Dnes se na zahraniční vysílání podíváme z trochu jiné stránky. Domácí vysílání Československého rozhlasu, konkrétně pořad Nad dopisy posluchačů, ukazuje, jak mohla být zneužívána korespondence se zahraničními posluchači. Takto v pořadu hovořila někdejší ředitelka zahraničního vysílání Helena Landovská.
"Například z Velké Británie byl následující dotaz, cituji: ´Letos v zimě byly v Evropě velké mrazy. U nás na to mnoho lidí, kteří nemají kde spát a bydlí na ulici, doplatilo životem. Máte u vás také takové lidi?´ Nebo dotaz z Francie: ´Kolik druhů chleba se v Československu prodává?´ Z Latinské Ameriky se ptají, jaká část národního důchodu se v Československu věnuje na zdravotnictví, jaké podmínky musí splnit zájemci o studium na vysokých školách. Nebo tady mám jeden dotaz pro vysílání v arabštině: ´Bude letošní rok příznivý pro světový mír?´"
"Dostáváte i dopisy negativního charakteru?"
"Samozřejmě. Vysíláme přece pro lidi, kteří jsou zpracováváni buržoazní propagandou a ta jim vtlouká do hlav, že v socialismu nemáme svobodu, že máme nízkou životní úroveň, že jsme kulturní analfabeti. Teď se výtky na naši stranu vlastně ještě obohatily. Například posluchač z Janova nám nedávno v dopise vyčítal, že v Československu je jenom velmi nízká produktivita práce, že dokážeme vyrobit jen nekvalitní zboží, takže je nemůžeme vyvážet do západní Evropy, že jsou u nás špatně organizované služby, takže nefungují. Prostě v takto absolutně černé barvě nás líčí sdělovací prostředky v Itálii. No a jejich konzumenti, jejich obyvatelé, obecenstvo, posluchači si z toho vyvozují, že vlastně nikdy u nás žádnou přestavbu dělat nemůžeme, protože tohle jsou konstanty a my je nedokážeme překonat."
