Náhradní péče o dítě je v České republice zanedbanou oblastí
Chránit svobodný a plnohodnotný život dětí se před 14 lety zavázalo Československo podpisem pod mezinárodní Úmluvu o právech dítěte. Bohužel jsou stále mnohé oblasti, kde republika svoji povinnost neplní. Mezi základní práva dětí patří například život v rodinném prostředí. Přesto dnes v Čechách najdeme nejméně pěstounských rodin ve střední a východní Evropě. Převažují totiž zcela nevyhovující výchovné ústavy.
Přestože stát formálně deklaruje zájem umisťovat sociálně handicapované děti do náhradní rodinné výchovy, prakticky dostávají přednost výchovné ústavy, do nichž přichází ročně zhruba 5 procent narozených dětí. V tom vidí zástupci neziskových organizací nejcitelnější problém v oblasti dětských práv. Hovoří Marie Vodičková, ředitelka Fondu ohrožených dětí: "Já vidím největší problém v oblasti náhradní výchovné péče, která se blíží spíš úrovni 50. let minulého století než dnešní praxi v okolních státech. Dokonce i ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy je u nás největší počet ústavních výchov a nejméně rozvinutá náhradní rodinná péče."
Takto vychovávané děti nejsou prakticky schopni integrovat se později do společnosti, mají problémy s plněním rodičovských rolí, projevuje se u nich vysoká míra kriminality. Krátce řečeno, tato forma výchovy je doživotně těžce poškozuje. Ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová říká: "My víme, že v ústavní péči je v ČR 22 000 dětí, každý rok přicházejí do ústavní péče 4 000 dětí, ale kolik rodičů chce přijmout děti do náhradní rodinné péče a kolik dětí je právně volných, k těmto číslům se i my jako nestátní organizace těžko dostáváme." Je to totiž kompetence ministerstva práce a sociálních věcí. Podobně péči o děti do tří let zajišťuje ministerstvo zdravotnictví a péči o starší přejímá ministerstvo školství. Obecně lze říct, že péče o děti je v naší republice roztříštěná a chybí zde centrální koordinační orgán. Tento fakt kritizuje výbor pro dětská práva OSN.
Obecně výbor konstatuje, že praktické přijetí Úmluvy komplikuje fakt, že česká vláda se stále potýká se společensko-ekonomickými problémy přechodu na tržní hospodářství. Druhým brzdícím faktorem jsou přetrvávajhící tradiční společenské postoje. Zástupci českých neziskových organizací doufají ve zlepšení situace se vstupem republiky do Evropské unie. "V zemích EU je skutečně ústavní péče jenom tou nejkratší přestupní stanicí, než se rozhodne, kam bude dítě umístěno. A na tomto poli spolupracují státní i nestátní organizace." Například v Anglii nachází Baudyšová jasné příklady, jak centralizovaný postup, interdispiplinární spolupráce a podpora základní rodiny, nikoli následné péče, výrazně zlepšují život dětí.
