Nadáváme...
Tentokrát se pozastavíme u "kultury" nadávek...
Ze své zkušenosti jistě víte, že dvě nejrozšířenější české nadávky jsou: blbec, který je v Českém národním korpusu 824krát, a vůl ve významu nadávky 742krát, jinak celkový výskyt podstatného jména vůl je 1016krát.
Vidíme, že frekvence těchto nadávek se příliš neliší. Obě slova ale mají rozdílnou produktivnost v odvozování a skládání nových slov.
Zatímco od základu blb je v ČNK zastoupeno 90 tvarů, na příklad: blbákov, blbárna, blbec, blbeček, blběnka, blbina, blbinec, blbinka, blbnout, blbost, blboučce, blbovina, blbovinka, blbůstka, blbý, krasoblb, neoblbnout, nezblbnout, oblbit, oblblý, oblbnout, oblbovací, oblbovačka, oblbovák, pablb, poloblb, přiblblík, přiblblost, přiblblý, veleblbý, voblbnout, vyblbnout (se), vyblbnutí, zblblý, zblbnout (se), zblbnutí..
Od slova vůl jsou odvozena jen dvě slova: volovina (79), volovinka (6)
Zajímavé je užití podstatného jména vůl ve významu nadávky. Co je mu upřeno na derivaci, na odvozeninách, to si vynahrazuje v rozmanitosti tvarového užití.
Mladá generace v sedmdesátých letech začala používat pro oslovení slova vole, ve významu člověče, kamaráde, příteli.... Tím se toto slovo zneutralizovalo, přestalo být pociťováno mluvčími, kteří ho v tomto významu používali, jako slovo zhrubělé, a významově se vyprázdnilo. Oslovení se někdy používá i ve zdvojené podobě - vole, vole. Spojením tý(ýý) vole je vyjadřován údiv. U některých příslušníků současné mladé generace tento způsob oslovení stále přežívá, je chápán jako tradiční a zcela vžitý. V korpusu se oslovení vole vyskytuje 308x, z toho 93x ve spojení ty vole. Všeobecně je pociťováno, že není možné užít spojení vy vole kvůli pragmatické neslučitelnosti obou částí. (Vykání vyjadřuje úctu, odstup, oslovení vole velice blízký, nepodřízený vztah.) V korpuse se však spojení vy vole vyskytuje 3x, z toho 2x v díle Bohumila Hrabala, jednou u Vlastimila Třešňáka.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
