Na Moravu za vínem! Plže i Kraví hora otevírají sklepy!
Už brzy se otevřou první lahve Svatomartinského vína. Proto se dnes vydáme na jižní Moravu. Unikátní památkou jsou vinné sklepy Plže na okraji obce Petrov. Neméně zajímavá je i Kraví hora, kde místní recesisté vyhlásili samostatnou republiku. V obou místech však turisté najdou především dobré moravské víno.
"Pak je druhá možnost. Manželky vinařů říkají, že když jdou domů ze sklepů, že se plazí jako plži. A třetí asi nejpravděpodobnější bude, že dřív se sklepu neříkalo sklep, ale plž, asi od slova vplížit se. Ty průčelí a vchody byly co nejmenší, aby neutíkalo teplo z toho sklepa nebo naopak zima."
Tahle poslední možnost bude asi nejpravděpodobnější. Zdejší sklepy jsou dlouhé kolem 15 metrů. Ten nejdelší má 21 metrů a říkalo se mu ledárna. Tady se totiž uchovával led pro strážnické panství. Počátky existence sklepů souvisí s obcí Petrov a také s udělením práva obci na opatrování vinic a prodej vína z roku 1417. Sklepy však sloužily i pro jiné plodiny.
Dnes jsou Plže významnou turistickou atrakcí a cílem vinařských cyklostezek. Nabízejí totiž ochutnávky vína spojené s různými akcemi, jako je tradiční Den vinařů.
"Od roku 1983 je to státní památková rezervace, takže je tu stavební uzávěra a už tady další sklep nevznikne. Je tu 78 sklepů. Všechny nejsou památkově chráněné. Ty poslední, které se tu postavily jsou z 80. let 20. století a od té doby nic. Tento sklep je z roku 1903 a postavil ho můj prapraděda, který ho neměl na potraviny, ani na víno, ale měl v nájmu obecní hospodu, sem vozil led z řeky Moravy a chladil tady pivo. Tady ta oblast, vzhledem k tomu, že je to jedna z nejsevernějších oblastí pro stabilní pěstování vína v Evropě, tak má to víno takové typické kyselinky. Docela se tu daří bílým vínům, červené tak nedozrávají. Říká se, že je to víno dost srovnatelné s francouzskými víny."
"Byl to náš první prezident František Šebesta a můj předchůdce Václav Petrásek. Nejenom, že tahle republika má svoji vládu, ale má všechny státní symboly, což je prapor, pasy, vlastní měna kravihorec, hymna a ústava. Já vám řeknu pár odstavečků z naší recesní ústavy kravihorské. Začnu článkem číslo čtyři: "Veškerá moc v republice patří vinařům. Všichni vinaři jsou si rovni. Vinař je povinen bránit svůj sklep a vinohrad do poslední kapky vína. Vinařem je ten, kdo má klíčky od sklepa. Dětem a starým bábám klíče od sklepa nepatří."
"Článek číslo 9. Ve sklepě je dovoleno mluvit pouze o víně, ženách nebo zpívat. Kdo bude mluvit o práci, musí okamžitě opustit sklep. Neuposlechne-li, bude mu koštovačka vyměněna za půllitrový džbán a bude muset držet krok v pití s ostatními."
Kravihorci mají i tekutý, nikoliv zlatý poklad a Bořetice jedny z nejstarších viničních tratí. Sprašové jíly dávají vínům vyniknout. Po vinobraní, kdy mošt začíná kvasit, jezdí sem lidé za „burčákem". 11.11. v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin se tu pravidelně otevírají první láhve Svatomartinského vína. O den později se putuje za mladým vínem po sklepech kravihorských vinařů a v po Vánocích se novému vínu žehná. Kraví hora na rozdíl od Plžů nemá jednotnou architekturu - každý vinař staví podle svého vkusu.
"Architektura není řízená. Sklípky tu začaly vznikat někdy ve 14. a 15. století. Těch nadzemních lisoven tady bylo v roce 1827 pouze 24. Který je nejstarší nevíme."
Dnes je tu sklípků na 260 a čilý cestovní ruch. Za pátek a sobotu sem přijde na 800 lidí. Podívat se tu mohou i na pomník, který je věnovaný kvasince. I provoz je tu slušný. Než jsme prošli sklípky, projela okolo nás řada traktůrků naložených právě sklizeným vínem.
"Oni je nedělali na to, aby vyráběli ekologickou elektřinu, ale proto, aby nám sem vháněli zpátky špačky. Větry foukají nejvíc v tuhle dobu. Oni je zapínají a dokud nám to tady nesežerou, tak je nepustí dolů."
O tom, že jsou Kravihorci veselí recesisté, svědčí i to, že se připravují na konec světa podle Mayského kalendáře v roce 2012. Zdejší ministr vinařství dostal rozkaz přebudovat všechny sklepy na bunkry a vytvořit co největší zásoby vína.
