Nakladatelství, hudebníci i filmaři znovuobjevují Autopohádky Jiřího Marka

Autor Panoptika hříšných lidí ale taky budovatelských románů, to byl Jiří Marek, vlastním jménem Josef Jiří Püchwein. V Knihovničce Radia Praha dnes dáme prostor jedné jeho knížce autorských pohádek, kterou po více než 40 letech znovuobjevuje mladá generace českých čtenářů.

Skupina Chinaski vydala v roce 2004 desku s názvem Autopohádky. Není to ale ani klasické hudební album ani typická audiokniha. Základem desky je stejnojmenná knížka Jiřího Marka. V režii Jana Jiráně ji načetli členové skupiny a doprovodili několika původními skladbami.

"Když jsme se před lety domlouvali s Chinaski, že bychom společně udělali nějaké vyprávění s muzikou, to byla moje idea využít herecký talent a zkušenosti Michala Malátného. Kluci přišli s tím, že se jim od dětství líbí Autopohádky. Já jsem je neznal, přečetl jsem si je a zajásal, že jsou to postarší půvabné příběhy plné vtipu, ne násilí. A docela jsme se natrápili, když jsme vymýšleli, které z té desítky příběhů připravit na audioverzi. A bylo nám líto, že jsme se do časového limitu vešli jen se třemi. Po vydání to mělo úspěch, dostali jsme zlatou desku a po několika letech jsme mohli přidal další tři příběhy. Druhá část těch pohádek vznikla loni,"

vysvětluje Jan Jiráň, jinak herec a hudebník divadla Studio Ypsilon.

Kniha Jiřího Marka vznikla v roce 1958 a vydání se dočkala až v roce 1965. Autor měl už v té době za sebou početné dílo. Začínal už před nacistickou okupací a už tehdy si zvolil literární pseudonym Jiří Marek. Po válce ho začal užívat i v občanském životě. První román vydal v roce 1937, byl z prostředí Podkarpatské Rusi a jmenoval se Lidé z Poljany. Po válce Marek vstoupil do KSČ, pracoval v Rudém právu s Světu sovětů. Ve svých románech se vracel k okupační tématice a v povídkách zpracovával budovatelskou problematiku (vydal soubory Nad námi svítá a Z cihel a úsměvů).

uvolnění po roce 1956 se k pohádkovému žánru vrací. Autopohádky vyšly v roce 1965. V obou souborech jde o pohádku autorskou, Marek přetváří klasické folklórní syžety k požadavkům doby. Autopohádky oslovily skupinu Chinaski a nově vycházejí i knižně. Inspirovalo se Nakladatelství XYZ úspěchem audioverze? Šéfredaktorka Jana Semelková:

"Samozřejmě jsme se trošku nechali ovlivnit, v každém případě naši důvěru si ta kniha získala tím, že jsou to právě ty auto - pohádky, a my si myslíme, že autíček není nikdy dost. Za druhé jsou tam auta z pohledu dneška už historická. Potom je tam i hrdost na práci, automechanik je pyšný na to, že je automechanik. Jsou tam pyšná autíčka českých značek. To všechno nás vedlo k tomu, že si myslíme, že je třeba oprášit právě tento text. On baví i dědečky a tatínky, když čtou před spaním. Což je strašně důležité. Protože nebaví-li rodiče a prarodiče ty texty, které čtou, tak je nečtou. A my potřebujeme, aby se dětem četlo."

Jaké hodnoty ta auta reprezentují?

"Ona mají vlastně lidské vlastnosti, ony jsou to jakoby bajky..."

říká Semelková. Jak si pan Chrysler koupil šoféra, O loupežníku Zetorovi, O pyšný Boženě a švestkový Octavii, Jak se Novákovi zmohli na bourák, Účetní a víla a další. To jsou některé z názvů jedenácti pohádek. Jaké hodnoty auta v pohádkách Jiřího Marka ztělesňují? Jak jim porozuměl Jan Jiráň?

"Ta auta tam fungují jako lidé, často přinášejí i poučení. Je to podané ve velmi vtipné podobě, pan Marek to napsal svižně. Mě samozřejmě na tom těší i to, že to je psané o době, kdy ještě motorismus nebyl tak bláznivý, kdy se ještě nemuselo stát v kolonách, a já si pamatuji, že když jsem byl malý, že u nás v ulici, která byla poměrně dlouhá, stála jenom dvě auta. na rohu sousedi měli Tudora a na druhém konci ulice měli sousedi starou ameriku, obrovský koráb tak pro osm lidí, který ovšem vyžadoval celotýdenní péči, takže ten soused pod tím celý týden ležel, aby v neděli početnou

rodinu naskládal do kabiny, my jsme je jako kluci pomáhali roztlačovat. Bydleli jsme na Břevnově a oni většinou vyjeli maximálně na Bílou horu a pak to potupně s tlačením valili zas dolů s kopce k nám do ulice. A zase celý týden se pracovalo na odstranění závad. A proto je mi možná ta Markova knížka tak blízká, protože mi to připomíná tohle dětství. Samozřejmě v jeho pohádkách se šoféři proháněji ve starších modelech, které v sobě mají i výtvarno... je to krásné, mají navíc i lidskou duši a většinou jsou auta moudřejší než šoféři."

Nakladatelství text knihy pro současné čtenáře neaktualizovalo:

"Pouze gramatiku, zaznamenáváme posun gramatiky od 60. let. My vycházíme z textu, který vyšel v roce 1965, takže jsme ho museli upravit, ale do reálií a do textu jsme nezasahovali,"říká Semelková.

Jan Jiráň: "Ta knížka vůbec nezestárla. A to taky díky laskavému humoru a vtipu, některé příběhy jsou opravdu velmi vtipné. A jak dobré pohádky mají být, i trošku poučné, a to tam je."

Jana Semelková

První pohádka začíná tím, že auto vlastní člověka, Chrysler si pořídí řidiče, který poslouchá na slovo...

"To je přeci humor! To je úžasné! A ono to má bohužel i filosofický přesah, že dnes myslím opravdu to auto člověka vlastní. Tam to bylo napsano s nadsázkou tak, že nejdřív bylo auto a pak šofér, ale dneska vidíme, že technologie se zneužívají a ta nadsázka je spíš krutou relitou."

Život Autopohádek ale audioknihou ani novým knižním vydáním ještě nekončí. V současné době vrcholí přípravy k natáčení celovečerního animovaného filmu, v němž uchopí jednotlivé příběhy různí výtvarníci s odlišným výtvarným rukopisem. Tvůrčí tým povede klasik české animované školy Břetislav Pojar.