Nástup Gustáva Husáka k moci
V dubnu 1969 vystřídal ve vedení Komunistické strany Československa Alexandra Dubčeka Gustáv Husák. Jak k tomu došlo? A proč byl vybrán právě Gustáv Husák? To se dozvíte z historické rubriky. Martina Lustigová do studia pozvala historika Zdeňka Doskočila, autora knihy Duben 1969.
"Protože se jednalo o druhé vítězství československých hokejistů za sebou, tak v celé zemi vypukla obrovská bouře veselí. Na ulicích mnoha měst se objevilo více než půl milionu lidí. V Praze na Václavském náměstí jich manifestovalo asi 150 tisíc. A právě tam došlo k největší provokaci, kterou zinscenovali příslušníci StB, kteří nechali před kanceláře Aeroflotu na Václavském náměstí přivézt dlažební kostky. A když se po vítězství československého mužstva začali lidé shlukovat, zdemolovali tuto kancelář a samozřejmě využili toho, že se k nim lidé přidali. Sovětský svaz tuto provokaci využil. Vyslal do Československa delegaci v čele s ministrem obrany Grečkem. Delegace měla dva úkoly: zjednat pořádek, aby se takové demonstrace už neopakovaly, a konečně donutit vedení KSČ k tomu, aby se zbavilo Dubčeka a zvolilo jiného prvního tajemníka ÚV KSČ."
Připomeňte velmi stručně: čím Dubček nejvíce provokoval sovětské vedení?
"Byl pro ně nepřijatelný jako symbol roku 1968, nepřijatelný z dlouhodobého hlediska, protože oni se ho samozřejmě chtěli zbavit už v srpnu 1968, když byla invaze, což se jim nepodařilo. A měli i jeden aktuální důvod - v červnu 1969 se měla v Moskvě konat mezinárodní konference komunistických stran a pro sovětské představitele bylo naprosto nepřijatelné, aby tam Dubček přijel v čele československé delegace, protože to by samozřejmě byla velká satisfakce jak pro něj, tak pro Československo."
Byl Gustáv Husák jediným kandidátem nebo sovětské vedení uvažovalo i o jiných jménech?
"Měli více želízek v ohni. Dokonce to došlo tak daleko, že Gustáv Husák nebyl kandidátem číslo jedna. Nejprve oslovili Oldřicha Černíka, což byl tehdejší předseda československé vlády a funkci mu nabídli. Černík ji ale odmítl, jednak zřejmě z toho důvodu, že nechtěl přistoupit na tak ostrá normalizační opatření, která by musel provádět, jednak si byl vědom toho, že není ani příliš přijatelný pro domácí skupinu okolo Vasila Biľaka, jednak on sám nebyl ani příliš statečným člověkem. Takže z těchto důvodů se asi neodhodlal využít nabízené příležitosti. Z nedávno objevených ruských dokumentů se podařilo zjistit, že dalším člověkem, se kterým se počítalo, byl Lubomír Štrougal, který později vystřídal Černíka na postu premiéra. O něm uvažovali někteří čeští konzervativci, především ti, kteří tolik nespolupracovali s Vasilem Biľakem. A činili tak hlavně proto, že to byli lidé, kteří se nějakým způsobem angažovali v politických procesech 50. let a báli se, že když se Husák, politický vězeň z 50. let, dostane do nejvyšší stranické funkce, tak se jim pomstí. Takže se zřejmě snažili Štrougala nějak oslovit, ale jak na to Štrougal reagoval a jak na to reagovala Moskva, přesně nevíme."
Jak vlastně došlo k tomu, že byl Gustáv Husák postaven do čela Ústředního výboru Komunistické strany Československa? Kdo z osob ve vedení KSČ Husáka popostrčil dopředu?
"Klíčový vliv měly tři osobnosti: Vasil Biľak, Ludvík Svoboda a Milan Hübl. Vasil Biľak chápal Husáka jako svého velkého konkurenta, ale Biľak si byl vědom, že poté, co se zdiskreditoval v srpnu 1968, se už do čela komunistické strany nikdy nedostane. A tak hledal vhodného člověka, se kterým by mohl spolupracovat. A to byl Husák, který velice toužil po moci a po satisfakci za to, jak byl vězněn. Biľak mu nabídl výměnný obchod: zprostředkuje Husákovi tajnou schůzku s Brežněvem odměnou za to, že on a jeho spolupracovníci budou moci i nadále zastávat vysoké funkce. Husákovi velice pomohla podpora prezidenta Svobody. Ludvík Svoboda měl o Husákovi velice dobré mínění. Nasadil veškerou svou autoritu, aby přesvědčil mnoho lidí ve vedení KSČ, je na to řada svědectví, aby Husákovu kandidaturu podpořili. Milan Hübl, tehdejší rektor Vysoké školy politické a člen ÚV KSČ, pozdější disident a signatář Charty 77, se s Husákem stýkal dlouhodobě, už po jeho propuštění z vězení. A byl to i jeden z lidí, kteří se výrazně zasadili o to, že Husák byl rehabilitován a mohl se vrátit do politického života. S Husákem před volbou jednal, Husák tehdy sliboval, že nedopustí represe a že řada reforem bude udržena, což pravděpodobně nehodlal splnit. Milanu Hüblovi se velice tvrdě odměnil tím, že Milan Hübl potom skončil ve vězení."
Můžete vyzdvihnout nějaké zajímavé momenty z Husákovy volby? Jak volba probíhala? Došlo k něčemu dramatickému?
"Volba svým způsobem byla poměrně dramatická - ani ne tak svým výsledkem, protože proti Husákovi nakonec hlasovala malá menšina členů Ústředního výboru KSČ. I velká část reformního křídla Husákovu volbu podpořila. Lidé z vedení, kteří vlastně Husákovu volbu podporovali, se snažili nic neponechat náhodě. Takže zasedání Ústředního výboru KSČ se sice konalo na Pražském hradě jako vždycky, ale místnosti jednání nesměl po dobu, kdy plénum probíhalo, nikdo opustit. A byly tam dokonce vytrhané telefonní linky, aby nikdo nemohl telefonovat ven a nějakým způsobem dát signál pro veřejnost, aby případně začala demonstrovat na Dubčekovu podporu."
Jak veřejnost Husákovu volbu přijala? Byla Husákova volba překvapením?
"Úplně překvapivé to nebylo, protože o tom, že Dubčekovy dny jsou sečteny, už si cvrlikali i vrabci na střeše. A poté, co došlo k hokejovým demonstracím a co přijel maršál Grečko, bylo evidentní, že Dubček svou funkci zřejmě neudrží. Do veřejnosti prosákly fámy, že Dubčeka má nahradit Husák, takže překvapení to úplně nebylo. Většina veřejnosti, jak v Čechách, tak na Slovensku, tuto volbu přijala sice s nesouhlasem, ale trpně. Prakticky v zemi nedošlo k žádnému výraznému odporu, když pomineme jednu malou demonstraci asi tří set lidí na Václavském náměstí a potom vcelku neúspěšné pokusy o stávku na několika vysokých školách. Je to velice kontrastní, když srovnáme tu apatii v den, kdy se Husák dostal k moci, s událostmi o několik týdnů dříve, kdy v ulicích bylo přes půl milionu lidí."
