Náš host - Syková: Akademie věd by měla být modernější institucí

Eva Syková, foto: autor

Po téměř dvou letech je hostem Kaleidoskopu opět ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd profesorka Eva Syková. Ve světě nejcitovanější Češka v přírodních vědách patří ke světové špičce v biofyzice a makromolekulární chemii vede také Ústav neurověd 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad. Její hlavní oblastí výzkumu je neurofyziologie mozku a míchy. Dostala již bezpočet ocenění. Je spoluautorkou čtyř patentů a členkou elitního vědeckého klubu Academia Europaea. Tentokrát ale přijala pozvání k mikrofonu Radia Praha jako kandidátka na křeslo předsedy Akademie věd České republiky. Volit budou vědci už zanedlouho a profesorka Eva Syková se utká s dalším kandidátem, profesorem Jiřím Drahošem, vynikajícím chemikem a dosavadním místopředsedou Akademie věd. Profesor Drahoš byl hostem Kaleidoskopu minule.

Eva Syková, foto: autor
Paní profesorko, jak hodnotíte své šance v souboji s profesorem Drahošem?

„To je těžké říci, jaké ty šance jsou. Jestli se lidé přikloní k tomu, co už znají a kde se nedají očekávat žádné změny nebo jestli si lidé přejí nějakou modernizaci a změny.“

Zaznívají hlasy, že už by bylo dobré zvolit si za předsedu také někoho z technických věd. Zatím jsou předsedy jen představitelé přírodních věd.

„Určitě by to bylo dobré, kdyby se jednotlivé oblasti střídaly. Já jsem si dokonce myslela, že třeba bude nějaký kandidát ze společenských věd. Na druhé straně si myslím, že na tom vůbec nezáleží, z jakého oboru je předseda. Záleží na tom, jaké má představy a hlavně do jaké míry se bude skutečně věnovat něčemu, co by akademii posunulo dál. Myslím si, že je třeba, aby se předsedové obměňovali, aby se obměňoval i celý řídící aparát nebo akademická rada, aby tam přišly nové myšlenky a abychom akademii transformovali v modernější instituci.“

To má být kritika dosavadního šéfa Akademie věd profesora Václava Pačese?

„Určitě ne. Juksem dokonce řekla, že za posledních 15 let se tam vůbec nic nezměnilo. Vidím to tak, že velmi dobré kroky, které se učinily po roce 1989 a které byly nezbytné, se udělaly během prvních let a potom se nic zvláštního se celou neměnilo. Tím nechci říci, že jednotliví předsedové akademie nepřinesli celou řadu nových věcí. Přece jenom se ale dnes věda ve všech evropských zemích, a zvláště třeba v USA, dostává do trošku jiného světla. Mnohem více se klade důraz na inovace, na translační výzkum. A akademie se do této chvíle od toho distancovala. Myslím, že to není dobře. Ať už proto, že výsledky bychom měli dostat do praxe a měl by z toho být nějaký ekonomický profit, tak to není dobře z hlediska financování akademie. Myslím, že v budoucnosti bychom také mohli dostat méně peněz, mohli bychom mít třeba méně ústavů. A to je třeba vzít v úvahu.“

Jiří Drahoš, foto: autor
Pan profesor Drahoš klade spíše důraz právě na to, že akademie by měla být orientována spíše na základní výzkum. A to si myslí i řada jiných vědců, protože říkají, že bez základního výzkumu by nebylo ani aplikovaného. Vy sama přitom patříte v zahraničí díky základnímu výzkumu k nejcitovanějším Češkách.

