Náš host: Teoretici se dnes musí více podřizovat astronomickým pozorováním
Dnešním hostem Kaleidoskopu je profesor Jan Palouš z Astronomického ústavu Akademie věd, jehož byl také v letech 1996 - 2004 ředitelem. Profesor Palouš zároveň přednáší astronomii a astrofyziku na Univerzitě Karlově. Jako uznávaný odborník na vývoj galaxií, tvorbu hvězd a mezihvězdnou hmotu je pravidelným účastníkem prestižních mezinárodních konferencí. Ve funkci předsedy Národního komitétu astronomického se hlavní měrou podílel na organizaci letošního astronomického kongresu.
"Myslím, že astronomie v České republice má velkou výhodu v tom, že má širokou základnu. Máme tady rozsáhlou síť lidových hvězdáren. To je velmi důležité, protože je to jakási prodloužená ruka nás profesionálů. A to v některých státech skutečně schází. Vzhledem k tomu, že skutečně celá řada oněch lidových hvězdáren byla založena v padesátých letech, aby se lid přesvědčil o tom, že Pánbůh na oblaku nesedí, se tyto hvězdárny metamorfovaly v takovou širokou základnu. V podstatě nepřímo, nezáměrně se tím opravdu pomohlo astronomii. To je pravda."
Není na tom zajímavé, že právě mezi astronomy je dost věřících lidí?
"Tady snad nejde o nějaký spor nebo nejsou to věci, které by se vylučovaly, šly proti sobě. Kdybych hovořil z obecnějšího hlediska, tak věda jako celek je rozvinutí racionálního myšlení. To je v pořádku v dnešní moderní společnosti. Není to jinak možné. Musíme vědu pěstovat, abychom se neocitli kdesi na periférii. Na druhé straně ale věda nedává odpovědi na určité kategorie mezilidských otázek, na otázky o morálce. Proto si myslím, že bychom měli správně stát přinejmenším na dvou nohách. Ta jedna noha je racionální, druhá by měla mít mezilidskou dimenzi, měla by to být určitá smlouva, která by mezi námi měla zavést určitou morálku, určitý způsob chování. Víra je vlastně o této mezilidské domluvě."
Co podle vás dnes v astronomii převažuje, teorie od stolu nebo nějaké překvapivé pozorování?
"To je dobrá otázka. Pozorování jsou úžasná díky vysokým technologiím, které jsou spojeny s dalekohledy, a proto nám poskytují jakýsi obraz vesmíru, který je velmi podrobný a velmi složitý. Na druhou stranu doba, kdy snad nějaký velký teoretik Einsteinova typu mohl sedět v klidné kanceláři nebo u sklenice čaje a provozovat teoretické úvahy, to je dnes daleko obtížnější. Pozorování jsou totiž podrobná a i ti teoretici o nich musí vědět a začleňovat je do svých teorií. Myslím tedy, že je to kombinace. Musíme všichni být přinejmenším jednou nohou v teorii a druhou v oblasti pozorování, vědět, co pozorování říkají. A pak je tady ještě třetí oblast. Je to virtuální realita, která se odehrává v počítačích. Síla počítačů stále roste. A jestliže astronomie nemá k dispozici experiment ve smyslu laboratorních experimentů, které se dějí třeba ve fyzice pevných látek nebo i v atomové fyzice, máme experimenty v počítačích. Tam je možné pomocí fyzikálních zákonů dělat simulace různých jevů a zjišťovat, jak ty jevy probíhají. Tyto mohutné experimenty se dějí a tato třetí oblasti je podobně složitá, podobně sofistikovaná, jako jsou pozorování a jejich interpretace."
Astronomie dnes získává spoustu údajů v digitální podobě, těch údajů je stále víc a víc. Dokáže vůbec astronomie všechny tyto údaje vyhodnotit? Neutíkají vám tak nějaké důležité informace? Máte nějaký filtr, který by dokázal oddělit takříkajíc zrno od plev?
"Určitě nám unikají informace. To je téměř jisté. Vymyslet správný filtr je nesmírně obtížné. Univerzální řešení nemáme k dispozici. Nicméně se o to pokoušíme. Je jistě pravda, že všechny ty digitální zdroje informací, detektory, které produkují terabyty dat, vytvářejí problém, jak ona data uskladnit, jak je uchovat a jak je potom znovu najít. To je velký obor. Říkáme tomu astrofyzikální virtuální observatoř. Jde o jakási datová centra, která vznikají přinejmenším na třech místech na světě, v NASA, v Japonsku a v Chile (Evropská jižní observatoř, pozn. ZV). Tato centra by měla být místy, kde se budou skladovat ony velké objemy dat. Je to podobná situace, jako je v atomové fyzice, v částičové fyzice, kde se tato iniciativa nazývá grid. Oni mají podobný problém. Představa je taková, že budou, nebo už jsou, datová centra, která mají velké schopnosti archivace dat. Není ovšem představitelné, že by se tato data přetahovala z jednoho místa světa na druhý. To jsou příliš velké objemy. Když tedy nějaký vědec například v Evropě bude chtít na data dosáhnout, nepředstavujeme si, že například pomocí nějakého softwaru si tam vyhledal, co potřebuje a pak si to stáhl do svého počítače. Objemy dat jsou příliš velké. Představa je tedy úplně jiná. Datová centra budou vybavena superpočítači a vědci budou klást datům otázky na místě a přetahovat si potom budou jenom odpovědi. To už je pak daleko menší objem dat."
