Na Václava Havla vzpomínají krajané v Chorvatsku

Foto: ČTK

Lidé se loučí s bývalým prezidentem Václavem Havlem. Rakev s jeho ostatky byla převezena do Vladislavského sálu Pražského hradu. Smutečního průvodu se zúčastnilo na deset tisíc lidí. Zaplněné náměstí se s Václavem Havlem rozloučilo potleskem. Vzpomínají na něho také krajané v Chorvatsku. Byl rok 1991, válka. Výsledkem jednání Svazu Čechů a Slováků s československou vládou byl odjezd několika skupin hlavně českých dětí do staré vlasti.

Lidé se loučí s bývalým prezidentem Václavem Havlem na Hradčanském náměstí, foto: ČTK
13. září odjela první skupina do Seče, následovaly další. Jak píše časopis Jednota, tato pomoc pravděpodobně přispěla i k zachování krajanské komunity v Chorvatsku. Vzpomínku na Václava Havla v této souvislosti připojila v rozhovoru s Radiem Praha i předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Lenka Janotová.

"My máme jako příslušníci české menšiny na něj takové zvláštní vzpomínky, protože zareagoval právě v době, kdy nám bylo nejhůř. V roce 1991, kdy jsme žádali, aby svou autoritou zabránil a také zapůsobil na všechny světové adresy, aby se u nás zastavila válka. Samozřejmě nejraději vzpomínáme také na velkou pomoc ČR a to, že prezident Václav Havel schválil, aby se tisíc pět set dětí a matek s malými dětmi odsunulo do České republiky, bez ohledu na národnost. Tím vlastně prezident Havel ukázal svou lidskost, že se zachraňují ti nejmenší z nejhorších válečných střetnutí. Zároveň si vzpomínám, že v době, kdy tu pobývala delegace, kterou vláda ČR vyslala, sám prezident kontaktoval Svaz a zajímal se, v jakých podmínkách se tu odehrává celé naše setkání a co se tu děje."

Lenka Janotová
Paní Janotová, vy jste si 20. výročí této humanitární akce, cesty chorvatských dětí do tehdejšího Československa letos připomněli. Jak jste si ho připomněli?

"Připomněli jsme si ho programem vzpomínek dětí, které jsou dnes už dospělí lidé, a tehdy se zúčastnili celého pobytu v ČR a zároveň i učitelů. Součástí byly i úryvky z jednotlivých dokumentárních filmů, které tady byly natočeny. Byl to takový vzpomínkový den. Pojmenovali jsme ho: Aby se nezapomnělo."

Jak na tuto akci sami děti vzpomínají, vlastně dnes už dávno dospělí lidé?

"Vzpomínají na to s velkou láskou a vlastně i pocitem hrdosti, že ČR jim všem poskytla atmosféru druhého domova, že se tak pečlivě o ně starali. Jim se v Čechách líbilo, ale všichni toužili vrátit se domů ke svým rodičům. Dnes teprve správně hodnotí, co ten pobyt pro ně znamenal, že mnohé životy tak byly zachráněny."

Já vám moc děkuji za tuto vzpomínku.