„Tak to není, jak jste to právě formuloval. Já se také domnívám, že základem, alfou a omegou akademie, je základní výzkum. Dosud se ale představitelé akademie vyjadřovali tak, že to je všechno, co by měla akademie dělat. Domnívám se, že rozhodně třeba deset procent kapacity vědců v některých ústavech, samozřejmě ne ve všech, by mohlo být věnováno translační vědě a aplikovanému výzkumu. Naopak by nás to obohatilo a přineslo nové stimuly pro základní výzkum. Rozhodně nejsem ta, která by chtěla méně než 90 procent aktivity věnovat základnímu výzkumu. Nemůžeme se ale uzavřít do ulity a zapomenout na to, že peníze, které stát do vědy dává, by se také někdy měly vrátit. Vidím to například z pohledu mého výzkumu – medicíny, že opravdu je třeba dosažené výsledky nějakým způsobem využít. Jak jste řekl, já nemám žádný problém s tím mít dostatek publikací a být dobrým vědcem a mít vysoký citační ohlas. A jistě to budu dělat do té doby, dokud budu zaměstnána ve výzkumu. Na druhé straně si dovedu představit, že celá řada mých kolegů může věnovat část své kapacity – a dokonce by měla věnovat – přenosu výsledků do praxe. S tím souvisí i to, že velice důležitý aspekt je spolupráce vědců se soukromým sektorem. Soukromé subjekty u nás si už odvykly za uplynulých padesát let, které tady byly po válce, nějakým způsobem investovat do výzkumu a hlavně spolupracovat s vědci. A právě ta úzká spolupráce je to, co nejrychleji vede k přenosu výsledků do praxe. Vědci tomu nemusí věnovat veškerý svůj čas nebo jeho převážnou část, ale přesto se na to musí dbát, že tady ta spolupráce být musí. A zase se to vrátí vědcům finančně do ústavů akademie.“

Budete podporovat profesora Antonína Holého na Nobelovu cenu?

„Víte, to je zase taková senzitivní otázka, jestli ho budu podporovat. Samozřejmě, že bych si strašně přála, aby dostal Nobelovu cenu. O tom se ale nemá mluvit, kdo koho navrhuje. Také ten Nobelovský výbor padesát let po udělení Nobelovy ceny tají, kdo toho dotyčného navrhl. Pokud bychom ale chtěli, aby Nobelovu cenu dostal, tak bychom pro to přece jenom měli něco dělat. To znamená připravit určitou strategii, jak jeho šance na získání ceny zvýšit.“

Proč je u nás tak málo špičkových vědců? Na to naříkají dokonce sami čeští vědci.

Eva Syková
„Víte, určitě je to ještě pozůstatek dob komunismu, kdy tady byla věda velmi potlačována, kdy naše možnosti byly mnohem menší, než možnosti našich západních kolegů. Už bych to na uplynulou dobu ale úplně nesváděla. Myslím, že těch špičkových vědců zase tak málo nemáme. Řekla bych, že největší problém je v tom, že dostatečně nepodporujeme tu střední vrstvu vědců. Dá se velmi špatně odhadnout, jestli ten který náš špičkový vědec se bude opravdu ještě dál rozvíjet a dosáhne třeba oné Nobelovské kategorie. Měli bychom široce podporovat schopné mladé vědce, kteří dokáží samostatně dělat výzkum a nechat je skutečně do té špičky rozvinout, abychom měli ten velmi vysoký průměr v ústavech Akademie věd.“

Jak moc by vám scházela vědecká práce, kdybyste byla zvolena za předsedkyni Akademie věd?

„Určitě by mi scházela. Samozřejmě ale, když jsem se rozhodovala o tom, zda budu kandidovat, musela jsem si jasně uvědomit, že bych vědecké práce prakticky musela zanechat na celou dobu vykonávání funkce. Vychovala jsem ovšem celou řadu žáků a to je vlastně také míra toho, do jaké míry je člověk podle mého názoru úspěšný ve vědě. Takže si myslím, že výzkum, který jsem tady začala, by pokračoval dál i beze mě a že bych se mohla dívat, jak dobře to pokračuje. Účastnila jsem se ještě intenzivně vybudování inovačního medicínského centra tady v Krči, takže také vytvářím tým lidí, vědců a manažérů, kteří se o tem inkubátor budou starat.“