod celkem pragmatický - že je to pro rodinu takto finančně výhodnější. Otcové jsou tak ukráceni na svých právech nejen v rovině symbolické, ale platný stav na ně může mít v budoucnu citelný hmotný dopad. A protože za předešlých deset let požádala o zápočet doby, věnované péči o děti, pro účely důchodu asi jen tisícovka mužů, nejméně několik tisíc dalších se může cítit poškozeno.

Až výrok ústavního soudu by mohl být krokem vpřed. A jak se na to dívá ředitelka společnosti Gender Studies Alena Králíková?

"My určitě to rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě vítáme, protože to je opravdu jedna z těch věcí, která není fér. A je vlastně zajímavé vědět, že ačkoli se změnil zákon, který vlastně najednou umožnil oběma rodičům, jak matkám, tak otcům, čerpat rodičovskou dovolenou, tak už tenhleten zákon, který hovoří o započítávání počtu dětí a vůbec to, že se do péče ten rodič zapojoval,

tak vlastně je vidět, že jakoby došlo k jedné změně, ale k té, která s tím měla zcela logicky souviset, už nedošlo. Já nechci samozřejmě sahat do svědomí osobám, které stojí za tím, proč vlastně vůbec vznikla rodičovská dovolená, ale myslím si, že to bylo tak trochu jenom proto, abychom teda udělali ten krok, že rodičovskou mohou čerpat oba rodiče, ale vlastně se jakoby moc nepředpokládalo, že opravdu těch otců bude tolik, aby byla ta změna nějak významně cítit. Takže vlastně potom ty související kroky, které měly logicky nastat, prostě k nim nedošlo, protože to vlastně byla jenom kosmetická úprava, ta rodičovská dovolená jako taková."

Myslíte si v principu, že věk odchodu do důchodu by měl souviset s počtem vychovaných dětí? Když my vlastně v jistém smyslu nebudeme umět vyřešit, jestli se jim více věnovala matka nebo otec...

"Tak já si myslím, že z pohledu těch rovných příležitostí by samozřejmě bylo ideální, aby byl ten věk stejný, i z toho důvodu, že by bral vítr z plachet nebo argumenty těm lidem, kteří v momentě, kdy se mluví o rovných příležitostech, tak první věc, kterou zmíní, je to, že ženy přece odcházejí dřív do důchodu.

Takže v momentě, kdy by ten věk byl stejný, tak by to bylo pro obě strany férovější a zároveň by to přispělo k narovnání té diskuse, protože to jsou argumenty, které hodně často zaznívají a jsou vlastně už také jakýmsi stereotypem nebo folklorem v téhle oblasti, protože vždycky víme, že můžeme čekat to, že argumentem proti rovným příležitostem je to, že muži nemohou rodit a dalším je to, že vlastně ženy tím pádem odcházejí dřív do důchodu. Z tohohle pohledu bych byla pro narovnání toho věku, ono v podstatě k tomu ta diskuse obecně směřuje, si myslím. Spíše více-méně vítám to, aby ten věk byl stejný."

Napadlo mě, protože vím, že studujete vzory v cizině, jestli máte nějaké zajímavé zahraniční podněty, inspirace, kterých by si Česko mohlo více všímat v této souvislosti.

"No nám se strašně líbí přístup k té rodičovské dovolené ve Skandinávii, protože tam vlastně se jim povedlo zavést to, že část rodičovské dovolené musí být povinně čerpána otcem.

A pokud ji otec nevyčerpá, tak vlastně není možné, aby ji místo něj vyčerpala matka, takže vlastně ty, dejme tomu, dva měsíce jakoby propadnou. A my si myslíme, že by bylo celkem zajímavé tenhle koncept zavést i v České republice, protože věříme, že by to motivovalo otce k většímu zapojení do péče o děti. Že by opravdu nastupovali na rodičovskou dovolenou a o ty děti se starali a vlastně by si k nim tím pádem vytvořili takový lepší vztah. Řada z nás zná to, že své otce pomalu ani neviděla, když jsme byli malí, a že vlastně ta generace, kterou by ti otcové vychovávali nebo by se víc podíleli na jejich výchově, by určitě měla k oběma rodičům vyrovnanější vztah i třeba z tohohle pohledu. Já mám celou řadu přátel třeba v Norsku, kde už je to něčím absolutně normálním, že muži prostě zůstávají doma s dětmi."

Teď jsme mluvili možnostech, vzorech, ale když se vrátíme do té české reality a hodnotíme ji takovou, jak ji vidíte v současnosti a v kontextu těch třeba tradic a stereotypů, jakou vidíte perspektivu? Kam se to bude posouvat? A jak rychle?

"To "rychle", to si snad raději ani nedovolím odhadovat, ale já každopádně doufám v to, že se budou oba rodiče více zapojovat do té rodičovské péče a tím pádem budou vlastně "nutit" své zaměstnavatele k tomu, aby přijímali různé přístupy k tomu slaďování, aby třeba i zaměstnancům nabízeli částečně práci z domova, flexibilní úvazky, a to třeba nejenom ženám ale i mužům, aby opravdu přistoupili na tu hru, že jak otec tak matka mohou být rodiči, kteří se budou o děti starat a vlastně jim budou vycházet vstříc."