Na severu Čech se rodí „české Finsko“

Foto: ČTK

Mostecko zažilo minulý týden historickou událost. Začalo se napouštět Jezero Most, které vznikne na místě bývalého povrchového hnědouhelného dolu Ležáky. Svou rozlohou, hloubkou i objemem vody předčí slavné Máchovou jezero a bude zatím největší v Česku. Pro Ústecký kraj to znamená vznik další atraktivní lokality, která přiláká desetitisíce lidí z tuzemska i zahraničí. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Slavnostní zahájení napouštění nového jezera vodou z přivaděče řeky Ohře, foto: ČTK
Těžba v dole Ležáky skončila před pěti lety. Původně se v rámci rekultivace krajiny uvažovalo o zasypání lomu vyvezenou zeminou. Ta nyní tvoří desítky metrů vysokou a stovky metrů širokou obrovskou haldu nacházející se asi dva kilometry od bývalého lomu. Primátor Mostu Vlastimil Vozka vysvětluje, proč nakonec zvítězila mokrá varianta.

„Je to zcela logické, protože, protože když si představíte, že by byla v bezprostřední blízkosti města obnovena hornická činnost a všechny bývalé výsypky by se musely rozebrat se všemi negativními dopady, tak tato představa je pro město a občany zcela nepřijatelná. Mokrý varianta, napuštění jezera, je z hlediska životního prostředí i následného využití nejpřijatelnější.“

V

Mostecké jezero, foto: Cool3d, Creative Commons 3.0
oda se ukázala výhodnější i z ekonomických důvodů. Někteří lidé připomínali, že třeba v jezeře Barbora, které vzniklo na místě bývalého dolu Dukla, se už dnes lidé koupou a jezdí na vodních skútrech. Přitom jezero vzniklo samovolně – už v osmdesátých letech ho zalila voda. Jenže v případě bývalého dolu Ležáky se jedná o mnohonásobně větší plochu. A odborníci prokázali, že ta by se sama o sobě nestačila zatopit. Musí se tedy přivézt voda odjinud. Původně se podle primátora Mostu Vlastimila Vozky myslelo, že by na to stačily vody řeky Bílina. Z bezpečnostních důvodů byl ale tento plán zavržen. Hrozilo totiž znečištění vody z nedalekých litvínovských rafinérií. Pak se našlo dražší, ale na kvalitu vody lepší řešení.

„Voda se přetáhne přivaděčem z řeky Ohře. Bude to tedy kvalitní říční voda.“

Obrovské jezero má vzniknout za tři roky. Půjde o dosud největší zatopení lokality. Praktické zkušenosti s tak velkou lokalitou prý nejsou podle odborníků ani v zahraničí.Jezero vznikne pouhé čtyři kilometry od centra města Mostu a stane se novým výrazným prvkem v krajině. Konkrétní využití jezera je podle primátora Vlastimila Vozky zatím jen v hrubých nárysech.

„Počítáme s tím, že tento projekt bude ve prospěch občanů. Bude se využívat k rekreačním účelům. Počítáme také s tím, že by tam působili i sportovci, jachtaři, jezdily by tam čluny atd.“

Jenže ještě než se tamní pláže zaplní tisíci Mostečanů a turistů, než z přístaviště vyplují první jachty a vily na pobřeží získají první majitele přece jen uplyne více času, než bude třeba k napuštění jezera. Stovky milionů korun si také ještě vyžádá rekultivace území kolem jezera. Město už sice vykoupilo pozemky, ale ještě není vybudovaná ani příjezdová cesta. Samotné výdaje spojené se zatopením lomu se pohybují v řádu miliardy korun, spíše více. A odkud potečou peníze?

„Finanční prostředky poskytuje stát prostřednictvím státního podniku Palivový kombinát Ústí.“

Peníze v podstatě pocházejí z 15 miliard korun, které v roce 2002 schválila Zemanova vláda na odstranění následků těžby v severočeském hnědouhelném revíru. Existují také rezervní fondy, které si povinně na budoucí rekultivaci tvoří uhelné společnosti. Je zde ještě jeden problém. Velká vodní plocha mění i místní mikroklima, je tam třeba více srážek. Co na to ekologové, kteří jsou na sebemenší změny tohoto typu velice citliví? Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha se ale ani tomuto způsobu rekultivace nebrání.

„Pochopitelně není ideální toto vytváření velikých jezer v severočeské krajině. Znamená to, že rekultivujeme to území tak, že se tam už nikdy nevrátí život, který tam původně byl. Nevrátí se tam domy původních obyvatel. Je to vytvoření nějaké náhradní umělé krajiny, která poskytuje nějaké možnosti k životu, poskytuje možnosti k rekreaci, ale není to prostředí, které tady po stovky let bylo, co lidé obývali. A je to pochopitelně velice drahé. Na druhou stranu je to ale patrně nejlepší věc. Pravděpodobně nemůžeme dělat nic lepšího.“

Vojtěch Kotecký ale nemá tak zcela pravdu. Severní Čechy ještě ve středověku pokrývala velká jezera. Místní krajina se tedy spíše vrací do původního stavu. Výsledkem má být nakonec stabilní ekosystém, který zvlhčí místní extrémně suché a prašné klima. Už od roku 2001 se napouští také jezero Milada u Chabařovic na Ústecku a lidé si nové prostředí, které už slouží k rekreaci, pochvalují. To ale není všechno. Plány na rekultivaci hnědouhelných dolů, které se mají po vyčerpání zásob zatopit, počítají v Ústeckém kraji s celkem šesti novými velkojezery. Má v nich být celkem pětkrát víc vody, než v největším českém vodním díle přehradě Lipno. Skoro všechna tato jezera mají být ještě několikanásobně větší než nyní napouštěné Jezero Most. Vůbec největší gigant by měl vzniknout opět na Mostecku ze současného lomu ČSA. Jen o něco menší vodní plochy pak vznikne z lomu Bílina na Teplicku. Krajina na severu má tedy nyní šanci se prudce měnit k lepšímu. A z nejvíce zdevastované části Česka, podkrušnohorské pánve, na kterou se jezdili turisté i odborníci ze západní Evropy učit, jak vypadá „měsíční krajina“, by se mohla stát českým Finskem, oblastí ne tisíců, ale alespoň desítek jezer.