Na modrotisk musíte mít oči jako ostříž, vzor skoro nevidíte

Modrotisk je technika známá z Číny a Indonésie. Takto obarvené látky se našly i v pyramidách ve starověkém Egyptě. Výroba modrotisku je téměř alchymie a tajemství této starodávné techniky v rámci své velikonoční výstavy představuje Galerie Scarabeus v Praze.

Modrotisk na velikonoční výstavě v Galerii Scarabeus, foto: Zdeňka Kuchyňová

První firmu na modrotisk v Evropě založil Holanďan Jakub Grouw na konci 17. století. Do Čech se tato technika dostala v roce 1763. Tehdy začala fungovat manufaktura v obci Sloup u České Lípy.

"Tu založil hrabě Josef Maxmilián Kinský. Posléze se rozvíjely další manufaktury. Dnes jsou velmi známé na Moravě dvě výrobny. Jedna je v Olešnici, kterou provozuje již několik generací rod Danzingerů. Většinou mají v rodině křestní jméno Jiří. Je tam už čtvrtá nebo pátá generace. Další výrobna je ve Strážnici. Tam ji založil, myslím, že v roce 1906, barvíř Cyril Joch. Po jeho smrti pokračoval jeho syn František. Dnes je to taky několikátá generace. Zajímavé je, že formy na modrotisk má každá firma svoje, takže ty vzory jsou typické. Kdo modrotisk trošku sleduje, tak pozná, které vzory jsou ze Slovenska, které jsou od Danzingerů, které jsou od Jochů," uvedla Kateřina Ebelová, majitelka Galerie Scarabeus.

Modrotisk na látce nevidíte

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Modrá látka a na ní bílé ornamenty, tak zná modrotisk většina z nás. Mnozí si myslí, že se na látku ornamenty tisknou, ale postup je zcela opačný. Nejdřív se vzory na bílé plátno nanáší pomocí forem. Tisk tak není téměř vidět. Směs nazývá pop.

"Ten obsahuje kaolín, arabskou gumu nebo škrob, případně bílou hlinku. Přidával se tam octan nebo modrá skalice. Ta lehounce pop zatónovala do modrozeleného odstínu, takže tiskař potom věděl, kde už tu rezervu na látku vytisknul. Mám tady krásný historický obrázek, kde je vidět tiskař, který tu formu zatloukal kladívkem. To kladívko je z nějakého kamene, nesmírně těžké. Dnes se to dělá silou tlaku. Tiskař musí stát, aby určitou sílu na otisk formy mohl využít."

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Zajímavá je i historie forem. Většinou se používá hruškové dřevo, které nepraská, protože do něj musíte zatlouct dostat stovky jehliček, kterými se vzor nanáší. Na formě může být malý ornament, třeba deset nebo patnáct centimetrů. Ale jsou i půlmetrové, se stovkami plíšků a jehliček, které slouží k tisku bordury.

Indigo je bezbarvé

V 19. století byla poptávka po modrotisku značná a téměř v každém městě pracovala modrotiskařská dílna. U nich vznikaly řezbářské dílny, které vyráběly formy pro tištění modrotisku. Do Galerie Scarabeus je na výstavu zapůjčil Milan Bartoš ze Dvora Králové.

Kateřina Ebelová, foto: Zdeňka Kuchyňová

"U nich je to historické rodinné řemeslo, protože formířství se věnoval již jeho dědeček Josef Vlk. Do hruškového dřeva se klasickým reliéfním způsobem pomocí dlátek vyřezal vzor, ten se namočil do popu a pokryla se tím látka. Ta se pak ponořila do barvící kádě. Zajímavé je, že látka nejprve zezelenala. Teprve po několika minutách, kdy se znovu namáčela, získávala pozvolna charakteristický modrý odstín."

Barvící lázeň byla studená. Látka se pak prala opět ve studené vodě, většinou s přidaným octem. Zajímavostí je, že samo indigo, kterým se látka barví, vůbec není modré, uvedla Kateřina Ebelová:

Formy na tisk ornamentů, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Sama jsem byla velmi překvapena tím, že indigo samo o sobě je bezbarvé. Teprve když se do něj přidá mořidlo a další látky, modrotiskové dílny používají dvouprocentní roztok octa nebo kyseliny sýrové, tak uvolní ty barvící schopnosti. Indigovník indický se natrhal, nechal se dlouho macerovat, a z toho vzniklo to indigo."

Formy tvoří stovky hřebíčků a plíšků

Děti si během výstavy mohou vyzkoušet, jak se pomocí malých forem ornamenty tisknou, i když při tom používají barvu na textil. Malé formy mají třeba deset nebo patnáct centimetrů, ale na bordury jsou i formy půlmetrové. Vzory se do forem nejdřív vyřezávaly.

Nástroj s modrotiskovou formou na výrobu bordury, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Pak přišly do módy jemnější vzory, a tak se k těm vyřezávaným částem zatloukaly buď jemňounké mosazné hřebíčky nebo drátky. Ty drátky tvoří puntíčkové vzorky. Pak používali ještě plíšky. Z těch se vytvářely lístečky nebo okvětní plátky. Vzory byly velmi složité. Na Slovensku se hodně používaly i náboženské motivy, například motiv vstávání Ježíše z hrobu. Byly tam i galantní šlechtické výjevy, nebyly to vždy jen ornamenty, o kterých si myslíme, že jsou pro modrotisk typické."

Velikonoční výstava v Galerii Scarabeus, foto: Zdeňka Kuchyňová

Zdá se, že modrotisk opět prožívá svoji renesanci. Najdete ho na ubrusech, povlečení, postírání nebo třeba na šatech.

Velikonoční výstava v Galerii Scarabeus potrvá do 6. dubna. Ale modrotisk tu zůstane až do 30. dubna. Bude součástí výstavy, která se bude věnovat textilním technikám.